408

Zlobický Jos. Sr. Jub. XXXVI.

Zlobič, e, m. Mtc. 1899. 228.

Zlobiny. Tam ty z. našli. 17. stol. Mtc.
1900 401.

Zlobivec, vce, m., malignus. Ž. pod. V. 6.

Zlobivý, vz Zázrivec, Zdutel; o ženské:
Saňa, Sotona. — Z. = zlo, zlobu činící. Onix
jest kámen z-vý, neboť svého pána činí
smutna. Maš. ruk. 294b.

Zlocílný. Z. rozsívání něčeho. Koll. Bás.
65.

Zloděj. Z-ja neustrežieš; Z ja niet bez
ukryvača; Z-ja robí príležitosť; Z. na z-ja
nepovie; Z-jovi cestu neukazuj; Na z ji ko-
šula horí atd. Vz Zát. Př. 182. nn., 380a.
Malé z-je zavírají, velkým se klanějí. Brt.
(Čes. 1. VIII 328). Z. v domě jest had za
ňadry. Us. Hádání na z-je. Vz Čes. 1. VII.
356. Hledání zloděje nálečkami Vz Nálečka.
Pověry к z-ji se táhnoucí vz v Hoř. 149.
Vz Kmín (v dod. ).

Zlodějec a zlodějce. Gb. H. ml. Ш. 1. 122.

Zlodejka = slepice, která sama nasadí.
Čkyně. Kub. L. f. 1900. 365.

Zlodějna, y, f. Tam je z. (zlodějské místo).
Nár. list. 1900. č. 92. odp.

Zlodějský. Z přísloví, vz Zát. Př. X. B.
odst. 23. c). Má z-ské nohy (neslyšeť ho,
když někam vkročí). Mus. ol. 1898. 121.

Zlodějství. Vz Zát. Př. X. B. odst. 23.
Vz násl.

Zlodějstvo, a, n. Z. ťažký cech. Zát. Př.
X. 1204. Z. dobré řemeslo, ale mrcha cech.
Mus. ol. 1898. 121.

Zloložný. Z. havěť hadí. Louk. 35.

Zlolejčný = zlolajný Dač. II. 53.

Zlomiska, pl., n pozemek Pck. Hol. 232.

Zlomiti se. Jelen se zlomil = padl. Jrsk.
XVIII 10.

Zlomluvce. Chč. S. L 134.

Zlomovina, y, f = nalámané suché větve
k topení. Vých. Čech. Čes. 1. X. 66.

Zlořečení. Vz Zát. Př. 58. nn., V. odst. 22.

Zlořemenskej = zlořečený. Us u Polné.
Hoš. 182.

Zlosť. V zlosti peknú tvár ukáž; Z. rozum
zaslepuje. Vz Zát. Př. 380a. Výbuchy zlosti.
Vz ib. 36a., IV. odst 20.

Zloupiti koho na čem: na zboží. Chč.
(List. fil. 189S. 401. ) — Z. co = snísti, slu-
pnouti Val. Čes. 1. X. 302.

Zluň, gt. Zíuně, f., míst. jm. ve Slez.
Lor 82.

Zlunovice, býv. tvrz. Sdl. Hr. X. 394.

Zlý. Zo zlého dobré nebude; Na zlé je
ho dosti; Bez zlého nevieš, čo dobré; Zlé
keď mine, bude dobre; Zlé netreba hledať;
Zlé príklady kazia dobré mravy; Zlé sa
dlho nerobí; Zlé sa zlým hojí, platí; Zlé
slovo za väzy padá; Zlé so zlým ruky si
dává; Všetko zlé naň ide; Zlé zo zlého sa
snuje; Zlý ako vred, ako čert; Zlý krkavec,
zlé vajcia; Zlí medzi dobrými všade; Zlým
koncom sešiel; Z. strom, zlé ovoce; Zlý
vietor ho ovial; Jeden zlý všetko pohubí.
Vz Zát. Př. 380a. Zlých nesvornosť, vz ib.
II. odst. 10.; zlých strach, vz ib. II. odst. 14.;
zlých trvání, vz ib. II. odst. 13.; zlý jako
zlý, vz ib. II. odst. 15a. - obcování se zlými.

