393

Zahnisiti se. Ta struha se zanesla a z-la.
1491. Arch. XVI. 389.

Zahniti v čem. Člověk zahnije v hříších.
Št. Bes. 88.

Zahoditi se odkud kam. Který od vás
k nám se byl z-dil (náhodou přišel). XV.
stol. Mus. 1897. 477.

Zahoukati. Za Sá. polož: Kř. u pot. 28.,
V. 13.

Zahomolí, n., pozemek. Pck. Hol. 113.

Záhon. Lán ma 12 kop z-nů. Fisch. Hosp.
330.

Záhonkový. Z. soustava к čištění splašků,
Beetsystem. Vz Ott. XIII. 899.

Zahoř Jindr. dr. Sr Jub. XXXVI.

Zahořanský vrch u Orlíka, Rossberg.
Vstnk. 1897. 502.

Zahořčelý = zahořklý. Fisch. Hosp. 132.

Zahovořiti na koho jak. Z-li na ně ja-
zykem německým. Wtr. Živ. vys. Šk. 152.

Zahrada je jako všivá hlava; Zahrada —
náhrada. Zát. Př. 377b.

Zahradčiska, pozemek. Pck. Hol. 167.

Zahradiska, pozemek. Pck. Hol. 203.

Zahradiští, n., pozemck. Pck. Hol. 113.

Zahrádka, y, f., vz Kvítko.

Zahradnictví, n. Vz Zát. Př. 194. XI.
odst. 8. а).

Zahradník, a, m = hospodář, soused,
který měl až 30 korců polí, ale žádného
koně nebo jen výminěčně sedlák měl to-
likéž polí a koně). Čes. I. VIII. 10. - Z.
Jos, Vinc. a j. Vz Jub. XXXVL, Flš. Písm.
563. (v Vinc). — Z. či kožuch, tanec ve
vých. Slezsku. Vz Čes. 1. VII. 37.

Záhrda, y, f., trať u Vsetína. Vck.

Záhřebenský, vinohrad na již. Mor. Šeb.
189.

Záhrednie, n. = záňadrie. Zát. Př. 115^b.
Vz Zádrenie.

Zahřešiti se nač = přisahati. Val. Tům.
17

Zahřičeti. Krocan naň z-čel. Nár. pol.
1898. č. 202.

Zahřívalna, y, f, dle Věst. VI. 29. lépe
než zahřívárna, ale sotva se ujme. Vz -árna.

Záhřivek, vku, m., vz Kohoutek.

Záhřivný. Z. kamna. Rais. Pot. 27.

Zahrkútať na koho = zahubovati. Sbor.
slov. III. 143.

Zahrňovací síť. KP. VII 193. Z. soud
(podřaďovací). Krč. Assoc. 22.

Zahrnovačky, pl., f. = shrnovačky (boty).
Čes. 1. IX. 318.

Záhrobec, zdrobn. od záhrob. Hus. Šal
109a.

Záhrobecký z Těšína Jan, básník, f po
r. 1582. Vz Flš. Písm. I. 364.

Zahrocený. Spis polemicky zný proti
dominikánům. Vlč. Lit. I. 365. Sr. Zahrotiti.

Zahubeniti co. Pokrytci zakrývají nebo
zahubeňují tváři své. Praž. evang. (List. fil.
1897. 277. )

Záhučničí, n. = pole za silnicí (hučnicí).
Pck. Hol. 192.

Záhuličí, п., pozemek. Pck. Hol. 198.

Záhumeník, u, m., kopanina. Pck. Hol.
129., 167.

Záhusoví, n., trať. Pck. Hol. 144.

Zahuškati koko na koho = poštvati
(psa). Sá. Povíd. 291.

Záhušťka, y, f. = zápraž 'ca. Mus. ol. 1898.
120. Sr. Záhuščka.

Zahybáč, e, m., pečivo. Val. Mus. ol. XIII.
113.

Zahýbančok, banečku, m., vz Výšivka.

Záhynky u ležatého golieru. Sbor. slov.
II. 124.

Zachar Otakar, spis. Mus. 1899. 157., 550.

Záchata, vz předcház. Záhata.

Zacházeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.
2. 336.

Zachlápati = zatleskati? Vodník si ve
vodě z pal rukama Vyzov. Mus. ol. XIII. 32.

Zachlichtati se. Ŕezn. Utr. 74.

Záchod školní ve středověku. Vz Wtr.
Part. 820.

Zachopiti. Za Št. polož: Bes. 9.

Zachovati čeho = ochrániti. Čeho kdo
dobře nabyl, toho musí také umět z. Fisch.
Ноsp. 134. — se zač. Aby se z-li za dobrý
člověk. 1423. Mšín. 13.

Zachrouti. Zachrul sebou v posteli. Žďár-
sko. Nár. list. 1898. č. 136 odp. feuil.

Zachublaný = s hlavou do šátku zavinutou.
Val. Čes I. X. 379.

Zachuchlaný več, v čem. V houni z.
Jrsk. XXIII. 136.

Zachutnati si co čím. Kom. Theatr. 9.

Zachycovač, e, m. Z. kostí, Knochen-
fasszange, kůstek, Grätenfänger. Ktt.

Zachystati se čím: dobrým vínem (zá-
sobiti se). 1492. Arch. XVII. 117., 550. —
se nač: na cestu. 1603. Uč. spol. 1900. IX.
13.

Zaitý. Les vodó z. (zaplavený). Mtc. 1900.
338 Slunko je už zaitý (už zašlo). Mtc.
1900. 338.

Zajačí, n., trať. Pck. Hol. 118.

Zajačienec, nce, m. Z. sjiel (snědl; o báz-
livém). Zát. Př. 30b.

Zajačinka, y, f., trať. Pck. Hol. 118.

Zajačisko, a. n. = zajíc (pohrdl. ). Horen. 7.

Zajadač, e, m., rybník u Mugl. Věst. op.
1900. 18.

Zajakovać se = zajíkali se, koktati. Slez.
Lor. 81.

Zajčák, u, m., — brok na zajíce. U Polně.
Hoš.

Zajdouť = zajíti. Dial. Šb. D. 28.

Zaječeti = zavzdychn uti. Ježíš zajačal
v sobě. Praž. evang. Joh. 11. 38.

Zaječí jetel = šťavel. Hoř. 108. Z. zelí =
šťavel kyselý. Us.

Zajemí, místo zajámi. Jihozáp. Č. Dšk.
Vok. 9.

Zájezerský, trať v Bořeticích. Šeb 188.

Zajch. Ovce kapaly na zajch. Šeb. 128.

Zajíc. Zajac labky líže; Dvoch zajacov
naháňať; Zajacovi chrasť ukazovať; Zajačik
— beháčik. Slov. Zát. Př. 377b. To je ještě
z. (o nezkušeném). Hoř. 96. Môj pes má sa
zbesnieť za zajocom, keď je m? mise. Mus.
slov. III. 26. — Z. z Hasenburka Jan. Vz
Pal. Děj V. 1. 364.

Zajíconohý rod kurů tetřevovitých, lago-
pus. Vz Ott. XV. 557.

Zajičorka, y, f., vrch ve Slez. Lor. 82.