409

Zmietka, vz Zmítka.

Zmichaleť sa. Za Zát. polož: Př. 247b.

Zmilelice, e, f. Hus. Šal. 43b.

Zmilena, y, f. = milenka. Ezop. 365. 7.

Zmilitký syn, bože Modl. CLI. 122.

Zmínka, y, f. = proměno. Dělá dýmky
s různými zmínkami. Val. Sbor. č. 4. 63.

Zminouti se čím. Zlostí se z. (vztéci).
Seb. 23.

Zmítati. Příjezd, zahrady atd. míti, ne-
zmítej (neodmítej). Čes. 1. VII. 370.

Zmíza, y, f. = mizina. Aby ten klášter
docela nepusti a k zmíze nepřišel. 1605. Boč.
exc. (Vstnk. X. 103. ).

Zmizání, defectio. Nemoc od z. všeho
těla. Maš. ruk. 172b.

Zmizati, deficere. Žíly často zmizají, že
jich necítiti. Maš. ruk. 174b.

Zmizeti jak. Zmiznul, ako by se bol do
Sitna prepadnul, ako duch, ako pára, ako
táloš. Zát. Př. 235b.

Zmjásť = zmásti. Třebov. Brt. D. II 206.

Zmjata, y, f. Z-tu mísit' = oplzle žvástati.
Val. Čes. 1. X. 300.

Zmlklý hlas. Modl. LXIII.

Zmlsaný = zmlsalý. Vz Krok 1896. 134.

Zmluviti na koho. Když kto na koho
zmluví rovně na rovni (pán na pána, rytíř
na rytíře atd. ). Kn. rožm čl. 124., 129.

Znmoženotečký, vz Slunéčko.

Zmodřiti co komu čím: záda berlou.
Tbz. V. 24.

Zmok. Vz Phľd. 1897. 83.

Zmoknouti. Nezmokni mu ten kabát
(neber ho, aby nezmokl). Mtc. 1900. 263.

Zmokvalý. Z. lub studny (mokrý). Proch.
49.

Zmolisko, a, n. = místo, kde jsou zmoly.
Sr. Zmolma.

Zmomsenovati koho = spoličkovati, slíti,

hlavu někomu klackem rozbitii a p. Us. od
r. 18 7. Pozn. Momsen, prof. děj. v Berlíně,
vyzýval Němce, aby Čechy vyhubili potlu-
kouce je.

Zmotrchaný. Z. věc. Har. I. 67.

Zmrkánek, nku, m. Když se obilí pere
na zmrkánku, bude snětivé. Vyzov. Mus. ol.
XII. 112.

Zmrtnělý = mrtvý. U Buděj, Kub 305.

Zmrtněti = umříti. U Buděj. Kub. 365.

Zmrtvěti v čem. Che. S. I. 345.

Zmrtvýchvstání. Chč. S. L 335.

Zmrzelý čím: něčí neústupností (omrzelý).
Wtr. Vys. šk. 32.

Zmrzlík, a, m. = člověk v dvojí kůži
domněle nezranitelný. Uč spol. 1897. XI. 12.

Zmrzutělý. Z. pán Wtr. Živ, vys. šk. 317.

Zmuda, y, m. = Čipera. To je z. člověk
(komu se divíme)! Slez. Lor. 81.

Zmustlovati = zmestovati. Šeb. 289.

Zmutek. Daj mi za z. pomoc. Modl. ms.
ХХХШ. 58.

Zmužený = prací zmožený. Lisic.

Zmužiti se na koho oč. Silněji o to na
prvního se zmužil (opřel). Ezop. 292.

Zmužštělý. Z. slečna. Šml. IV. 138.

Zmužštěti = mužem se státi, povahu
mužskou na se vzíti. Vz Zmužštělý.

Zmyklý hlas = zmlklý? Modl. ms. XXX.
52 XV. stol.

Zmýlená, é, f. Z. (mýlka) přinese štěstí.
Mtc. 1. XXXI. č. 5. 44.

Zmýliti koho čím. Neb jste je svým
pokrytstvím z-li. XV. stol. Mus. fil. 1897.
165.

Zmyšeti sa. Zmyšel by sa za tým, keby
to nedostal. Zát. Př. 27a.

Zmyžděný. Ač se plod jedním z-ným ko-
cháním počíná, una instantanea delectatione.
Rozb. III. 693.

-zňa: kuzňa. Lor. 34.

Znač = znáti. Slez. Lor. 81.

Znáččiť sa = dostati nátchu. Phľd. 1898.
626.

Znáček, čku, m. = znaménko. Mus. ol.
1898. 121.

Znáčiť koho = utrápiti. Zát. Př. 71b.

