Předchozí (365)  Strana:366  Další (367) |
|
|||
366
|
|||
|
|||
Vcúcy = samoděk, svévolně. Slez. Lor. 80
Včalař = včelař. Jihozáp. Čech. Dšk.
Vok. 26. Včas hore; V. líha, neskoro vstáva; V.
vedeť-ostareť. Zát. Př. 372a. — V. = časem. Voda včas črvená. Maš. ruk. 168b. Vz Mus. fil. 1900. 335. Včela dáva mäd, had jed; V. mäd, svada
had; V. na jar zagrajciar; Na včely aký rok, tak na ovce; Včely dolu, murari hore; 1 včelka sa bráni atd. Vz Zát. Př. 372a. Pověry na Hořicku táhnoucí se k chovu včel. Vz Hoř. 148. Sr Zát. Př. XI. odst. 8. с Včelař (pták), vz Lejsek.
Včelinec = včelník. Maš. ruk. 293a.
Včelínek, nka, m., jm. místa u Liptálu
na Mor Vck. Včelíny, louky u Podhradí. Sbor. slov.
Včelojeď, pernis apivorus (luňák). Ott.
XVI. 459b. Včeložrout, a, m. = všelojed (pták) Šír
I. 42. Včísti se več: v něčí přátelství. Chč.
S. I. 321. Vdarovati. Ten se vždy v to (ve svůj
úřad) v-val (dary jej obdržel). Dač. II. 132. Vdáti se. Vz Žát. Př. 90 Když se vdá,
na vojnu se dá. Nár. sbor. III. 90. Po třicíti létech syn její vdán (= oženěn). Maš. ruk. 23a. — V., vz Vdáni (jistý způsob) a Kn. rožm. str. 100. nn. Majitel osení má právo sve- řepice vdáti, když na osení škodu činily; V. někoho na svej dědině; Sveřepice na Škodě v.; Kohož vdadie več s právem nebo bez práva. Kn. rožm. str. 103. ροz. 5., öl. 272., 274., 265. Vdavky. Vz Zát. Př. 86., 88., 91. nn., VII.
odst. 3. с Pověry na Hořicku táhnoucí se k vdavkám. Vz Hoř. 141. Vděčenství. S v-stvím něco přijmouti.
XV. stol. Modl. ms. (Mus. fil. 1898. 57. ). Vděčnosť. Človek bez vďačnosti hoden
ošklivosti. Mus. slov. II. 78. Vděčnůstka, y, f. Býti někomu v-kou
povinen. Kom. Ohláš. 167. Vdlužiti se nač. Arch. XVII. 22.
Vdova. Vdove čert štetky požičal; Vdo-
vica-lavica; U vdovy chlieb hotovy; Na vdovu korbáčik Slov. Zát. Př. 372a. — V. = neohra- zená zahrada a lávka, po které všichni chodí. Mus. ol. 1898. 119. Vdovcův. Vdovcova brada smrdí mýdlem.
Mus. slov. III. 12. Sr. Vdovec. Vdovec. Vz Zát. Př. 97.
Vdovství. Vz Zát. Př. VII. odst. 6.
-vě hojnější příp. 1. os. dualu praes. než
-va: bychvě neutratila, snad umřeva hladem. Vz Gb. H. ml. III. 2. 15. Věc. V. das Wort, později teprve Sache,
Ding. Prk. v Kuhn's Zeitschr. für vergl. Sprachforsch. 1898. 597. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 395. Každá vec do času; Každá vec má líce i opak; Laždá vec má svú prí- činu, svoj čas; Každá vec na dačo; Na vec pozor, nie na reč; Tá vec má dlhé chvosty; Vec za vec, darmo nič. Slov. Zát. Př. 372a. Věcejrazův = několikráte. Tům. 63.
Věceti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
344. |
Věcka. Kdybych dostal stovku, to by
byla věcka (věc)! Mtc. 1899. 163 Večer. К večerému. Hus III. 81. K ve-
čerú, k večerou. Gb. H. ml. III. 1. 36. K ve- čerou. 1. Moj. 24. 63. (Žalm 59. 7. 15. ). V. deň chváľa; V. psov derú; V. sa obúva, ráno vyzúva; V. ukáže, aký deň bol. Zát. Př. 372a. Večeř A. Sr Jub. XXXIV.
Večeře. Kdo se s v-ří chybívá (žádné
nemívá), nepokojnou noc mívá. Наr. H. 71. Kde se slupky metou po večeři, tam si při- metou do stavení závistníky. Sá. Kant. 30. Večeřeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.
2. 345. Večerieň. Šiel na v. (bohoslužby). Phľd.
1897. 175. Večerka, studánka. Pck. Hol. 60.
Večeros z: večerb-sb. Vz Gb. H. ml. III.
1. 507. Věčnomocný. V. Bůh. Ld. 4.
Veď (strč. vědě = vím) má na Císařovsku
vždy význam ironický. Dal mně złatku. Veď, tos teho dostal! Mtc. 1900. 348. Věd, i, f. Sr. Ved, a, m. a Gb. H. ml. III.
1. 374. Vědavý = mnoho vědoucí, zkušený. Hoř.
83. 95. Věděti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
293., 406. Ako vedel, tak povedel; Vedeť moc — ošediveť; V. o tom, co bude potom; V. všetko nemožno. Slov. Zát. Př. 372b. Vedlebylosť atomů. Obz. 1889. 196.
Vedlejší. Hribě mu spadío do vedlěšiho
(sousedovy) studně. Císařov. Mtc. 1899. 39. Vedně = jasno. Je v. Císař. Mtc. 1899.
224. Vědník, a, m., einMann der Wissenschaft.
Vz Flš. Písm. 530. Vědom, notus. Vz Gb H. ml. III. 2. 92.
Vědoobrodný objev. Osv. 1897. 665.
Vědosmělosť, i, f. = smělost chtít vše vě-
děti. Klc. v Mus. 1843. 56. Vědro. O pův. sr. Zub. 418.
Vecheé = vě het. Slez. Lor. 80.
Veit V. Sr. Jub. XXXIV.
Vějavka, y, f. = vánice, nečas. Jrsk.
ХХШ. 196. Škoda, že mu ji hned od úst v. brala a po celém kraji rozháněla. Rezn. Slov. З10. Vejbuch, u, m., místní jm. Pck. Hol. 64.
Vejce. O sklon. sr. Gb. H. ml. III. 1. 160.,
162. Jedno vajco — hrniec polievky. Múdre vajco ako sliepka; Vajcia by vysedela. Vajcom za volom hádzať; Ako z vajíčka vylúpaný atd. Vz Zát. Př. 371Ь. Chodí jak s vejci (ticho, zdlouha, pozorně). Hoř. 126. Od vejce až do jablka (u Římanů počaly se hostiny vejci a končily se jablky); Obdlouhlé v. mnohem lepši chuť mívá, protože z něho kohoutek se rodívá; Kopa vajec, stála r. 1677. 15 kr. Fisch. Hosp. 202., 348. — V. Živé norimberské v. = kapesní hodinky. KP. VIL 271. Vejconosný. Ott. XVII. 834.
Vejcorodý živočich. Mus. 1849. IV. 68.
Vz Vejcorodný. Vejcovník, a, m., drapetes, brouk. V.
dvojskvruný, d. biguttatus, černý, immacu- latus. Vz Klim. 422. |
||
|
|||
Předchozí (365)  Strana:366  Další (367) |