417

Žalovatelnosť nároku. Ott. Říz. I. 11.
II. 5.

Žalovati. O pův. sr. Zub. 425.

Žaložalný. Z. rod Oedipův. Louk. 54.

Žaltář. O ž-řích sr. Flš. Písm. 22. nn.,
Rozb. II. 111. nn.

Žaltářník, a, m. = pisatel žaltáře. St.
Bes. 16.

Žaltmanský. Ž. Hory, dříve: Stěny. Jrsk.
Den. 89.

Žalud. O pův. sr. Zub. 423. Že nepukneš
jako ž.; Člověk by zlostí puk jako ž. Hoř.
124., 97. Je-li na dubinách mnoho ž-dů,
bude v následující zimu mnoho sněhu. Fisch.
Hosp. 298.

Žaludec, dce, m., mantura, brouk. Ž.
černomodrý, m. obtusata, kopretinový, chry-
santhemi, modroševý, saturalis, travní, ru-
stina. Klim. 699.

Žaludek: bachor, jelito, Matěj. Zát. Př.
66b. Od žalúdka mnoho pochodí; Má ho
v ž-dku; Dvihá sa mu v ž-dku; Ž. dobrý;
Ž. mu klince stroví; Ž. si prebral; Ž. všetko
nesnesie. Zát. Př. 381b. Dobrý ž. všecko
spráší. Hoř. 122. Vypral mu ž. (vyhuboval
ho). Hoř. 124. Viděl mu až do ž-ku (pro-
hlédl ho). Kukla. 159.

Žaludkový. Ž. koření = lomikámen
zrnatý. Hoř. 108.

Žaludokaz, a, m., balanobius, brouk. Ž.
křížový, b. crux, obecný, salicivorus, rudo-
rohý, pyrrhocera. Klim. 593.

Žalý = hora v Krkonoš. Nár. list. 1897.
č. 317. feuill.

Žamlat oč = žebroniti. Šeb. 276.

Žár. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 72.

Žárec, rce, m. (Žáry) = místo, kde ovčáci
ohně zapalovali nebo kde se lesy vypalo-
valy. Vck.

Žárorys. Ž. (čára ohnivá) u topení kotlů
= čára v kotle, až ku které voda v něm
má sáhati. KP. IX. 6., Ott. XIV. 977.

Žaroučí, n. Plné ž. = upolín (rostl. ). Mus.
ol. III. 136.

Žarovčík, potok u Trstené. Mus. slov.
II. 22.

Žárový fale (u pokladen). Brandfalz. KP.
VII. 502.

Žáry, vz předcház. Žárec.

Žasnouti. O tvarech sr. Gb. H. ml III.
2. 257.

Žatec. O skloň. sr. Gb. H. ml. ΠΙ. 1. 123.

Žatecký. Jan Orpheus Ž. 1515. —-1542.
Vz Truhl. 11. — Ž. Pav., spis. Vz Mus.
1901. 267.

Žavej muž. Vz Hoř. 114.

Žbánkárna, y, f. = místo, kde dělají
džbány. Us. Čes. 1. IX. 82.

ŽBány, pl., m., pozemek na Hořicku.
Hoř. 137.

Žbelík, u, m., studánka. Реk. Hol. 24.
Žbírcel, cle, f. = hřbílko. Hoř. 287. Vz
Žbírcle.

Žbluňk, u, m. Ž. byla podzemní hospoda
na rohu Rybní ulice v Praze. Vz Kukla. 158.

Žbluňkař, e, m. = kdo chodil do Žbluňku.
Kukla 162. Vz Žblunk.

Žblunknúť = žblunknouti. Phľd. 1897. 190.

Žbryje, e, f. = brynda. Val. Čes. 1. X. 37.

Žbuňa. Ty's ž. = budiž k ničemu. Tům.
129.

Ždánský les u Buchlova. Vz Mtc. 1897.
250.

Žďárna, y, f., potok u Sloupu na Mor.
Bdl. Mor. 12., Mtc. 1900. 14.

Ždáti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 379.

Ždiarný, vz Ždárný.

Ždímati. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 189. Dvě hodiny na mne ždímal (mne
zkoušel), že jsem nevěděl, Čí jsem. Šml. IV.
217.

Zdíti. Ždmiž mu ty ranky (malé rány)
korú (= tlač). Maš. ruk. 203a. Sr. 4. Žíti.

Žduc = ducnutí. Lisic.

Žduranec, nce, m. = švestkový strom
s kulatými, dužnatými plody sladkými (na-
dýmají). Lisic. Sr. Durancie.

Ždúřiti se = durditi se. Horen. 260.

Že spojka. Sr. Mus. fil. 1898. 212. Ve
větách předmětných na Císařovsku na Mor.
Vz Mtc. 1899. 40. V otázce nepřímé nad-
bytečně. Poslal se ho zeptať, že eslé nepo-
jedó do mněsta. Mtc. 1899. 47. V přímé
řeči. Řka: Nikoli že nevkročím do příbytku
svého domu. 132. Žalm. Jinde se vynechá-
valo: Nevěděli, by Ježíš byl. Jan. 24. 14.
íVz Rozb. Kral. 45. ) Že = vero, zdůrazňuje
pojem slova, po němž stojí. Vz Mus. fil.
1900. 341.

-že. Subst. v -žě mají v gt. pl. -ž, nč. ží
mnoho kož (koží), věž (věží). Gb. H. ml.
III. 1. 210.

Žebernáč, e, m., calville, jablon. Wlt. Ž.
bílý, italský hollandský, zimní, ženský, žlutý.
Ott. XII. 776.

Žebr. Žebrem něco nalézti (al. žebřem).
Chč. S. I. 432.

Žebř = žebřík. Ž. má dvě žřdky, škeble
a déščky. Mus. ol. 1898. 121. — Ž. = koryto,
žlab. Dělať volóm ž. Horen. 204.

Žebrácký správce (žebráků). 1641. Čes.

1. VII. 286. Ž. kapsa, palica. Zát. Př. 383b.
Ž. kaše či karmínová: z krúpov, pohanky,
krve, obaru a vôbec od jelit a rozličností.
Slov. Čes. 1. X. 360. — Ž. vši = dvojzub
(rostl. ). Hoř. 108.

Žebrák (nuzař): hladoš, lašút, niktoš,
potlkeň, šklban, trhan, všivák, všinda. Zát.
Př. 16l^b. Je horší od žobráka; Od žobráka
iba vši; Žobráka je celý svet; Vezme kus
chleba od žobráka; Zo žobráka nic dobrého;
Ž. žobrákovi závidí atd. Vz Zát. Př. 383b.,
158a., 161b. (o nouzi), 37b. (o pýše). Pyšný
ž. málo v kabeli nosí. Mus. ol. 1898. 114.
Kdybych neměl těch trochu dětí a dluhů,
byl bych hotovým žebrákem. Tům. Ml. 109.
Vezme aj žobrákovi kapsu (dříč). Mus. slov.

II. 9. — Ž. Žebráci také = čeští bratří, žold-
néři původně Husité, ale naposled sběř vše-
likých národův a vůdcové její byli katolíci.
Vz Pal. Děj. IV. 2. 356.

Žebrákyně, ě, f. = žebracka. Konáč. (Vlč.
Lit. I. 344. )

ŽeBrati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
355.

Žebřec, ptochus, brouk. Ž. dvojznaký, p.
bisignatus. Klim. 532.