416

Jak se mění ž na Ilořicku. Vz Hoř. 78.
— Palacký rád přivěšuje ž k jiným relati-
vům: jakovýž, jakož, kdež. Vz Mtc. 1901.
166.

Žába. Žaba chce byť volom; Ž. nebojí
sa kaluže; Ž. sa nadúva; So žabou sa nie
babriť; Zo žaby perie atd. Vz Zát. Př. 381^b.
Vz Marek, Čongání. Po žabě — k babě
(jdi do léčení; myslí se, že je ž. jedovatá).
Mtc. 1897 153. Kuňkají-li žáby bude pršeti,
pakli skřehotají, bude teplo. Čes. 1. IX. 254.
Ž. v lidovém podání na žáp. Mor. Vz Mtc.
1897. 154.

Žabák, a, m. Ž. guinejský, clytoceyx rex,
pták. Vz Ott, XV. 770b. - Ž-ky, polní trať
v Bílovicích. Šeb. 187.

Žabáreň, rně, f., pozemek. Реk. Hol. 226.

Žabařina, y, f. = místo, kde se žáby zdr-
žují. Nár list. 1898. č. 163. odp. feuill.

Žabárna, у, f. = dívčí škola. Věst VI. 29.

Žábě, ěte, n. Ezop. 90.

Žabejdle, ete, n. = žabka, děvce. Sá. Kř.
u pot. 75

Žaběna, у, f. = ptačinec. Mus. ol. III. 136

Žaběnec, nce, m. = jez nad pěti rybníky
v polských Tatrách u Mnicha. Mus. 1848.
II. 336.

Žabí vajíčka: peřinky, žabuřiny. — Ž.
hlas. Vz Zát. Př. 284b. - Ž. víno = roz-
razil potoční, Mus. ol. III. 136., užica (rostl. ),
ib. V. 114.

Žabiarne (močariny), pole u Sv. Ondreje.
Mus. slov. III. 3.

Žabičný. Ž. žába. Ezop. 278.

Žabina, y, f. = vrbina penízková (rostl. ).
Mus. ol III. 136.

Žabinec = voda, Us. ve věznicích. Kukla.
150.

Žabířský nůž = kudla (valašská). Slez.
Čes. 1. VIII. 56. Vz Žabydráčik.

Žabiť sa = svíjeti se (o chorém). Phľd.
1897 674.

Žabka = zákovka u kosy. Kosa vypadla
ze žabky. Mus. ol. 1898. 121. V VIL 1160.
ř. 2. místo, kosti' čti: kosy. — Ž. ve voru.
Vz Poutko — Ž. —z druh rakety. Nár. list.
1897. č. 290. 5.

Žabkov, a, m., hospoda u Kouk. Věst.
op. 1895. 19.

Žabničník, a, m., hydronomus, brouk.
Ž. temnoskvrnný, h. alismatis. Klim. 571.

Žabonoský Vaněk. Arch. XVIII. 491.

Žabour, u, m. = ptačinec Mus. ol. III. 136.

Žabro, a, n. = žebro. Dšk. Vok. 26.

Žahronohý, vz Lupenonoh.

Žahurienka. Ž-ky = žabačia očká, va-
jíčka, perinky. Sbor. slov. III. 159.

Žabydráčik, u, m. = kudla Slov. Čes. 1.
VII. 52. Vz Žabířský, Žabydráč.

Žádati. Já jsem ho darmo nežádala (po-
dala jsem si ho). Nár. sbor. III. 90.

Žádinký nebyl doma. Mtc. 1899. 227.
Nebyl tam ž. Mtc. 1900. 346.

Žadlavě = nechutně. Bylo až ž. na ně
se koukati. Sá. Povíd. 289.

1. Žadlavý pes = nepokojný, pořád štěka-
jící. Barč. 49.

2. Žadlavý = nepěkný, nechutný. Ž. řeč. Sá.
Kř. u pot. 35.

Žádný = žádostivý. Ty si mojéj krvi
žádný. Brt. P. n 45.

Žádost'. Povol žádosti a brzy bude po
radosti. Šml. III. 92. Ž. v tělesných libostech.
Št. Bes. 81. Vyslovení žádosti. Vz Zát. Př.
V. odst. 13 Sr. ib 52.

Žádostivý к slyšení. Ezop. 4.

Žák. Z nekaždého žiaka kňaz. Zát. Př.
III. 109. Žáci ve středověkých školách. Vz
Wtr. Part. 821.

Žákovství, n. = dědiny ustanovené na
výživu chudých žáků a udržování všeho, co
se týkalo školy. Wtr. Part. 233.

Žal. O pův. sr. Zub. 425. Mnoho žalu
značí nerozum. Slád. Rom. 103. Od žiaľu
srdce puká. Zát. Př. XII. 381.

Žalanský Hav. f 1621. Sr. Flš. Písm. I.
390.

Žalářní vězení. 1752. Čes. 1. VIL 299.

Žalářný, ého, m. = žalářník. Děkoval
svým ž-ným za jejich šetrné s ním naklá-
dání. Pal. Děj. III. 1. 201.

Žalkovský Frant. z Žalkovic ok. r. 1696.
Vz Flš. Písm. 476.

Žalmický Ž. modlitba. Flš. Písm. I. 39.

Žalmiti, psallare. Před obličejem ange-
lovým ž. budu. Hod. 14. stol. Mus. fil. VII
99. Sr. Žalmovati v I. Přisp.

Žaloba. Bez ž-by není sporu. Ott. Říz.
I. 258. Ž. předurčující, ib. 28, dílčí, ib. 91,
rozkazní 92., vyzývací 105.. postižní 107.,
odpůrči 117., o dědictví 128., z pořízení pro
případ smrti 129., prokazovací 130., syndi-
katní 132., konfessorní, negatorní 134., spra-
vovací 136., publicianská, zástavní, 180., 181.,
garanční 182, podružná 253. Ž. o plnění,
Leistungsklage; Ž. určovací, Feststellungs-
klage, Ott. Říz II. 6., 17., 22.; ž. o vyko-
nání vyjevovací přísahy, ib. 9.; ž-by určo-
vací kladné a záporné 22., ž-by určovací
samostatné a podružné (postranní) 29.; ž.
z věrných práv 41, hypothekarní 44. Ž. na-
vzájem, Widerklage 45. Ž. za starší doby.
Vz Pal. Děj. П. 404. Kde ž., tam pokuta.
Zát. Př. VIII. 1195.

ŽaloBce, e, m = onen podmět právní,
jenž při soudě samostatným úkolem dovo-
lává se na určitém odpůrci určení a spla-
cení svého nároku soukromoprávního. Ott.
Říz. I. 155.

Žalost. O pův. sr. Zub. 425. Úsloví atd.
vz v Zát. 33b., IV. odst. 17. Kde radosť
jásá, ž. nejvíc kvílí. Slád. Ham. 97.

Žalovaný jest onen podmět právní, proti
němuž samostatným útokem nastupuje ža-
lobce domáhaje se při soudě dotčeného
účelu. Ott. Říz. I. 155.