vz ib. VIII. A. odst. 16; zlý podle sebe
soudí, vz ib. II. odst. 11.; zlí se podporují,
vz ib. II odst. 9.; zlý vlastních chyb ne-
vidí. Vz ib. II. odst. 12. Nemějte mi za zlé
(že se vás ptám а р. ); Dycky něco zlýho
pro něco dobrýho. Hoř. 91. 121. Pustím zlé
na zlé, aby obé bylo zahlazeno. Pal. Děj.
V. 2. 120 Zpráva zlá vždy letí rychlým
ptákem. Vond. Kiejst. 75. Ten zle se mívá,
kdo zlý skutek zamýšlí. Král. El. 57. Se
zlým pro zlosť, s dobrým pro ctnost' (se
máme srovnati). Nár. sbor. III. 89. Kto za
zlým chodí, ten veru nikdy dobre nepo-
chodí. Slov. — Zlé. Bůh s nami a z!é pryč.
Br. Věk. 199., Kom.

Zmákaný = zmočený. Přijel všecek z.
XVI. stol. Sk. (Flš. Písm. 452)

Zmakaronštělý čím. Jazyk formou z-lý.
Vlč. Lit. II. 185. Vz Makaron.

Zmakulovaný. Kněz tak zmakulovaný
(spis) do konsistoře přinesl. Mart. S 15.

Zmaleti kde proč. Víra v nich zla
strachem Chč. S. 1. 154.

Zmalomocniti koho čím: zlými pří-
klady. Chč. S. 1. 32.

Zmalomyslniti koho. Pal. Děj. III. 1,
166.

Zmastiti = snísti. Zmastil pery. Mor. Šeb.
157.

Zmatečnosť zpráv (historických) = sple-
tení. Pal. Dej. I. 1. 163.

Zmatečný. Z. cesta (omylná) Ezop. 315.

Zmatenec, nce, m., samaritanus XV. stol.
Mus 1899. 507., Vstnk. IX. 296.

Zmatiti protivníka (ve hře šachové).
Kober 889. 31.

Zmatožiť sa = zhloupěti. Zát. Př. 21b.

Zmdlelý. V smrť z. Žeran. 171.

Zmdlený = zemdlený. Z. křídlo. Pavl.
Kоnp l. 74.

Zmehnouti komu. Zmehlo mu = sklaplo
mu. Hoř. 96. Sr. Zkýchnouti. - se = obje-
viti se a mžikem zmizeti Val. Čes. 1. X. 138.

Zmechaničtělý útvar. Vlč. Lit. I. 367.

Zmejdlit m. zmýliti. Hoř. 75.

Zmejl, u, m. = mýlka. Jihozáp. Č. Dšk.
Vok. 59.

Zmejlená neplatí. Hoř. 121.

Zrnek, nepovědomého původu. List. fil.
1899. 367.

Změlniti co. Chč. S. I. 176.

Změnění. Z. smyslu = pornateni rozumu.
Pro z. smyslu púštěti. Maš. ruk. 43a.

Změra. Přivedl ho na změru = na mi-
zinu. Mus. ol. 1898. 121.

Zmerhovaný = pruhovaný. Ezop. 340. 8.

Zmestovati = mestůvkou hrozny vytlačiti.
Již Mor. Šeb. 146., 289. Sr Zmustlovati.

Zmeškalosť. Chč. S. I. 163.

Zmeškání. Koho z., toho škoda. Hoř. 121.

Zmeškati. Zmešká, kdo váha, i kdo příliš
cválá. Slad. Rom. 72.

Zmeškavý. Hus I. 131.

Zmetecký křikloun. Slád Bouře. 9., Lear.
57.

Zmetectví, n. Vz. padnouti, Slád. Caes. 40.

