Předchozí (392)  Strana:393  Další (394) |
|
|||
393
|
|||
|
|||
Zahnisiti se. Ta struha se zanesla a z-la.
1491. Arch. XVI. 389. Zahniti v čem. Člověk zahnije v hříších.
Št. Bes. 88. Zahoditi se odkud kam. Který od vás
k nám se byl z-dil (náhodou přišel). XV. stol. Mus. 1897. 477. Zahoukati. Za Sá. polož: Kř. u pot. 28.,
V. 13. Zahomolí, n., pozemek. Pck. Hol. 113.
Záhon. Lán ma 12 kop z-nů. Fisch. Hosp.
330. Záhonkový. Z. soustava к čištění splašků,
Beetsystem. Vz Ott. XIII. 899. Zahoř Jindr. dr. Sr Jub. XXXVI.
Zahořanský vrch u Orlíka, Rossberg.
Vstnk. 1897. 502. Zahořčelý = zahořklý. Fisch. Hosp. 132.
Zahovořiti na koho jak. Z-li na ně ja-
zykem německým. Wtr. Živ. vys. Šk. 152. Zahrada je jako všivá hlava; Zahrada —
náhrada. Zát. Př. 377b. Zahradčiska, pozemek. Pck. Hol. 167.
Zahradiska, pozemek. Pck. Hol. 203.
Zahradiští, n., pozemck. Pck. Hol. 113.
Zahrádka, y, f., vz Kvítko.
Zahradnictví, n. Vz Zát. Př. 194. XI.
odst. 8. а). Zahradník, a, m = hospodář, soused,
který měl až 30 korců polí, ale žádného koně nebo jen výminěčně sedlák měl to- likéž polí a koně). Čes. I. VIII. 10. - Z. Jos, Vinc. a j. Vz Jub. XXXVL, Flš. Písm. 563. (v Vinc). — Z. či kožuch, tanec ve vých. Slezsku. Vz Čes. 1. VII. 37. Záhrda, y, f., trať u Vsetína. Vck.
Záhřebenský, vinohrad na již. Mor. Šeb.
189. Záhrednie, n. = záňadrie. Zát. Př. 115b.
Vz Zádrenie. Zahřešiti se nač = přisahati. Val. Tům.
17 Zahřičeti. Krocan naň z-čel. Nár. pol.
1898. č. 202. Zahřívalna, y, f, dle Věst. VI. 29. lépe
než zahřívárna, ale sotva se ujme. Vz -árna. Záhřivek, vku, m., vz Kohoutek.
Záhřivný. Z. kamna. Rais. Pot. 27.
Zahrkútať na koho = zahubovati. Sbor.
slov. III. 143. Zahrňovací síť. KP. VII 193. Z. soud
(podřaďovací). Krč. Assoc. 22. Zahrnovačky, pl., f. = shrnovačky (boty).
Čes. 1. IX. 318. Záhrobec, zdrobn. od záhrob. Hus. Šal
109a. Záhrobecký z Těšína Jan, básník, f po
r. 1582. Vz Flš. Písm. I. 364. Zahrocený. Spis polemicky zný proti
dominikánům. Vlč. Lit. I. 365. Sr. Zahrotiti. Zahubeniti co. Pokrytci zakrývají nebo
zahubeňují tváři své. Praž. evang. (List. fil. 1897. 277. ) Záhučničí, n. = pole za silnicí (hučnicí).
Pck. Hol. 192. Záhuličí, п., pozemek. Pck. Hol. 198.
Záhumeník, u, m., kopanina. Pck. Hol.
129., 167. Záhusoví, n., trať. Pck. Hol. 144.
|
Zahuškati koko na koho = poštvati
(psa). Sá. Povíd. 291. Záhušťka, y, f. = zápraž 'ca. Mus. ol. 1898.
120. Sr. Záhuščka. Zahybáč, e, m., pečivo. Val. Mus. ol. XIII.
113. Zahýbančok, banečku, m., vz Výšivka.
Záhynky u ležatého golieru. Sbor. slov.
II. 124. Zachar Otakar, spis. Mus. 1899. 157., 550.
Záchata, vz předcház. Záhata.
Zacházeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.
2. 336. Zachlápati = zatleskati? Vodník si ve
vodě z pal rukama Vyzov. Mus. ol. XIII. 32. Zachlichtati se. Ŕezn. Utr. 74.
Záchod školní ve středověku. Vz Wtr.
Part. 820. Zachopiti. Za Št. polož: Bes. 9.
Zachovati čeho = ochrániti. Čeho kdo
dobře nabyl, toho musí také umět z. Fisch. Ноsp. 134. — se zač. Aby se z-li za dobrý člověk. 1423. Mšín. 13. Zachrouti. Zachrul sebou v posteli. Žďár-
sko. Nár. list. 1898. č. 136 odp. feuil. Zachublaný = s hlavou do šátku zavinutou.
Val. Čes I. X. 379. Zachuchlaný več, v čem. V houni z.
Jrsk. XXIII. 136. Zachutnati si co čím. Kom. Theatr. 9.
Zachycovač, e, m. Z. kostí, Knochen-
fasszange, kůstek, Grätenfänger. Ktt. Zachystati se čím: dobrým vínem (zá-
sobiti se). 1492. Arch. XVII. 117., 550. — se nač: na cestu. 1603. Uč. spol. 1900. IX. 13. Zaitý. Les vodó z. (zaplavený). Mtc. 1900.
338 Slunko je už zaitý (už zašlo). Mtc. 1900. 338. Zajačí, n., trať. Pck. Hol. 118.
Zajačienec, nce, m. Z. sjiel (snědl; o báz-
livém). Zát. Př. 30b. Zajačinka, y, f., trať. Pck. Hol. 118.
Zajačisko, a. n. = zajíc (pohrdl. ). Horen. 7.
Zajadač, e, m., rybník u Mugl. Věst. op.
1900. 18. Zajakovać se = zajíkali se, koktati. Slez.
Lor. 81. Zajčák, u, m., — brok na zajíce. U Polně.
Hoš. Zajdouť = zajíti. Dial. Šb. D. 28.
Zaječeti = zavzdychn uti. Ježíš zajačal
v sobě. Praž. evang. Joh. 11. 38. Zaječí jetel = šťavel. Hoř. 108. Z. zelí =
šťavel kyselý. Us. Zajemí, místo zajámi. Jihozáp. Č. Dšk.
Vok. 9. Zájezerský, trať v Bořeticích. Šeb 188.
Zajch. Ovce kapaly na zajch. Šeb. 128.
Zajíc. Zajac labky líže; Dvoch zajacov
naháňať; Zajacovi chrasť ukazovať; Zajačik — beháčik. Slov. Zát. Př. 377b. To je ještě z. (o nezkušeném). Hoř. 96. Môj pes má sa zbesnieť za zajocom, keď je m? mise. Mus. slov. III. 26. — Z. z Hasenburka Jan. Vz Pal. Děj V. 1. 364. Zajíconohý rod kurů tetřevovitých, lago-
pus. Vz Ott. XV. 557. Zajičorka, y, f., vrch ve Slez. Lor. 82.
|
||
|
|||
Předchozí (392)  Strana:393  Další (394) |