368

Velkobritský. V. ostrovy. Mus. 1897. 468.

Velkohubě mluviti. Nár. list. 1898. č. 194. 1.

Velkojamec, mce, m., holopsia, brouk. V.
finský, Η fennica. Klim. 657.

Yelkokružník, a, m., gastrallus, brouk.
V. hnědý, g. laevigatus. Klim. 472.

Vělkoměštka, y, f. Sum. 19.

Velkopáteční kázání. Tbz. IV. 2. 154.

Velkoplodý, macrocarpus. Wlt. 22.

Velkorodina, y, f. = kde patriarcha
vládne i ženatým synům a vnukům atd. Nár.
sbor. III. 132

Velkoskvrnný hřebenoholeník, brouk.
Klim. 687.

Velkoštítec, tce, m., crepidodera, brouk.
V. černostehný, c. femorata, příčný, trans-
versa, rezavý, ferruginea, stlačený, impressa.
Klim 697.

Velkošupinatý. V. luskoun Vz Ott. XVI.
472a. Sr. Velkošupinavý.

Velkotlapý kuželostehník, brouk. Klim.
651.

Velkozadec, dce, m., anitys, brouk. V.
rudý, a. rubens Vz Klim. 478.

Velkozoubkovaný list. Wlt. 24.
Velmi více = mnohem více. Rozb. III.

734.

Velmohoucí dojem. Šml. V. 88.

Velociped. Výroba v-dů. Vz KP. VII.
508. n. n.

Veltržní forum (týkající se veltrhů). Ott
Říz. I. 152.

Velus. Kouká jako v. (škaredí se). Hoř.
95. — Hráti velusa (m. velus). Gb. H. ml.
III. 1. 29. Sr. Veluš.

Vemä, vz Vlas.

Véměnik, a, m. = výměnkář. Mor. Čes.
1. VIII. 346.

Věnec. Slov.: venček, vieneček, vienok,
vionok, veniec. Sbor. slov. II. 37. V. pletené
o svatbách a křtinách. Hoř. 183. V. panenský.
Vz Zát. Př. 87^b. Veniec zelený ztratila. Zát.
Př. VII. 220. Píti věnce = slaviti námluvy.
Záp. Čech. Šb. D. 14. — V., calta = veliký
koláč svatební. Němc. III. 302.

Věneěník, a m. = zhotovovatel věnců
z různých látek, ze sukna, z kovu (ze zlata,
stříbra atd. ). Jrsk. XI. 139. Sr. Věnečnice
v VII. 1336.

Venerický. V. choroby. Vz čes. literaturu
o nich v Jub. IIc. 71. —78.

Věník, u, m. Dobré víno nepotřebuje
v-ku. Fisch. Hosp. 152.

Venkovanie, n. = skladanie venca ne-
vestina. Sbor. slov. I. 82. (Na Oravsku).

Venkovna, y, f. = síň domovní. Týn n. Vlt.
Kub L. f. 1900. 364.

Venkura kýjatá, ectosperma clavata Van-
cherii, rostl. Mus. 1849. III. 117.

Věno. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 92., 94.,
VII. odst. 3. f., 4. c.

Věnouti, věnu, St., Chč.; nyní vanouti.
Gb. H. ml. III. 2. 256.

Ventil. Pojišťovací ventil se zatížením
přímým pomocí páky, pomocí pružného
péra. Vz Ott. XIV. 977.

Ventrča, vz Ventruba.

Vepřek P. Sr. Jub. XXXIV.

Vepříhnút koně do voza = zapřáhnouti.
Mus. ol. 1898. 119

Vepříky = vepřovice (nepálené cihly).
Zbirov. Kub. 158

Vepřovicový komín = z vepřovic. Mus.
ol. X. 145.

Vepřový. Bez vína maso vepřové jest
horší nežli skopové; kdo pak k němu víno
pije, krmě i líku užije. Fisch. Hosp. 198.

Verbalný. V-ným substantivům nevyhý-
bala se dle Gb. stará čeština tak, jak se
posud myslilo. Dle Flš. v Mus. fil. 1897.
347. mívala čeština a má posud raději slova
kořenová neb z kořenů slovesných utvořená:
póhon, svod, nářez, sek, bod, lup, návrat,
chvat a j.

Verbář, e, m. = herbář. Starý v. Čes. 1.
VII. 121., Hoř. 77.

Verbina, y, f. = sporýš. Hoř. 108.

Věředlný, glaublich. Svědectví tvá v-ná
učiněna sú příliš. Hod. 14. stol. Mus. fil.

VII. 93.

Veřejní, cardinalis, uŠt stěžejní. V. ctnosti,
že jako u veřejí dvéře se obracejí. Hus I.
119.

Veřejnoprávní instituce, důvod Ott. XIII.
156a., Ott. Říz. I. 18., 152.

Veřejnost', i, f· Muž se stará o v, žena
však se do ní nepieť. Louk. 28.

Věření m. veřejní, čtyři ctnosti v. (stě-
žejné). Hus I. 119.

Verchan, u, m., náčiní kovářské. 1676.
Mus. ol. XII. 35.

Věřitelkyně, ě, f. Pal. Záp. I. 79.

Věřitelstvo, a, n = věřitelé. Konkursní
v. Ott. Říz. 154, 371.

Věřiti koho. Nikterého stvořitele, jedné
Boba v. Hus. (Šb. Hus. Ortb. 41. ). - s inft.
Tě přijíti věříme (že přijdeš). Hod. 14. stol.
Mus. fil. VII. 92.

Verk, u, m. To jsou verky na veverky
(to je, pane, něco)! Us. Hoř. 96.

Verkařka, y, f. V. u parní mlatičky. Šeb.
153.

Verkový. V. registra. 1498. Arch. XVIII.
39., 40.

Věrník. Za Zát. polož: Př. 129b.

Věrnost'. Kde prostá, přímá věrnost, není
kliček. Slád. Caes. 92. Sr. Zát. Př. 129. nn.,

VIII. B. odst. 4.

Věrodatný. Šlo to již z jeho vidin v-tných.
Šml. III. 117.

Věrokaz, a, m. Tbz. V. 25.

Věroučitel křesťanský. Pal. Děj. I. 1.
137.

Verpach, přítok Oslavy. Mus. ol. X. 17.

Veršík, vz Verš.

Veršopisák, a, m. Jg. (Mus. 1871. 345. ).

Veršotepectví. Nechutné v. Vlč. Lit. I.
339.

Věrtelní sud. 1490. Arch. XVI. 347.
Ves. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 398.
Řezník jde do vsi nakupovat. Přiďte do
vsi = na návštěvu Hoř. 96.

Vesce, e, f. = ves. K tomu hradu jsú
dvě vesce. Arch. XVI. 301.

Vesda = vždy. Kn. rožm. čl.. 85. a j.

Veselanka, y, f. = žena na svatbě jsoucí.
Phľd. 1898. 498.