Zmetkovitý. Z. čubka. Slád. Lear. 57.

Zmie (nč zmije), f. (dracaena) vedle masc.
zmij (draco). O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 254.



	408

	Zlobický Jos. Sr. Jub. XXXVI. Zlobič, e, m. Mtc. 1899. 228. Zlobiny. Tam ty z. našli. 17. stol. Mtc. 1900 401. Zlobivec, vce, m., malignus. Ž. pod. V. 6. Zlobivý, vz Zázrivec, Zdutel; o ženské: Saňa, Sotona. — Z. = zlo, zlobu činící. Onix jest kámen z-vý, neboť svého pána činí smutna. Maš. ruk. 294b. Zlocílný. Z. rozsívání něčeho. Koll. Bás. 65. Zloděj. Z-ja neustrežieš; Z ja niet bez ukryvača; Z-ja robí príležitosť; Z. na z-ja nepovie; Z-jovi cestu neukazuj; Na z ji ko- šula horí atd. Vz Zát. Př. 182. nn., 380a. Malé z-je zavírají, velkým se klanějí. Brt. (Čes. 1. VIII 328). Z. v domě jest had za ňadry. Us. Hádání na z-je. Vz Čes. 1. VII. 356. Hledání zloděje nálečkami Vz Nálečka. Pověry к z-ji se táhnoucí vz v Hoř. 149. Vz Kmín (v dod. ). Zlodějec a zlodějce. Gb. H. ml. Ш. 1. 122. Zlodejka = slepice, která sama nasadí. Čkyně. Kub. L. f. 1900. 365. Zlodějna, y, f. Tam je z. (zlodějské místo). Nár. list. 1900. č. 92. odp. Zlodějský. Z přísloví, vz Zát. Př. X. B. odst. 23. c). Má z-ské nohy (neslyšeť ho, když někam vkročí). Mus. ol. 1898. 121. Zlodějství. Vz Zát. Př. X. B. odst. 23. Vz násl. Zlodějstvo, a, n. Z. ťažký cech. Zát. Př. X. 1204. Z. dobré řemeslo, ale mrcha cech. Mus. ol. 1898. 121. Zloložný. Z. havěť hadí. Louk. 35. Zlolejčný = zlolajný Dač. II. 53. Zlomiska, pl., n pozemek Pck. Hol. 232. Zlomiti se. Jelen se zlomil = padl. Jrsk. XVIII 10. Zlomluvce. Chč. S. L 134. Zlomovina, y, f = nalámané suché větve k topení. Vých. Čech. Čes. 1. X. 66. Zlořečení. Vz Zát. Př. 58. nn., V. odst. 22. Zlořemenskej = zlořečený. Us u Polné. Hoš. 182. Zlosť. V zlosti peknú tvár ukáž; Z. rozum zaslepuje. Vz Zát. Př. 380a. Výbuchy zlosti. Vz ib. 36a., IV. odst 20. Zloupiti koho na čem: na zboží. Chč. (List. fil. 189S. 401. ) — Z. co = snísti, slu- pnouti Val. Čes. 1. X. 302. Zluň, gt. Zíuně, f., míst. jm. ve Slez. Lor 82. Zlunovice, býv. tvrz. Sdl. Hr. X. 394. Zlý. Zo zlého dobré nebude; Na zlé je ho dosti; Bez zlého nevieš, čo dobré; Zlé keď mine, bude dobre; Zlé netreba hledať; Zlé príklady kazia dobré mravy; Zlé sa dlho nerobí; Zlé sa zlým hojí, platí; Zlé slovo za väzy padá; Zlé so zlým ruky si dává; Všetko zlé naň ide; Zlé zo zlého sa snuje; Zlý ako vred, ako čert; Zlý krkavec, zlé vajcia; Zlí medzi dobrými všade; Zlým koncom sešiel; Z. strom, zlé ovoce; Zlý vietor ho ovial; Jeden zlý všetko pohubí. Vz Zát. Př. 380a. Zlých nesvornosť, vz ib. II. odst. 10.; zlých strach, vz ib. II. odst. 14.; zlých trvání, vz ib. II. odst. 13.; zlý jako zlý, vz ib. II. odst. 15a. - obcování se zlými.	