Předchozí (385)  Strana:386  Další (387) |
|
|||
386
|
|||
|
|||
Výrazivosť, i, f. Těžkopádná v. a sloh.
Flš. Písm. 119. Vyráženka, y, f., vz Dělánka.
Výraženka, y, f. = látka na sukni, doma
dělaná. Tábor. Kub. 159. Vyrážka svatební = veselí svatební, když
ženské se svatby na vozích odjíždějí. Vz Čes. 1. VII. 132. — V., výrážka, druh mouky. Máme sice tvrdý chléb, ale je z naší v-ky (chlouba). Nár. list. 1901. č. 189. 1. Vyrčiti = vyříci, vysloviti. Mus. 1898. 327.
Výreček, čka, m. Vz Šír I. 96., Mus. ol.
III. 12. Vyřečniti si co. Vyřečňoval si kurník
(vězení). Wtr. Živ. vys. šk. 82. Výřečnosť. Cvičení v-sti u Bavorova
v prus. Slez. Vz Čes. 1. X. 194. Vyřek, řku, m. (vejřek) mezi obcí N. a
mlynáři, aby svou povinnosť odbývali. 1500. Arch. XVI 543. Podle spravedlivého výřku a ortele. Ezop. 135. Vyříditi. Dobře, dobře, v-me! Tům. Ml.
221. Vyřítiti si co: nohu (vyvrknouti). Na
Hané. Čes. 1. IX. 242. Výronek, nku, m. = napájecí ventil и kotlů.
Je tak sestaven, aby tlakem páry v kotlu nastalo ihned uzavření potrubí napájecího, jakmile se s napájením přestalo. Vz KP. IX. 6., 20., Výron. Výrostek, stka, m.: holobrádok, holoplusk,
papľúch, sopliak. Zát. Př. Vyrostiti, vyrostovati co: slad. 1512.
Arch. XVII. 164. Vyrovnávač, e, m. = pilník více než 15 cm.
dlouhý, Studelfeile. KP. VIII. 596. — V. = náčiní zámečnické к cizelovaní kovů, Satz- punzen. Vz KP. VIL 615. Vyrtel = včrtel. Slez. Lor. 80.
Vyručiti koho. Sr. Ručiti.
Vyrumbaná, é, f., cesta u Pr. Suché.
Věst. op. 1895. 18. Vyrybnění vod. Nár. list. 1899. č. 114.
Výrys, u, m. V. stavení = vyměření. Biblí
svatovácl. z r. 1715. (2. Paral. 3. 3. ) — Čes. 1. 1898. 184. Vyrysovati. Je to děvče, jak by je v-val.
Šml. IV. 42. Vysákati. Hleděla, aby mohla svůj nos
do cizího ručníku v. (vyčistiti), aby pozbyla nátchy. Čes. 1. 1898. 203. Vysćikati = vytiskati. Chto nevyscíska,
nevyscíska. Zát. Př. 169a. Vyšedka, y, f. = veranda. Slez. Lor. 80.
Vysedlý čím. Ryba hřbetem vysedlá.
Fisch. Hosp. 57. Vysekati. Víno zplundrované má býti
vytaženo a vysekáno. 1549. Arch. XVIII. 393. Vysekávač, e, m. = náčiní, jímž klem-
píři z tabulí plechu části vysekávají. Ott. XIV. 345b. Výsiti, výšu = vysokým činiti. Zaniklo a
nahraženo slovesem výšiti = vyšším činiti. Gb. H. ml. III. 2. 318. Vyskakovač, e, m., rhamphus, brouk. V.
kovokrový, rh. subaeneus, široký, pulicarius. Klím. 601. Výskal přeskočí vždycky stýskala. Šml.
VII. 156. |
Výskati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
367. Ničemná věc jest v. prve než vyhráti. Dač. II. 190. Vyskočilka, y, f. = bika jarní (rostl. )
Mus. ol. III. 136. Vyskydí, n. = hromada kamení, jež se
sváží z celého pole obyčejně na oba konce
dolejší meze. čes. 1. X. 31. Sr. Výskyda. Vyskýřať sa = posmívati se. Val. Tům. 20.
Výskyt, u, m. = následek, účinek. Čekajíce
pochybného v-tu. Mus. 1898. 339. Vyskyta, y, f. = jáma od vykolíčkovaných
stromů Němc. III. 268. — V., potok na Slansku. Slan. 6., 101. Vysléditi. Jména těch národů tak jsme
udali, jak Je jiní v-li. Pal. Děj. I. 1. 56., III. 1. 4. Něco v. Ezop. 350. Vyslípnouti = vyčísti. A hned mně v-pla
v oči, že se na mne hněvá. Šml. IX. 96. Výslovnosť. Cvičení ve výslovnosti: A tie
vrabce s toho tŕňa štrnk brnk do třňa. — Hore potokom dolu potokom podpiera sa pán s konským kopytom. — Horí, horí, svätý Ján (ves), vyletelo devät vrán; jedna vraví; dobre horí, druhá vraví, dobré horí atd. — Naša okeDička je najvypupenčekuvatedlnějšia. — Naše húsatá sa všetky cez priekopu po- prekoprcovaly. — Okolo Dobronivej devät žiačkov chodí; jeden vraví: Dobronivá, druhý praví: Dobronivá atd. —V mojej materinej peci myši pyštia. — Železo, železo, ožele- zilo si sa. — Koleso, koleso, okolesilo si sa. — Slov. Zát. Př. 277a. Jiná v Sbor. slov. I. 160. — V. = prosodia. Phľd. 1897. 565. Výsluha = statek atd. Ten mohli děditi
jen synové; kde jich nebylo, tam se vracely výsluhy králi. Vz Pal. Děj. II. 1. 375., De- diny. Výslužka. Ten nědal v-ku (iron. = od-
měnil se mi zlým) ! Obyčejná v.: jedna ji- trnice, jelito a klobása. Val. Čes. 1. X. 383. Vysmalovac śe nač: = vysmrkati se.
Slez. Lor. 80. Vysmáti co. Něčí sprostnost vysmívati.
Kom. Ohláš. 204., 207. — se z koho. Snáď sa se mňa vysmíváš? Brt. P. n. 234. Výsmažek, žku, m. = vysmažená věc.
Mus. ol. XII. 141. Vysmejčiti. V IV. 1096. za Šml. polož:
V. 7. Vz Vysmýčiti. Vysmolić śe nač = vykašlati se. Slez.
Lor. 80. Vysmrknouti si = opiti se. Zát. Př. 72b.
Vysnabditi co. Ďábel všecko v-dí. Rozb.
III. 722. Vysokoklemitý oblouk. Ld. 58.
Vysokomyslnost', i, f. Úsloví atd. vz
v Zát. Př. 36. nn, IV. odst. 21. Vysokošírý. Ld. 181.
Vysokoškolské vzdělání. Nár. list. 1897.
č. 264. Vysokotemný oblak. Ld. 62.
Vysoký. V. les, správně: kmenovinný.
Ott XV. 909. — V. Dal do vysokých = utekl. Císař. Mtc. 1900. 138. - V. výmluva. 1510. Arch. XVIII. 518. - V. Hyn. dr. a Arnošt, Zdeněk a Kar. dr. Sr. Jub. XXXV. Vysoustruhování kruhové, ovální. Vz
KP. VII. 207. |
||
|
|||
Předchozí (385)  Strana:386  Další (387) |