Značitý = silný, složitý. Tům. 111.

Značka, у, f. = zaznamenání. Aby moje
značky neostaly medzi inými papierami. Slov.
Čes. 1. VII. 50.

Znádherněti, ěl, ění. Koll. Sl. dc. zp.
31. IV.

Znak. Znaky zemí koruny české. Vz Zbrt.
Bibl. 245 —247. Znaky městské, duchovenské,
Šlechtické. Vz ib. 248—274.

Znakař, e m, semauotus, brouk. Z. vlnitý,
8. undatus Klim. 650.

Znakotvůrce, e, m. = tvůrce znaků (na
štítech). Louk. 45.

Znalec. Důkaz (soudní) znalci (podaný).
Vz Ott. Říz. II. 174.

Zn menák, u, m. = náčiní kovářské.
1676. Mus. ol. XII. 35.

Znamenaný (člověk). Vz Zát. Př. 66., 67.,
VI. odst. 10. Je mlčky z nej (má rezavé
vousy, rez. vlasy). Hoř. 96.

Znamení, vzor skloňování. Sr. Gb. H. ml.
III. 1. 163.

Známiti se s kým = seznamovati se. Har.

I. 74. — Z. (= známěti) = známým býti.
A proto neywijce známij. Ezop. 350. 5.

Známka, y, f. Známky tělesné. Vz Zát.
Př. VI. odbt. 10.

Známkovánia, y, f. Dle Věst. VI. 29.
lépe: známkovna. Vz -árna.
Znamokrata. Rozb. II. 194.
Známosť nad peniaze, nad rodinu. Vz
Zát. Př. 112., 380b.. XIII. A. odst. 9. Lepšia
z. že hotový groš. Phľd. 1897. 498. Měla
nedovolenou z. s Mikulášem. Sdl. Hr. IX.
88.

Znanstvo, a, n. Naše z. Pal. Záp. I. 13.

Znáti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
326. — koho jak. Znám ho jako svůj kabát,
jako své boty. Hoř. 126..

Znehodniti se něčeho. 1421. Pal. Děj.
III. 1. 416.

Znehodnocovati co. List. fil. 1900. 381.
Vz Znehodnotiti.

Zneklidňovati koho = znepokojovati.
Dorf. 64.

Zněmčenec, nce, m. Koll. Sl. dc. zp.
31. IV.

Znepodařiti se. Pal. Záp. I. 67.

Znepřátelniti se. Ld. Vz Znepřáteliti se.



