398

Zaříkání -se. Vz Zát. Př. 254, 246., XVI.
odst. 18. c, odst. 6.

Zaříkávačka, y, f. Vz Nár. sbor. 1901.
141.

Zaříkavý. Z. baba (která zaříkává). Val.
Čes. 1. X. 370.

Zářivky, licini, brouci. Vz Klim. 444.

Zármutek. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 33^b.,
IV. odst. 17.

Zářně. Měsíc z. záři. Slád. Sen. 95.

Zarobiti = vydělati. Keď z-bíš, vtedy
skry, keď utratíš, vtedy pi. Mus. slov. L 10.

Zárod, u, m., genimen. Rozploď z-dyjeho.
Ž. pod. LXIV. 11. a j.

Zároda, y, f. = plod pocity. Z-du hou-
senek s stromu strhuj. Čes. 1. VIL 376.

Zárodečník, u, m. = rostlinná buňka ná-
ležející k pohlavnímu ústrojí samičímu. Vz
Ott. XIII. 115., 976.

Zárodečnosť, potentia, jinak: mohoucnosť,
možnosť. Kadeřávek. Ps. 373,, Mus. 1897. 553.

Zárodek na zemi. 14. stol. Mus. fil. VII. 95.

Zaroděta, embrio, liší se od zárodku,
foetus. XV. stol. Rozb. II. 194

Zaroditi se Z-lo se mi v mysli, že...
Kom. Theatr. 17. Co se v ní (v Marii) z-lo,
toť jest od ducha sv. Praž. evang. (List. fil.
1897. 190. ).

Zarokotati. Pták si z-tal kdes (v keři).
Pavl. Konp. I. 49.

Zaronditi něco někam = založiti. Mus.
ol. 1898. 120.

Zárostí, n. Ze z. modlitební knížky vy-
hledati. Horen. 267.

Zároubičí, n. = řetěz и žlabu. Hoř. 82.

Zaroušeti. Tvář mu všecka z-la. Rais.
Pot. 61. Vz VII. 1120.

Zarovnati. Zarovnáva, ako Rataj slaninu
(až mu len motúz viseť zostal). Mus. slov.
И 99.

Zárožné, ého, n. = pokuta za zajmutý
dobytek. Arch. XVII. 160.

Zárub, u, m. Vz Odstavka.

Zárubek, bku, m, skupina chalup u P.
Ostravy. Věst. op. 1895. 18.

Zárubka, y, f. = žlábek na vořině, aby
zlučka s ní se nesmekla. Čes. 1. VII. 22.
Sr. Žlučka.

Záruby, kopanice. Рck. Hol. 129., 162.

Záruční, vz Záručný.

Záručnice, e f. = kostelní řehtačka. Pro-
tivín. Kub. L. f. 1900 365.

Zánikoví, п., zbraň staré doby. Př. star.
I. 64.

Zarumádzgať = zabíti. Tu ťa z-gam!
Slov. Zát. Př. 256b.

Zárusávky, pozemek. Pck. Hol. 45.

Záružie. Žltý ako z. Zát. Př. 77a.

Zařvělý = zrezavělý. Má z-lou duši =
zaschlou. Žďársko. Nár. list. 1898. č. 163.
odp. feuill.

Zarybniti rybník. Nár. list. 1898. č. 229.

Zaryšavělý. Z. třešně. Fisch. Hosp. 132.

Zarytý. On byl z. jako kozel v kapustě
= svéhlavý. Šml. IV. 213.

Zarželivec, vce, m. = temperenclář,
Temperänzler. Sterz. II 1076.

Zasaditi se kam: pod strom (usednouti).

Har. I. 166. — oč. A když jest o to súd
zasazen. 1418. Мšín. 13.

Zásaditý = zavalitý, telnatý. U Studené.
Vchř.

Zásadné, n., trať. Pck. Hol. 133.

Zase = naopak. Maš. ruk. 214^a.

Zasedělý. Jeho mluvnice byla pevně z-lá
od věků. Wtr. Vys. šk. 24.

Zaseděti = mnoho času seděnim ztráviti.
Chč. S. I. 356.

Zásedka, y, f. = zasedání. Z-ku držeti.
Koll. Bás. 53.

Zasedlý = vpadlý. Z. břicho. XV. stol.
Rozb II. 194.

Zasejka — zase. Z. si pomohla. Hoš. 134.

Zasekati. Utekli do lesa a tam se z-li.
Sdl. Hr. XI. 34. Prázdný vůz se zasekne
(hloupý se nad ničím nepostaví). Zát. Př. 16.

Zasésti kam: za stůl (zasednouti). Chč.
S. L 308.

Záskalí, n., pole. 1510. Arch. XVII. 141.

Zaskočiti si. Kůň si z-Čil = šlápl si na
korunu. Maš. ruk. 290a.

Záskok, u, m. Budu tam míti některé
z ky (musím někam zaskočiti, dojíti). Č.
(Mus. 1871. 372. )

Zaskujíkat = zaskučeti. Val. Čes. 1. X.
296.

Zasládní = zasládlý. Čes. 1. VII. 371.

Zasláno, a, n. Nár. list. 1897. č. 149. a j.

Záslatiny = pole za slatinami. Pck. Hol.
192.

Zasloužiti komu čeho. Ale nám jest
jeho (nebeského královstva) zaslúžil (Kristus
svou smrtí). St. Bes. 60.

Záslovný. Z. t v 3. os. sg. Vz List. fil.
1900. 219.

Zaslužitivý. Ty skutky jsú nám z-vy
к nebeskému království. Rozb. II. 149. Vz
-itivý.

Zasmáti se čemu. Kom. Ohláš. 137.

Zasminkkati se na koho = zasmáti se
(o dětech). Mtc. 1899. 227.

Zasmrděti v čem. Člověk zasmradí
v hříších. Št. Bes. 88.

Zasmušilosť, i, f. Vz Osuhlosť.

Zasmušilý, Byl z. jako podzimní nebe.
Šml. V. 140. Vz Osuhlý.

Žasnutí, n. Sladké duše z. Mtc. 1899. 57.

Zasran, a, m. = bázlivec Zát. Př. 31a.

Zasraný, jm. místní u N. Hrozenkova na
Mor. Vck.

Zasršeti. Když křemel letmo jiskrou z-ší.
Slad. Caes. 99.

Zastaraný = ustaraný. Slez. Lor. 81.

Zastarati. Z-li v zlosti. 1507. Mus. fil.
1897. 141.

Zastavárenský. Z. překupník. Kukla 164.

Zástěra do práce, honosnější fiertoch. Její
jména mimo již zaznamenaná: kuchárka, ku-
chyňka, kynteš, záponka, pásom šata, ha-
zoka, hrňačka, šata. Vz Sbor. slov. II. 45.
— Z. = záslona. V kanceláři čalouník z-ry
zavěsil. Pal. Záp. I. 168.

Zástěrka. Vzala si oči do z-ky (plakala;
styděla se). Zát. Př. 33b. - Z., vz Zákryvka.

Zastíhati = dosahovati, obsahovati. Za
ten plac, co ten chlivek zastiha. Laš. Mus.
fil. 1897. 442.