418

Žebřice, e, t., libanotis, rostl. Vz Ott.
XV. 1009.

Žebřík. Ty ž-ku od šibenice (nadávka).
Nár. list. 1900. č. 163. odp.

Žebrota jest nemocí líné kůže. Šml. IX.
8. — Ž středověkých žáků. Vz Wtr. Part.
374. V Příspěvcích zly oprav v: zlý.

Žebroutit. Bes. 1871. 592.

Žéci, žhu; většinou zaniklo; nahrazuje
se větším dílem slovesem žhnouti. O časo-
vání vz Gb. H. ml. III. 2. 172., 258.

Žedléky, pole s úzkými dílci. Pck. Hol.
192.

Žědlo = zřídlo. U Císařova. Čes. 1. VI. 582.

Žehnák, a, m. = kdo zažehnává nemoci.
Čes. 1 IX. 223.

Žehnavec, vce, m., praecantator. XV. stol.
Vstnk. IX. 296.

Žehrati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
355

Žehryně, ě, f. Mně к volení vábná ž.
místa nedá. Koll. Bás 20.

Žej = že jest. Žej tak všemohoucí moc
jeho; Žej zle. Št. Bes. 36, 40.

Žejdlík. Jsme tu jako koťka v ž-ku
(stísněni). Hoř. 90. Střhněm. sídelín sídel =
seidel a to z lat. situla. Mus. fil. 1901. 209.

Žejlerati = poprchávati. Záblatí. Kub. 159.

Žejtlík, žetlík, u, m. = žejdlík. Maš. ruk.
77b., 180a a j. Vz Mus, 1901. 209.

Žel. Želejí (kompar. ) jest mi toho skutku.
Pal. Děj. IV. 2. 403. — Sr. Zát. Př. 33b,
IV. odst. 17.

Želetava, y, f. = přítok Dyje. Bdl. Mor
11.

Želeti. O pův. sr. Zub. 425. O tvarech
vz Gb. H. ml. III. 2. 271.

Železna, y, f. Dle Vest. VI. 29. lépe
než železárna; ale neobvyklé. Vz -árna.

Železnec, metrosideros, rostl. Sr. Ott.
XVII. 206.

Železnice. Ústa mu jela jako ž (mnoho
mluvil). Šml. X. 121. Šlo mu to jako ž. po
kolejích. Šml. V. 43. Vz násl. Život.

Železniční koleje. Vz Ott. XIV. 543. nn

Železný. Ž. dřevo = tvrdé (a těžké).
KP. VIL 218. Je jako ž. kráva (neodbytný).
Hoř. 119.

Železo. Druhy ž-za vz v KP. VII. 349.
Ž. Sr. Vstnk. X. 333. Ž. kuj zahorúca; Žele-
zom sa ž. ostrí; I ž. sa sodere atd. Vz Zát.
Př. 381b. ž. železem se brousí (stejné stejným
se splácí). Vz Záplata. Hoř. 117. Od chlad-
ného železa kladivo odskakuje (říká se tomu
kdo má zlé srdce). Mus. ol. 1898. 111.

Železový. Ž. fabrika. Pal. Záp. I. 200.

Želichov, a, m., rybník. Pck. Hol. 93.

Želino, a, n. = látka na živůtek, šněro-
vačku. Hoř. 212.

Želkraty, trať u Oslavan na Mor. Mus.
ol. IX. 105.

Žello Ľudovít, básn. 1809. —ШЗ. Vz
Vlč. Lit. slov. I. 203. nn., 278.

Želno = pole, louka, kde je velmi mokro.
Revnovice. Kub. 159.

Želva. O pův. sr. Zub. 420.

Želvovina jako material soustružnický.
Vz KP. VII. 222.

Želvuška. Vz Ott. XVI. 548.

Žeménko lnu a konopí. Ž. nití = pásmo
Vz Žemně. Mus. ol. 1898. 121.

Žemle že střhněm. semele a to z střlat.
semella. Maš. ruk. 191a. Sr. Mus. fil. 1901.
209

Žemličky = štrhoule jetelové. Plz. 120. Vz
Žemle.

