Předchozí (393)  Strana:394  Další (395) |
|
|||
594
|
|||
|
|||
Zajiečenec, nсе, m. = syn Zajícův. 1319.
Flš. Písm. I. 30. Zajímati. Po rovnej (cestě) zajímaj (po-
spíchej). Zát. Př. 223a. Zajísti se. Zajedla se do něho (zamilo-
vala si ho). Šml. 1. 138. Zajíti. Div nezašly sa od smiechu. Phľd.
1897. 449. — se Bez koho. -lá sa už bez vás zajdu (obejdu); se kdy čím: ve vše dni den sa už ledačím zašli (obešli). Val. Čes. 1. X. 31., 142.
Zájmenný. Z. skloňování = skloňování
zájmen, obyč. však skloňování zájmen ro- dových. Gb. II. ml. III. 1. 433. Zájmeno. O z. na Hořicku. Vz Hoř. 84.
Zajodlovati si, vz Zaloutnovati si, Jo-
dlovati. Zajžen = zažřen. Ž. klem. 77. 21.
Zakadlubja, pole (za kadlubem). Pck.
Hol. 192. Zákališní plátek (u květu). Č. Fyll. 1.
Zakapati. Ta baňa z-la (zašla). Sbor.
slov. III. 124. Zákaz jak se vyjadřuje na Císařovsku
(ve větách záporných). Vz Mtc. 1900. 4. Zakedž, zakel = zatím co. Slez. Lor. 81.
Zakejhati, vz Zakýhati.
Základ. Z-dy páliti = jalovcové kře a p.
Vyzov. Mus. ol. XII. 60. Zakládati nač. Zakládá na sádlo (léhá-li
si kdo po obědě). Hoř. 96. Základka, y, f = čásť hodin, která za-
sahovala do rohatky tlačena jsouc pružným pérem. Vz KP. VIL 271., 283. Základník. Za hud. polož: Mus. 1850.
II. 9., 62. Př. Základoborný. Z. události. Nár. list. 1897.
č. 199. 1. Zakladovati = do klády dáti. Z. někoho.
Br. Věk. 164. Zaklápěti, vz Zašupovati.
Zaklesnouti stranek okolo klučky =
omotati, zavázati. Srub. 62. Záklešky, pozemek. Pck. Hol. 40. — Vz
Výšivky. Zaklínání-se. Vz Zát. Př. 246., XVI.
odst. O. Záklopný. Z. válce vroubkovadla pře-
kládají odkraje a uzavírají vložený drát n. zatlačují drápky. Vz Ott. XIV. 347a. Záklučka, y, f., vz Výšivka.
Zaklúkat co = zatloukati. Již. Mor. Šeb.
146. Zaknihování, n., Verbuchung. Ott. XIV.
448a. Zakohoutělý = rozlobený. Pravil všecek
z. Vz Br. St. 78. Zakochati se čím: nadějí. Pal. Děj. II.
2. 39.
Zákolanský potok na Slansku. Slan. 7.
Zákolník, u, m. = kolna na vozy. Neto-
lice. Kub. 159. Zákon. Aký z., takové peniaze; Z-ny
natahovat; Z. tresce, nie hájnik. Slov. Zát. Př. 377b., 135. nn. Neznalosť z-na neomlouvá. Vz Ott. XII. 490. Zákononoše, e, m., legislator. Ž. pod.
LXXXIII. 8. |
Zákonoslovný. Z. vědy (abstraktní). Dk.
Paed. 7. Zakopané = pole, kde bylo mrchoviště.
Řevnovice. Kub. 159. Zákopník, brouk. Vz ještě také: Klim.
740. Zakopnouti. O rovy zakopýtala. Br. Věk.
193. Zákosíliti. Za Zát. polož; Př. 96b.
Zákosoví, n., pozemek. Pck. Hol. 132.
Zákošnica, e, f., pozemek. Pck. Hol. 186.
Zákoťa, pozemek. Pck. Hol. 225.
Zakouti koho kde. Ve vězení je zako-
vali. Mus. ol. 1897. 44. Zákovka, y, f., vz Žabka.
Zákožka, y, f., Kratzmilbe. Mus. 1849.
IV. 53. Zákožní hlísty (housenky). Lidové léčení
jich. Vz Čes. 1. VII. 125.. 127. Zakrásti se kam. Vlk se za něho za-
kradl. Ezop. 137. 18. Zákrejs Fr. Vz Jub. XXXVI
Zakřídovati. V V. 123. za Šml. polož:
IV. 12. Zakřiknouti koho. A to dítě zakřikl
(proto neroste). Us. Hoř. 96. Zákrojník, a, m., conalia, brouk. Vz
Klim. 508. Zakrosňati se = zanésti se. Strouha se
pískem celá z-la. U Studené. Vchř. Zakrpatěný bratr (mrzák). Phľd. 1899.
241. Sr. Zakrpatělý. Zákrslík, a, m. = jelen, který za pří-
činou poranění neshazuje parohů. Ott. XIII. 200b. Zakrušlený = zatočený, ohnutý. Ocas z.
Ezop. 348. 26. Zakrušliti, vz předcház.
Zakrubák (zavrták), ozdoba na starých
črepoch a posud na výšivkach: (o). Vz Sbor. slov. III. 152. Zákruža, pozemek. Pck. Hol. 197.
Zákružkový. Z. strojivo kornetu. Ott.
XIV. 849. Zakružovací stroj klempířský. Ott. XIV.
347 Zakružovadlo, a, n. = náčiní, jímž se
plech atd. zakružuje. Ott. XIV. 346., 347. Zakryvalo, vz násl. Zákryvka.
Zákryvka, y, f. (= zakryvalo, zástěrka,
záprinška, fertušek). Z. u nohavic = kus sukna, kterým jest podložen rozporek. Sbor. slov. II. 123. Zaklldlanka, y, f. = polévka z mouky.
Lišov. Kub. 159. Zakudlaný. Z. polévka: do vroucí vody
zavaří se něco mouky a zakvedlá se а omastí. Čes. 1. X. 235. Polévka mlékem z ná (za- litá). U Pravonína. Vchř. Sr. Zakudlený. Zákupní právo či německé, jus emphy-
teuticum = právo, jež záleželo v tom, že sedláci osazení na německém právě byli ne- dědiční nájemníci, jako většina dosavadních sedláků českých, ale emphyteutičtí majitelé těch pozemků, které koupivše pod určitý roční plat (úrok) od pánů, mohli prodávati zase. Vz více v Pal. Děj. II. 1. 18. Zákupník. Vz předcház. Sedlák.
|
||
|
|||
Předchozí (393)  Strana:394  Další (395) |