385

Vymykavý. Odpověď neurčitá a v-vá.
Pal. Děj. III. 1. 269., III. 2. 257.

Výmys' = výmysl. Sá. Kř. u pot. 97.

Výmyslovo, а, n., pole. Pck. Hol. 166.

Výmyvka kotlu = otvor к vymývání. Ott.
XVI. 289.

Vynáčiť koho = vystrašiti Slov. Zát. Př.
71b., 30., 294a.

Vynechávka, y, f. = vynechávání něčeho.
Mus. fil. IV. 335.

Vynésti. Bylo tam vyneseno = ohlášeno.
Hoš 102.

Vynieti. O tvarech vz Gb H. ml. III.
2. 186.

Vyniklice, trať u Pádolí. Jrsk. XXIII. 360.

Vynizda, y, f. = vyjízda. Bdl. v Kn. rožm.
11. pozo. Sr. Vvnězda v VII. 1077.

Výnosový, V. daně, Ertragssteuer. Blm.
I. 238.

Vynřieti, vynři. Vz Nřieti.

Vynść = vyjíti. Slez. Lor. 80.

Vyobšiti, vyobšívati koho = sbíti? Zát.
Př. 249b.

Vyočkovati co: stromy. Šeb. 62.

1. Vypáčiti co odkud. Vodu z rybníku
do rybníku vypačovali (vytahovali). Laš. Mus.
fil. 1897. 443.

Vypachtovati něco. Mtc. 1899. 159.

Vyparenina u dětí = opar. Sbor. slov.
IV. 50.

Vypasený jak. V. ako buják, křmnik.
Zát. Př. 63b.

Vypásti. Trávu na cestě v. Wtr. Živ. vys.
šk. 83.

Vypatlati = vypiplati (dítě, housata).
Jičín. Kub. L. f. 1900. 365.

Vypelencovati koho odkud = vyhnati.
Srub. 117.

Vypetrošić še = vyneřáditi se. Slez. Lor.
80.

Vypistovati co čím: sukně písiem (vy-
prati). Mor. Mus. ol. IX. 104.

Vyplácečka, y, f. = čim se vyplácí (bije).
Krok. 1896. 206.

Vyplakovať za kým = utíkati. Val. Čes.
1. X. 32., 372.

Vyplatitel, e, m. = sobota. Purkarec (Věst.
VII. 151. ).

Vyplatiti koho odkud (z čeho). Modl.
CXLIV. 108.

Vypleščený. V. oči. Sum. 13. Sr. Vy-
pleštený.

Vypliti se jak. Vyplil se skrze zuby.
Rais. Pot. 7.

Vypobídnouti koho k čemu. Pány
s obecným lidem vypobízejí (k válkám). Arch.
XVI. 38.

Vypočísti koho z čeho. Ze všeho nás
vypočítal. Har. II. 19.

Vypomlazeť koho = vybiti? 1644 Čes.
1. VII. 432.

Vyposlechnouti něco. Mus. 1898. 38.

Vypouštěcí kanál parního stroje, kterým
využitkovaná рára se vyfukuje. KP. IX. 31.

Vyprahlík, a, m., danacala, brouk. V.
černotlapý, d. nigritarsis, hvězdový, morosa,
žlutonohý, pallipes. Klim. 462.

Výprask. Úsloví vz Zát. Př. 248., XVI.
odst. 13.

Vyprávěti. Vz Gb H. ml. III. 2. 341.

Vypravic kožu = loužiti. Slez. Lor. 80.

Vypraviti se jak. Vypravuje se jak moto-
vidlo do měcha. Mus. ol. 1898. 120.

Vypravovačka a báseň = povídání. Mus.
1898. 471.

Vypravování. Mám toho v. (upejpání)
s tebou právě dost. Sá. Povíd. 274.

Vyprázdniti co čím. Pravili, že rozkaz
papežův sám v sobě již vyprázdněn jest
nastalou mezi tím smrtí jeho (zrušen). Pal.
Děj. III. 1. 98., 388

Vyprchnouti odkud. Srsť z něho vy-
prchla (vypadala). Fisch. Hosp. 194.

Vyprnouti komu odkud. Čert vyprnu
jim z očí. Zaniklo. Podk. v. 225. (Gb. H.
ml. III. 2. 250. ).

Vyprośćić = narovnati. Slez. Lor. 80.

Vyprositi koho s čeho, od čeho. Chč.
S. L 415.

Výproš, e, m. = vyprošování nevěsty
od rodičů. Charv. 21.

Vyprovokovati co: výtržnosť. Nár. list.
1898. č. 359.

Vypršený = vypršelý, vypadalý. V. ječmen.
Mtc. 1900. 340.

Vyprúčati. Vrabci se v-li na střechách
a teremtili. Val. Čes. 1 X. 30.

Vyprúčiti se kde. V-lo se dno v bečce
= zbortilo. Val. Čes. 1. X. 30.

Vyprýštěný. Řeči z přirozeného umění
v-né. Еzор. 3.

Vypsání, n. = definice. XVI. stol. Mus.
1898. 175., 254.

Vypsati. Nadar (kámen) má žábu vypsanú
na sobě = vyrýsovanou. Maš. ruk. 294^b.

Vypšnic ftoka. Vz Popšnič. Slez. Lor. 80.

Vypuklec, kelce, m., niptus, brouk. V.
vykrojený, n. crenatus, zlatoplstný, holo-
leucus. Klim. 468.

Vypuklohřišník, a, m., scolytus, brouk.
V. habrový, s. carpini, hnědokrový, hruškový,
piri, jilmový, ulmi, malý, pygmaeus, mnoho-
pruhý, multistriatus, švestkový, pruni, vrásko-
vaný, intricatus, zrnoštítý, rugulosus. Vz Klim.
628.

Vypukločelý polník, agrilus convexi-
frons, brouk. Klim. 419.

Vypuklokrový polník, agrilus nocivus,
brouk. Vz Klim. 418.

Vypuknouti. Válka hrozila již v. Pal.
Děj. II. 2. 326. Když to odtrhování od nich
počalo se vypukovati. Mart. S. 14.

Vypupiti se. Motýl se vpil. Mus. 1849.
IV. 54.

Vypusta, y, f., stráň ve Slez. Lor. 82.

Vypytánie, n = oddavky. Sbor. slov. IV.
142.

Výr (vejr, buháč, ušák). Vz Šír I. 89. Byl
zamyšlen jako v. na berličce. Šml. VIII. 146.

Vyráčiti se odkud. Když se v-čil z ho-
spody (odešel). Br. Věk. 148.

Vyřáchati komu čím: bičem (vyprá-
skati). Již. Mor. Šeb. 159.

Vyrazgat komu = vybiti. Již. Mor. Šeb.
16.

Vyraziti. Hoch se mu vyrazil (neštovi-
cemi osypal). Hoř. 96.