Žena. Ž. bez muža — zahrada bez opravy;
Z. bohatá zlá; Ž. jazykom bije a zuby dere;
Ž. je to, čo rodí; Ž. má 99 fortieľov, po-
slední slovo; Ž. mlčí, o čom nevie; Ž. mrcha
nad chren, Ž. múdra gazduje; Ž. musí muža
oklamať; Ž. opilá ako sviňa, škaredá, ž. zlatý
stľp; Ž. uhračaná; Ž. vecheť proti mužovi;
Žene dobrej netreba vena; Žene, keď plače,
never; Žene všetko nesver; Ženy mu mrú,
zbohatne; Drží se sukne ženy; Zo ženy bude
stará baba atd. Vz Zát. Pŕ. 382. Ž. bitá, vz
ib. VII. odst. 4. h.; marnotratná, ib. VII.
odst. 4. c, mladá, ib. VII. odst. 4. i.; opilá,
ib. VII. odst. 4. g.; stará, ib. VII. odst. 4. i.;
veliká a malá, ib. VII. odst. 4. i.; nadvláda
ženy. Ib. VII. 4. d, 5. d. (str. 95a). Druhá
žena, první dítě, ty mívajú zlaté řitě; Dobrá
ž. zlatý slúp, kdo jí věří, ten je hňup. Mus.
ol. 1898. 121. Pro čtyři příčiny bývá muži
poznání ženy: aby chlipnil, varoval, plodil,
dluh zákona plnil Hus. (Šb. Hus. Orth. 40. ).
Když ž. miluje, kdo prost jejích sledů je!
Dorf. 50. Keď muž ženu bije, akoby gazda
zem poviezol. Mus. slov. 1. 10. Kr. vu a ženu
neraď. Ib. III. 25. Svět je veliký rybník:
mužští jsou v něm kapři a ženy štiky. Sml.
V. 133. Dvacet pacholků v jednom domě se
spíše snese, než dvě ženy. Sdl. Hr. XI. 46.
Kdež se ž. muže nebojí, tuť hospodářství
zle stojí. XV. stol. List. fil. 1898. 197. Chléb
se sní a pivo vypije, ale běda, komu se ne-
vydaří žena (manželka). Mtc. 1897. 231. Hlu-
boce cítiti, milovati, trpěti a obětovati se —
v tom jest a bude vždy obsaženo žití žen.
Balzac. Ženské ctnosti jsou jiné, než jaké
zdobí muže. U muže je to síla a štědrost',
u ženy cudnosť. Aristoteles. Ženu neber
si o slavnosti a koně nekupuj za deště. Čes.
přísloví. Krásná, svůdná žena lahodí oku
a smyslnosti; ale mravně vznešená žena jímá
srdce a vzbuzuje obdiv. J. Lenne.... i nej-
poslednější z žen, když miluje, nabývá ně-
čeho, čeho my nikdy nemáme... to proto,
že v myšlénce její láska je věčnou. Mau-
rice Maeterlinck. Pro šťastné ženy ne-
jsou rozkoše vznešeného světa. Stendhal.
Žena uzpůsobuje celý život mužův buď na
stránku dobrou nebo zlou. J. Smiles. Ví-
te-li, proč potřebí vychovávati ženy? Proto,
že to nejlepším prostředkem dobře vycho-
vávati muže. Legouvě. Dobré ženy zaují-
mají střed mezi anděly a lidmi. Zlé ženy
mezi člověkem a ďáblem. Kotzebue. Kde
je žena ctěna, radují se i bozi. Kde se nectí
žena, tam ani nauky náboženské neproniknou
lidstvem. Indické přísl. Který smrtelník
se může odvážiti a odsuzovati Evu? Což
měla ta ubohá matku? Lamartine. Vy-
znamená li žena muže, má tento v tom oka-
mžiku o sobě dobré, ale o ní špatné mínění.
M. Jokai. Žena, oheň, moře — největší
na světě hoře. Novořecké přísl. Co se