594

Zajiečenec, nсе, m. = syn Zajícův. 1319.
Flš. Písm. I. 30.

Zajímati. Po rovnej (cestě) zajímaj (po-
spíchej). Zát. Př. 223a.

Zajísti se. Zajedla se do něho (zamilo-
vala si ho). Šml. 1. 138.

Zajíti. Div nezašly sa od smiechu. Phľd.
1897. 449. — se Bez koho. -lá sa už bez
vás zajdu (obejdu); se kdy čím: ve vše dni
den sa už ledačím zašli (obešli). Val. Čes.

1. X. 31., 142.

Zájmenný. Z. skloňování = skloňování
zájmen, obyč. však skloňování zájmen ro-
dových. Gb. II. ml. III. 1. 433.

Zájmeno. O z. na Hořicku. Vz Hoř. 84.

Zajodlovati si, vz Zaloutnovati si, Jo-
dlovati.

Zajžen = zažřen. Ž. klem. 77. 21.

Zakadlubja, pole (za kadlubem). Pck.
Hol. 192.

Zákališní plátek (u květu). Č. Fyll. 1.

Zakapati. Ta baňa z-la (zašla). Sbor.
slov. III. 124.

Zákaz jak se vyjadřuje na Císařovsku
(ve větách záporných). Vz Mtc. 1900. 4.

Zakedž, zakel = zatím co. Slez. Lor. 81.

Zakejhati, vz Zakýhati.

Základ. Z-dy páliti = jalovcové kře a p.
Vyzov. Mus. ol. XII. 60.

Zakládati nač. Zakládá na sádlo (léhá-li
si kdo po obědě). Hoř. 96.

Základka, y, f = čásť hodin, která za-
sahovala do rohatky tlačena jsouc pružným
pérem. Vz KP. VIL 271., 283.

Základník. Za hud. polož: Mus. 1850.
II. 9., 62. Př.

Základoborný. Z. události. Nár. list. 1897.
č. 199. 1.

Zakladovati = do klády dáti. Z. někoho.
Br. Věk. 164.

Zaklápěti, vz Zašupovati.

Zaklesnouti stranek okolo klučky =
omotati, zavázati. Srub. 62.

Záklešky, pozemek. Pck. Hol. 40. — Vz
Výšivky.

Zaklínání-se. Vz Zát. Př. 246., XVI.
odst. O.

Záklopný. Z. válce vroubkovadla pře-
kládají odkraje a uzavírají vložený drát n.
zatlačují drápky. Vz Ott. XIV. 347a.

Záklučka, y, f., vz Výšivka.

Zaklúkat co = zatloukati. Již. Mor. Šeb.
146.

Zaknihování, n., Verbuchung. Ott. XIV.
448a.

Zakohoutělý = rozlobený. Pravil všecek
z. Vz Br. St. 78.

Zakochati se čím: nadějí. Pal. Děj. II.

2. 39.

Zákolanský potok na Slansku. Slan. 7.

Zákolník, u, m. = kolna na vozy. Neto-
lice. Kub. 159.

Zákon. Aký z., takové peniaze; Z-ny
natahovat; Z. tresce, nie hájnik. Slov. Zát.
Př. 377b., 135. nn. Neznalosť z-na neomlouvá.
Vz Ott. XII. 490.

Zákononoše, e, m., legislator. Ž. pod.
LXXXIII. 8.

Zákonoslovný. Z. vědy (abstraktní). Dk.
Paed. 7.

Zakopané = pole, kde bylo mrchoviště.
Řevnovice. Kub. 159.

Zákopník, brouk. Vz ještě také: Klim.
740.

Zakopnouti. O rovy zakopýtala. Br. Věk.
193.

Zákosíliti. Za Zát. polož; Př. 96b.

Zákosoví, n., pozemek. Pck. Hol. 132.

Zákošnica, e, f., pozemek. Pck. Hol. 186.

Zákoťa, pozemek. Pck. Hol. 225.

Zakouti koho kde. Ve vězení je zako-
vali. Mus. ol. 1897. 44.

Zákovka, y, f., vz Žabka.

Zákožka, y, f., Kratzmilbe. Mus. 1849.
IV. 53.

Zákožní hlísty (housenky). Lidové léčení
jich. Vz Čes. 1. VII. 125.. 127.

Zakrásti se kam. Vlk se za něho za-
kradl. Ezop. 137. 18.

Zákrejs Fr. Vz Jub. XXXVI

Zakřídovati. V V. 123. za Šml. polož:
IV. 12.

Zakřiknouti koho. A to dítě zakřikl
(proto neroste). Us. Hoř. 96.

Zákrojník, a, m., conalia, brouk. Vz
Klim. 508.

Zakrosňati se = zanésti se. Strouha se
pískem celá z-la. U Studené. Vchř.

Zakrpatěný bratr (mrzák). Phľd. 1899.
241. Sr. Zakrpatělý.

Zákrslík, a, m. = jelen, který za pří-
činou poranění neshazuje parohů. Ott. XIII.
200b.

Zakrušlený = zatočený, ohnutý. Ocas z.
Ezop. 348. 26.

Zakrušliti, vz předcház.

Zakrubák (zavrták), ozdoba na starých
črepoch a posud na výšivkach: (o). Vz Sbor.
slov. III. 152.

Zákruža, pozemek. Pck. Hol. 197.

Zákružkový. Z. strojivo kornetu. Ott.
XIV. 849.

Zakružovací stroj klempířský. Ott. XIV.
347

Zakružovadlo, a, n. = náčiní, jímž se
plech atd. zakružuje. Ott. XIV. 346., 347.

Zakryvalo, vz násl. Zákryvka.

Zákryvka, y, f. (= zakryvalo, zástěrka,
záprinška, fertušek). Z. u nohavic = kus sukna,
kterým jest podložen rozporek. Sbor. slov.
II. 123.

Zaklldlanka, y, f. = polévka z mouky.
Lišov. Kub. 159.

Zakudlaný. Z. polévka: do vroucí vody
zavaří se něco mouky a zakvedlá se а omastí.
Čes. 1. X. 235. Polévka mlékem z ná (za-
litá). U Pravonína. Vchř. Sr. Zakudlený.

Zákupní právo či německé, jus emphy-
teuticum = právo, jež záleželo v tom, že
sedláci osazení na německém právě byli ne-
dědiční nájemníci, jako většina dosavadních
sedláků českých, ale emphyteutičtí majitelé
těch pozemků, které koupivše pod určitý
roční plat (úrok) od pánů, mohli prodávati
zase. Vz více v Pal. Děj. II. 1. 18.

Zákupník. Vz předcház. Sedlák.