386

Výrazivosť, i, f. Těžkopádná v. a sloh.
Flš. Písm. 119.

Vyráženka, y, f., vz Dělánka.

Výraženka, y, f. = látka na sukni, doma
dělaná. Tábor. Kub. 159.

Vyrážka svatební = veselí svatební, když
ženské se svatby na vozích odjíždějí. Vz
Čes. 1. VII. 132. — V., výrážka, druh mouky.
Máme sice tvrdý chléb, ale je z naší v-ky
(chlouba). Nár. list. 1901. č. 189. 1.

Vyrčiti = vyříci, vysloviti. Mus. 1898. 327.

Výreček, čka, m. Vz Šír I. 96., Mus. ol.
III. 12.

Vyřečniti si co. Vyřečňoval si kurník
(vězení). Wtr. Živ. vys. šk. 82.

Výřečnosť. Cvičení v-sti u Bavorova
v prus. Slez. Vz Čes. 1. X. 194.

Vyřek, řku, m. (vejřek) mezi obcí N. a
mlynáři, aby svou povinnosť odbývali. 1500.
Arch. XVI 543. Podle spravedlivého výřku
a ortele. Ezop. 135.

Vyříditi. Dobře, dobře, v-me! Tům. Ml.
221.

Vyřítiti si co: nohu (vyvrknouti). Na
Hané. Čes. 1. IX. 242.

Výronek, nku, m. = napájecí ventil и kotlů.
Je tak sestaven, aby tlakem páry v kotlu
nastalo ihned uzavření potrubí napájecího,
jakmile se s napájením přestalo. Vz KP.
IX. 6., 20., Výron.

Výrostek, stka, m.: holobrádok, holoplusk,
papľúch, sopliak. Zát. Př.

Vyrostiti, vyrostovati co: slad. 1512.
Arch. XVII. 164.

Vyrovnávač, e, m. = pilník více než 15 cm.
dlouhý, Studelfeile. KP. VIII. 596. — V. =
náčiní zámečnické к cizelovaní kovů, Satz-
punzen. Vz KP. VIL 615.

Vyrtel = včrtel. Slez. Lor. 80.

Vyručiti koho. Sr. Ručiti.

Vyrumbaná, é, f., cesta u Pr. Suché.
Věst. op. 1895. 18.

Vyrybnění vod. Nár. list. 1899. č. 114.

Výrys, u, m. V. stavení = vyměření. Biblí
svatovácl. z r. 1715. (2. Paral. 3. 3. ) — Čes.
1. 1898. 184.

Vyrysovati. Je to děvče, jak by je v-val.
Šml. IV. 42.

Vysákati. Hleděla, aby mohla svůj nos
do cizího ručníku v. (vyčistiti), aby pozbyla
nátchy. Čes. 1. 1898. 203.

Vysćikati = vytiskati. Chto nevyscíska,
nevyscíska. Zát. Př. 169a.

Vyšedka, y, f. = veranda. Slez. Lor. 80.

Vysedlý čím. Ryba hřbetem vysedlá.
Fisch. Hosp. 57.

Vysekati. Víno zplundrované má býti
vytaženo a vysekáno. 1549. Arch. XVIII. 393.

Vysekávač, e, m. = náčiní, jímž klem-
píři z tabulí plechu části vysekávají. Ott.
XIV. 345b.

Výsiti, výšu = vysokým činiti. Zaniklo a
nahraženo slovesem výšiti = vyšším činiti.
Gb. H. ml. III. 2. 318.

Vyskakovač, e, m., rhamphus, brouk. V.
kovokrový, rh. subaeneus, široký, pulicarius.
Klím. 601.

Výskal přeskočí vždycky stýskala. Šml.
VII. 156.

Výskati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
367. Ničemná věc jest v. prve než vyhráti.
Dač. II. 190.

Vyskočilka, y, f. = bika jarní (rostl. )
Mus. ol. III. 136.

Vyskydí, n. = hromada kamení, jež se

sváží z celého pole obyčejně na oba konce
dolejší meze. čes. 1. X. 31. Sr. Výskyda.

Vyskýřať sa = posmívati se. Val. Tům. 20.

Výskyt, u, m. = následek, účinek. Čekajíce
pochybného v-tu. Mus. 1898. 339.

Vyskyta, y, f. = jáma od vykolíčkovaných
stromů Němc. III. 268. — V., potok na
Slansku. Slan. 6., 101.

Vysléditi. Jména těch národů tak jsme
udali, jak Je jiní v-li. Pal. Děj. I. 1. 56.,
III. 1. 4. Něco v. Ezop. 350.

Vyslípnouti = vyčísti. A hned mně v-pla
v oči, že se na mne hněvá. Šml. IX. 96.

Výslovnosť. Cvičení ve výslovnosti: A tie
vrabce s toho tŕňa štrnk brnk do třňa. —
Hore potokom dolu potokom podpiera sa
pán s konským kopytom. — Horí, horí, svätý
Ján (ves), vyletelo devät vrán; jedna vraví;
dobre horí, druhá vraví, dobré horí atd. — Naša
okeDička je najvypupenčekuvatedlnějšia. —
Naše húsatá sa všetky cez priekopu po-
prekoprcovaly. — Okolo Dobronivej devät
žiačkov chodí; jeden vraví: Dobronivá, druhý
praví: Dobronivá atd. —V mojej materinej
peci myši pyštia. — Železo, železo, ožele-
zilo si sa. — Koleso, koleso, okolesilo si sa.
— Slov. Zát. Př. 277a. Jiná v Sbor. slov.
I. 160. — V. = prosodia. Phľd. 1897. 565.

Výsluha = statek atd. Ten mohli děditi
jen synové; kde jich nebylo, tam se vracely
výsluhy králi. Vz Pal. Děj. II. 1. 375., De-
diny.

Výslužka. Ten nědal v-ku (iron. = od-
měnil se mi zlým) ! Obyčejná v.: jedna ji-
trnice, jelito a klobása. Val. Čes. 1. X. 383.

Vysmalovac śe nač: = vysmrkati se.
Slez. Lor. 80.

Vysmáti co. Něčí sprostnost vysmívati.
Kom. Ohláš. 204., 207. — se z koho. Snáď
sa se mňa vysmíváš? Brt. P. n. 234.

Výsmažek, žku, m. = vysmažená věc.
Mus. ol. XII. 141.

Vysmejčiti. V IV. 1096. za Šml. polož:
V. 7. Vz Vysmýčiti.

Vysmolić śe nač = vykašlati se. Slez.
Lor. 80.

Vysmrknouti si = opiti se. Zát. Př. 72b.

Vysnabditi co. Ďábel všecko v-dí. Rozb.
III. 722.

Vysokoklemitý oblouk. Ld. 58.

Vysokomyslnost', i, f. Úsloví atd. vz
v Zát. Př. 36. nn, IV. odst. 21.

Vysokošírý. Ld. 181.

Vysokoškolské vzdělání. Nár. list. 1897.
č. 264.

Vysokotemný oblak. Ld. 62.

Vysoký. V. les, správně: kmenovinný.
Ott XV. 909. — V. Dal do vysokých =
utekl. Císař. Mtc. 1900. 138. - V. výmluva.
1510. Arch. XVIII. 518. - V. Hyn. dr. a
Arnošt, Zdeněk a Kar. dr. Sr. Jub. XXXV.

Vysoustruhování kruhové, ovální. Vz
KP. VII. 207.