39T

N... stodole atd. Vz Sá. Povíd. 274. a
Plyvovati.

Zápočný. Z. zboží = na zakázku robené.
Slov. Čes. 1. IX. 327.

Zapodievať sa, vz Zapodíti.

Zapojený čím: duchem svatým. Kom.
Ohláš. 87. Z. boží milostí. Modl. CLXI. 139.

Zapojiti koho čím. Chč. (Pal. Děj. IV.
1. 438. ). A mysl mú tvú krví zapoj. Modl.
LXXXI. Z. koho milostí tohoto světa. Chč.
S. L 127.

Zapokojiti co komu: outraty právu =
zaplatiti. Laš. Мus. fil. 1897. 445.

Zapoletěti do Čech. Č. (Mus. 1871. 226. ).

Zápolí, n. To je summa toho spisu, ačkoli
to skrze divná z. vede. Kom. Ohláš. 73.

Zápolná, é, f., pozemek. Pck. Hol. 55.

Zapoměnlivosť. Vz Zát. Př. III. odst. 6.,
8. с

Zapomenouti. O tvarech vz Gb. H. ml.

III. 2. 247. Zapomněli jsme se s řečí =
dlouho jsme mluvili. Mtc. 1900. 146.

Zapomenutí, n. Úsloví vz Zát. Př. 19^b.

Zapomenutosť, i, f. Zarděl se studem
nad svou z stí. Mus. 1898. 342

Zapomínka = pozdní omoklá jahoda. Mus.
ol. 1898. 120.

Zápona, y, f. = zástěra. Muž s vozem
nepostačí do komory (voziti), kde žena
v z-ne von nosí. Zát. Př. 95^a. Vz Zástěra.

Zaponsko, a, n., trať u Roudného. Př.
stár. V. 122.

Zápor. Nebuduj ty mlýna. Brt. P. n. 16.
a j. tam. Aby strana jedna druhé nebořila;
Neb všeho spolu držeti mysl naše není do-
spěšná; Kdež nemohli zpívati svých písniček.
Št. Bes. 18., 29., 85. a jinde všude. V zá-
porných větách užívá se z pravidla v bibli
genitivu, ale vyskytují se již i tam výminky:
Nemilujtež světa, ani těch věcí, kteréž...
1. Jan 2. 15. Ale: Bera, což sem nepožil.
Luk. 19 22. (Rozb. Král. 47. ) Benedikti
Nudožerský učí: Záporné sloveso chce ge-
nitivu, ale bývá také akkusativ. Záporný
gt. jest pravidelný ve vých. Čech. Vz Čes.

I. X. 62. Z. na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 345
Záporník, u, m. Dávati trámy, mostnice,

kolie k z-kům (mostním). Arch. XVII. 50.

Zaposteliť ženu. Němc. III. 318., Мus.
1859. 503.

Zápotoky, ulice v Trstené. Mus. slov.

II. 21.

Zapověděti. Zapoviedal toho zbožie na
třech trziech okolních. Kn. rožm. čl. 295.

Zápovědný = zapověděni). Hledá zdraví
léky z-mi. Št. Bes. 91. Jako jest se v ráji
bylo stalo o onom dřevu (stromu) z-dném.
Ib. 62.

Zapovídání gruntů. Sdl. Hr. IV. 109. a j.

Zapřáhati. Sr. Gb. H. ml. III. 2. 326.
V jihozáp. Čech.: zapřít (zapříct), zapříc,
zapříhnout a zapřáhnout. Dšk. Vok. 11.

Zaprahnouti. Řeka z-hla (přeschla). čes.
1. IX 282.

Zaprášiti. Po nudlích se jen z-lo (hnedle
jsme je snědli); Jen se po něm z-lo (rychle
utekl) Hoř. 96.

2. Zápraží = západní Čechy. Pal. Děj

IV. 1. 169. — Z. V Čech.: zásep; na Mor.

více násep (val. a slov. náspa; na Zábřežsku:
násp; u Brna: náspa n. pl. na náspech; na
Jemnicku: náspě, na náspách). Čes. 1. VIII. 24.

Zápražník, u, m. = hradba klešťovitá.
Sterz. II. 1076.

Záprdok, dku, m. Zát. Př. 247b. Vz Zá-
prdek.

Zapřeskovati co do čeho Ott. XIII. 943.

Zápřežní dobytek nedobře zažívá. Fisch.
Hosp. 37.

Zapříci se komu zač: za jeho ramena.
Maš ruk. 206b.

Zapříkati se čemu = protiviti se. Val.
Čes. ]. X. 136.

Zápriška, y, f., vz Zákryvka.

Zapříti. Ten zapře Krista Pána na kříži
a nos mezi očima Tům. Ml. 79.

Zaprositi co komu. Chč. (Flš. Písm. I.
223. ).

Záprseň. Vz Záhrobeň, Záhrobek, Zábřeží,
Zástěnek, Předsínek, Pohrádka.

Zaprsknouti. Z ciziny žádná jiskra mezi
lid naš nezapryskla. Mus. 1898. 344.

Zapršeti, Rok nezaprší tam, kde dali
zemřelému pod hlavu polštář místo hoblo-
vaček. Čes. 1. IX. 253.

Zaprtiti, corrumpere. Ž. pod. Pat. 211.

Zapsati. Zapsala pět výtisků ze Záhřeba
= objednala. Mus. 1871. 236.

Zapšiti si něco = zapsati. Val. Vck.
Svat. 57.

Zapštiti. A tak se proti sobě z-li. Sdl.
Hr. V. 291.

Zapuchnutý = zapuchlý. Mus. slov. III. 35.

Zapurnivý komu. Ld. Neujalo se.

Zapustiti se v nedbáních. Chč. S. I. 96.

Zápustka, y, f., vz Razidlo.

Zápustkový, Z. kladivo. Vz Dosedací.

Zápustok, stku, m. Večera ve fašangový
utorok volá sa z. Sbor. slov. III. 124.

Zapykač, e, m. Z. m. zatykač v pluhu.
Hor. 76.

Zář m. záře. Od záři, o záři, instr. zářmi.
Gb. H. ml. III. 1. 227. Vz násl. Záře.

Zárakovčí, n., pole. Pck. Hol. 50.

Zaraziti se kde jak dlouho. Pýtala sa
ho, dze sa za celý rok zarážal (zdržoval,
meškal). Slov. Nár. sbor. II. 64.

Zaražený. Má z-nou prudkosť (zkrotí).
Hor. 96.

Zarděný. Pravil z. Mart. S. 7.

Záře a zář. Vz Zář. Mor.: zářa a řáza
žář a žářa, řaža a řoža; Opav.: žařa. a řaža;
Slov.: zařa, žára a žár, zjara, zara. Šb. D. 82.

Zarečený. Zo z-ho chlebíka sa najviac
dostane. Zát. Př. 207b. Sr. Zařečení.

Zařeholiti se = zařehoniti se, zasmáti se.
Rais. Pot. 60.

Zařezaný. Sedí jako z. (nemluví). Hoř.
123.

Září. Pranostiky vz v: Mus. ol. XII. 62,
Hoř. 205., Hrub. 12., Čes. 1. VII. 375. O skloň.
sr. Gb. H. ml. III. 1. 130., 132., 135.

Zaříkadlo. Z-dla na stříle, na růži, na
bradavice, na Iišej, na škrkavky, na uhran-
čivosť, na psotník, na nádchu, na úbytě, na
nataženou žílu, na dobrou neštovici, na
uřknutí, na červy. Vz Mus. 1859. 53. —58.,
Nár. sbor. 1901. 171.