415

Zvodovka. Z-kou se posilniti. Za Sá.
polož: Kres. z Ješt. 76.

Zvolenec, nce, m. Hus. Hř. 244^b.

Zvoleněves, později Zvoleňoves. Vz Gb.
H. ml. III 1. 312.

Zvoleník, a, m., electus. Vz Ž. pod. Pat.
216.

Zvolenový, pozemek. Pck. Hol. 59.

Zvolice. Za Sá. v V. 727. polož: Kant. 17.

Zvon. Aký zvon, taký zvuk; Z. volá,
sám nejde. Zát. Př. 381. Hlas zvonu. Vz ib.
284b. Je-li slyšeti z dáli zvony, bude pršeti
Čes. 1. IX. 254. Hlasy zvonů, když se zvoní
klekání, poledne, poslední hodinka, při
pohřbu atd. Vz Šeb. 17.

Zvonař. Keď čert uchytil zvonicu, nech
uchytí aj zvonára. Mus. slov. I. 55 — Z.
Jos. Sr. Jub. XXXVI.

Zvonček = zvoneček. Bibl. 2. Moj. 39. 26
Vz Výsuvka.

Zvonec. Len z. mu chybuje. Zát. Př. 381^a.

Zvoneček = kdo vše vyklevetí U Jilemn.
Bes. 1371. 507.

Zvonečky = náprstník digitalis. Mus. ol.
VII. 81. — Z. = třesalka, rostl, na Drahansku
na Mor. Mus. ol. III. 136. — Z. = koniklec.
Us.

Zvonek. Na Mor. u Hukv. zvonec, u Zubří
zvoneček, u Loučky konopník (rostl. ) Vz Mus.
o) III. 118. Z. = orlíček (rostl. ). Ib. I. 136.
Bílý z. = rožec (rostl). Ib. III. 136. — Z.,
Grünling, ligurinus chloris. pták. Šír. III.
102.

Zvoněti. V V. 731. za Št. polož: Bes. 88.

Zvonice. Keď čert uchytil z-cu, nech
uchytí aj zvonára. Mus. slov. I. 55.

Zvoničkales = školní plat za vyzvánění
do školy? Mus. 1900. 4., 5., Wtr. Part. 245

Zvonina, y, f. = zvonoví na. Dač. I. 337.

Zvoniti. Slyšel někde zdaleka něco z. a
myslil, že já byl na mši. Šml. V. 62.

Zvonkár, a, m. = zvonař. Sbor. slov. IV.
136.

Zvonohlík, pták. Na Mor. u Loučky:
divoký kanárek· u Zubří: polní kanárek·
v Bezkyd.: hvízdek; u Rožn.: sykot; u Stramb.:
švihlotač n. rozsívač. Vz Mus. ol. III. 118. Sr.
Šír III. 103.

Zvonová, é, f., hora u Podhradí. Sbor.
slov. III. 6.

Zvonovina. Nová z. = slitina niklového
aluminia, jež jest smíšeninou aluminia, mědi
a niklu.

Zvonovnice, e, f. = obrácená žlábkovnice
(karnys). Vz Ott. XIII. 1090.

Zvorkafiť se = sebrati se, pomoci si. Na
Žďársku. Mtc. 1. XXXI. č. 5. 76. Sr. Zvor-
kaufiti.

Zvrásnění povrchu zemského. Ott. XIII.
311.

Zvrať, i, f. = zvrat. Mus. 1898. 121.

Zvrátka, y, f. = zvrat. Mus. 1898. 121.

Zvředilý. Z. svědomí. Mtc. 1900. 401.

Zvrhlec, helce, m. = zvrhlý Člověk. Tbz.
V. 108.

Zvrsknót se = vymknouti se. U Císařova.
Čes. 1. VI. 587.

Zvrsovati = klesati. Tělesní lidé zvrsují
hned pod každým neštěstím. Rozb. III. 723.

Zvrtalka, y, f. Tancuje jako na z-lku =
lehce. Zát. Př. 224b.

Zvrznout = vypiti jedním douškem. U Pol-
né. Hoš.

Zvšivěti. Slád. Lear. 85.

Zvučeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. ΠΙ. 2.
298. Řemeslníci, jenž kladiv em dělají a zvučí.
Čel. Pr. m. L 79.

Zvuk. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 238. nn.,
XV. odst. 9.

Zvukomírný = časoměrný. Phľd. 1897.

561.

Zvukoslovce. Mus. 1871. 204.

Zvun = zvon; Mák. Slez. Lor. 81.

Zvunek, nku, m. = zvonek Slez. Lor. 81.

Zvyčejno = obyčejno. Jak z. mládeži.
Jg. (Mus. 1871. 346. )

Zvyčejný. Z. laudemium. Las. Mus. fil.
1897. 437. Vz Zvyčajný.

Zvyčení = naučení. Všelikých jiných knih
z Rozb. III. 729.

Zvyjebenec, nce, m. Vy z-nci! Br. St.
94. Sr. Zvyj ebený.

Zvyjetěný lotr. Wtr. Živ. vys. šk. 152.

Zvyk. Z. jest mocnější nad přirození.
Překlad Curtia V. 5. Jaké prase, taký kvik,
jaký člověk, taký zvyk. Zát. Př. 6. Dlouhý
z. nesnadno se napravuje. Wtr. Živ. vys.
šk. 473. Zvyky na Písecku, vz Pís. 54. nn.,
v Solčanech na Slov., vz Sbor. slov. III. 129.,
na Hořicku 154., 174. nn., na Vyzovsku
(při hospodářství), vz Mus. ol. XII. 106. nn.,
v Doline súlovskej na S'ov. Vz Sbor. slov.
III. 22. Zvyky a obyčeje u Sebeše, vz Mus.
slov. II. 3. nn.; u Valaš. Bělé, vz ib. II 24.;
na Slov. vůbec, vz ib. II. 75.; z Jamníka
a Šariše, vz ib. III. 29.; v Liptovském Jam-
níku, vz Sbor. slov. IV. 51. nn.; v Košťa-
nech, vz ib. V. 67 Zvyky o žatvě. Vz Sbor.
slov. III. 136.

Zvyklosť má velikú sílu a moc. Ezop. 288.

Zvykoslovný. Z. kalendáře. Vz Zbrt.
Bibl 241.

Zvymnouti. Než se koza okotí, enom
hodně nápoja, to vám zvymne (dostane ve-
liké vemeno) a uděláte si dobrú dojku. Šeb.
124.

Zvýš = zdviž. Kub. 159.

Zvyšný. Z vajcia prodával (přebývající).
Sbor. slov. III. 5.

Zvyvedený zrádce. 1548. Mus. 1898 557.

Zygar, u, m. = hodinky (žertem). Slez.
Lor. 81.

Zýma Ant. Jos., slov. spis. Vz Vlč. Lit.
II. 244.

Zynšć śe = sejíti se; hoditi se. Sak se či
to zyndže. Slez. Lor. 81., 54.

Zženštilosť, i, f. Mus. 1900. 484.

Zženštiti se, koho. Nár. list. 1898. č. 6.
1. Z. koho. Vlč. Lit. II. 200., Slád. Rom. 79.

Zžití, n. Toto z. tolikera jinorodých ná-
rodů (splynutí). Pal. Děj. I. 1. 226.

Zživotniti koho, beleben. List. fil. 1897.
199.