	409

	Zmietka, vz Zmítka. Zmichaleť sa. Za Zát. polož: Př. 247b. Zmilelice, e, f. Hus. Šal. 43b. Zmilena, y, f. = milenka. Ezop. 365. 7. Zmilitký syn, bože Modl. CLI. 122. Zmínka, y, f. = proměno. Dělá dýmky s různými zmínkami. Val. Sbor. č. 4. 63. Zminouti se čím. Zlostí se z. (vztéci). Seb. 23. Zmítati. Příjezd, zahrady atd. míti, ne- zmítej (neodmítej). Čes. 1. VII. 370. Zmíza, y, f. = mizina. Aby ten klášter docela nepusti a k zmíze nepřišel. 1605. Boč. exc. (Vstnk. X. 103. ). Zmizání, defectio. Nemoc od z. všeho těla. Maš. ruk. 172b. Zmizati, deficere. Žíly často zmizají, že jich necítiti. Maš. ruk. 174b. Zmizeti jak. Zmiznul, ako by se bol do Sitna prepadnul, ako duch, ako pára, ako táloš. Zát. Př. 235b. Zmjásť = zmásti. Třebov. Brt. D. II 206. Zmjata, y, f. Z-tu mísit' = oplzle žvástati. Val. Čes. 1. X. 300. Zmlklý hlas. Modl. LXIII. Zmlsaný = zmlsalý. Vz Krok 1896. 134. Zmluviti na koho. Když kto na koho zmluví rovně na rovni (pán na pána, rytíř na rytíře atd. ). Kn. rožm čl. 124., 129. Znmoženotečký, vz Slunéčko. Zmodřiti co komu čím: záda berlou. Tbz. V. 24. Zmok. Vz Phľd. 1897. 83. Zmoknouti. Nezmokni mu ten kabát (neber ho, aby nezmokl). Mtc. 1900. 263. Zmokvalý. Z. lub studny (mokrý). Proch. 49. Zmolisko, a, n. = místo, kde jsou zmoly. Sr. Zmolma. Zmomsenovati koho = spoličkovati, slíti, hlavu někomu klackem rozbitii a p. Us. od r. 18 7. Pozn. Momsen, prof. děj. v Berlíně, vyzýval Němce, aby Čechy vyhubili potlu- kouce je. Zmotrchaný. Z. věc. Har. I. 67. Zmrkánek, nku, m. Když se obilí pere na zmrkánku, bude snětivé. Vyzov. Mus. ol. XII. 112. Zmrtnělý = mrtvý. U Buděj, Kub 305. Zmrtněti = umříti. U Buděj. Kub. 365. Zmrtvěti v čem. Che. S. I. 345. Zmrtvýchvstání. Chč. S. L 335. Zmrzelý čím: něčí neústupností (omrzelý). Wtr. Vys. šk. 32. Zmrzlík, a, m. = člověk v dvojí kůži domněle nezranitelný. Uč spol. 1897. XI. 12. Zmrzutělý. Z. pán Wtr. Živ, vys. šk. 317. Zmuda, y, m. = Čipera. To je z. člověk (komu se divíme)! Slez. Lor. 81. Zmustlovati = zmestovati. Šeb. 289. Zmutek. Daj mi za z. pomoc. Modl. ms. ХХХШ. 58. Zmužený = prací zmožený. Lisic. Zmužiti se na koho oč. Silněji o to na prvního se zmužil (opřel). Ezop. 292. Zmužštělý. Z. slečna. Šml. IV. 138. Zmužštěti = mužem se státi, povahu mužskou na se vzíti. Vz Zmužštělý.	Zmyklý hlas = zmlklý? Modl. ms. XXX. 52 XV. stol. Zmýlená, é, f. Z. (mýlka) přinese štěstí. Mtc. 1. XXXI. č. 5. 44. Zmýliti koho čím. Neb jste je svým pokrytstvím z-li. XV. stol. Mus. fil. 1897. 165. Zmyšeti sa. Zmyšel by sa za tým, keby to nedostal. Zát. Př. 27a. Zmyžděný. Ač se plod jedním z-ným ko- cháním počíná, una instantanea delectatione. Rozb. III. 693. -zňa: kuzňa. Lor. 34. Znač = znáti. Slez. Lor. 81. Znáččiť sa = dostati nátchu. Phľd. 1898. 626. Znáček, čku, m. = znaménko. Mus. ol. 1898. 121. Znáčiť koho = utrápiti. Zát. Př. 71b. Značitý = silný, složitý. Tům. 111. Značka, у, f. = zaznamenání. Aby moje značky neostaly medzi inými papierami. Slov. Čes. 1. VII. 50. Znádherněti, ěl, ění. Koll. Sl. dc. zp. 31. IV. Znak. Znaky zemí koruny české. Vz Zbrt. Bibl. 245 —247. Znaky městské, duchovenské, Šlechtické. Vz ib. 248—274. Znakař, e m, semauotus, brouk. Z. vlnitý, 8. undatus Klim. 650. Znakotvůrce, e, m. = tvůrce znaků (na štítech). Louk. 45. Znalec. Důkaz (soudní) znalci (podaný). Vz Ott. Říz. II. 174. Zn menák, u, m. = náčiní kovářské. 1676. Mus. ol. XII. 35. Znamenaný (člověk). Vz Zát. Př. 66., 67., VI. odst. 10. Je mlčky z nej (má rezavé vousy, rez. vlasy). Hoř. 96. Znamení, vzor skloňování. Sr. Gb. H. ml. III. 1. 163. Známiti se s kým = seznamovati se. Har. I. 74. — Z. (= známěti) = známým býti. A proto neywijce známij. Ezop. 350. 5. Známka, y, f. Známky tělesné. Vz Zát. Př. VI. odbt. 10. Známkovánia, y, f. Dle Věst. VI. 29. lépe: známkovna. Vz -árna. Znamokrata. Rozb. II. 194. Známosť nad peniaze, nad rodinu. Vz Zát. Př. 112., 380b.. XIII. A. odst. 9. Lepšia z. že hotový groš. Phľd. 1897. 498. Měla nedovolenou z. s Mikulášem. Sdl. Hr. IX. 88. Znanstvo, a, n. Naše z. Pal. Záp. I. 13. Znáti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2. 326. — koho jak. Znám ho jako svůj kabát, jako své boty. Hoř. 126.. Znehodniti se něčeho. 1421. Pal. Děj. III. 1. 416. Znehodnocovati co. List. fil. 1900. 381. Vz Znehodnotiti. Zneklidňovati koho = znepokojovati. Dorf. 64. Zněmčenec, nce, m. Koll. Sl. dc. zp. 31. IV. Znepodařiti se. Pal. Záp. I. 67. Znepřátelniti se. Ld. Vz Znepřáteliti se.