vz ib. VIII. A. odst. 16; zlý podle sebe soudí, vz ib. II. odst. 11.; zlí se podporují, vz ib. II odst. 9.; zlý vlastních chyb ne- vidí. Vz ib. II. odst. 12. Nemějte mi za zlé (že se vás ptám а р. ); Dycky něco zlýho pro něco dobrýho. Hoř. 91. 121. Pustím zlé na zlé, aby obé bylo zahlazeno. Pal. Děj. V. 2. 120 Zpráva zlá vždy letí rychlým ptákem. Vond. Kiejst. 75. Ten zle se mívá, kdo zlý skutek zamýšlí. Král. El. 57. Se zlým pro zlosť, s dobrým pro ctnost' (se máme srovnati). Nár. sbor. III. 89. Kto za zlým chodí, ten veru nikdy dobre nepo- chodí. Slov. — Zlé. Bůh s nami a z!é pryč. Br. Věk. 199., Kom. Zmákaný = zmočený. Přijel všecek z. XVI. stol. Sk. (Flš. Písm. 452) Zmakaronštělý čím. Jazyk formou z-lý. Vlč. Lit. II. 185. Vz Makaron. Zmakulovaný. Kněz tak zmakulovaný (spis) do konsistoře přinesl. Mart. S 15. Zmaleti kde proč. Víra v nich zla strachem Chč. S. 1. 154. Zmalomocniti koho čím: zlými pří- klady. Chč. S. 1. 32. Zmalomyslniti koho. Pal. Děj. III. 1, 166. Zmastiti = snísti. Zmastil pery. Mor. Šeb. 157. Zmatečnosť zpráv (historických) = sple- tení. Pal. Dej. I. 1. 163. Zmatečný. Z. cesta (omylná) Ezop. 315. Zmatenec, nce, m., samaritanus XV. stol. Mus 1899. 507., Vstnk. IX. 296. Zmatiti protivníka (ve hře šachové). Kober 889. 31. Zmatožiť sa = zhloupěti. Zát. Př. 21b. Zmdlelý. V smrť z. Žeran. 171. Zmdlený = zemdlený. Z. křídlo. Pavl. Kоnp l. 74. Zmehnouti komu. Zmehlo mu = sklaplo mu. Hoř. 96. Sr. Zkýchnouti. - se = obje- viti se a mžikem zmizeti Val. Čes. 1. X. 138. Zmechaničtělý útvar. Vlč. Lit. I. 367. Zmejdlit m. zmýliti. Hoř. 75. Zmejl, u, m. = mýlka. Jihozáp. Č. Dšk. Vok. 59. Zmejlená neplatí. Hoř. 121. Zrnek, nepovědomého původu. List. fil. 1899. 367. Změlniti co. Chč. S. I. 176. Změnění. Z. smyslu = pornateni rozumu. Pro z. smyslu púštěti. Maš. ruk. 43a. Změra. Přivedl ho na změru = na mi- zinu. Mus. ol. 1898. 121. Zmerhovaný = pruhovaný. Ezop. 340. 8. Zmestovati = mestůvkou hrozny vytlačiti. Již Mor. Šeb. 146., 289. Sr Zmustlovati. Zmeškalosť. Chč. S. I. 163. Zmeškání. Koho z., toho škoda. Hoř. 121. Zmeškati. Zmešká, kdo váha, i kdo příliš cválá. Slad. Rom. 72. Zmeškavý. Hus I. 131. Zmetecký křikloun. Slád Bouře. 9., Lear. 57. Zmetectví, n. Vz. padnouti, Slád. Caes. 40. Zmetkovitý. Z. čubka. Slád. Lear. 57. Zmie (nč zmije), f. (dracaena) vedle masc. zmij (draco). O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 254.