Předchozí (418)  Strana:419  Další (420) |
|
|||
410
|
|||
|
|||
ženám nelíbí, není modou. Italské přísl.
Žena nikdy nechválí bez pomluvy. Čínské přísloví. Žena je nábožnější nežli muž. Burdach. Žena zpravidla je posledním přítelem, který muži zbývá v dobách kruš- ných, kdy osud života trpkou zkouškou téhož nás navštívil. Jean Paul. Jsou ženy, je- jichž jedinou vadou jest, že nejsou muži. Napoleon I. Všemohoucí Bůh stvořil ženu a vdechl v bytost její cit něžné ženskosti. V ochraně jeho ženskost se rozvíjí a proto také tak snadno žena této ozdoby se ne- zbavuje. Lucy Stone. Žádný muž není pánem svého osudu, žádná žena vládkyni svého srdce. Arzéne Houssaye. Některé ženy mají zvláštní náboženství. V neděli se nastrojí do svátečních šatů a jdou do kostela jako na obřadnou návštěvu, ale zvolí si tu chvíli, kdy tam jde hodně mnoho lidí. Po té každá tváříc se, jakoby se modlila, vy- bízí druhé, by se nemodlili a věnovali jí pozornost Alphons Karr. Kdo může tvrditi, že příroda se schopnostmi ženskými macešsky naložila a ctnosti toho pohlaví těsně obmezila? Věř, že ženy mají touž bystrosť, touže schopnosť ku mravnímu jednání; zvykly-H práci a bolesti, snášejí je tak jako my. Seneca. Ženy mají míti s muži stejná rovnopráva občanská a stejné vychování. Platon. Není nic jistějšího, nežli že dle přesvědčení Ježíšova pohlaví ženské ve všech zřetelích podstatných jesti rovno muž- skému, neboli, že obojí pohlaví těší se stejné vnímavosti protrécílů, kteréž jsou: moudrost', ctnosť a blaženosť. Bolzano. Ženy skrývají ve hlubině duše cit, který zjevují pouze těm, jež milují. Edvard Rod. Srdce ženino je harfa, která má tři struny: Jednu pro lásku, druhou pro Boha, třetí pro slávu. De Sal- vandy. Nejšťastnější země a nejšťastnější ženy, o nichž se nemluví. Schiller. Žena je svému manželi tím, čím ji byl učinil. Nej- půvabnější je dívka, kterou zdobí okouzlující ženskosť. Maria V. O ženy, ženy! jste sice
základem našeho bytí — někdy byste zasloužily bití. Cherbuliez.
Sebral Ferd. K. Schnepp. V Nár. list. v únoru r 1900. Žénani = sežaté vrchní listy bujného
obilí; žénáni = sežínání listů. Císařov. Mtc. 1900. 344. Ženčenec, nce, m., Hermaphrodit. Ezop.
356 Ženich. Ženiši = ženich a nevěsta. Vých.
Slez. Čes. 1. VII. 33. Ženíšek Fr. Sr. Jub. XXXVI.
Ženitba. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 86.,
88., 90., VII. odst. 3. e. Ženiti se. Ženiť nenje chleba požičať,
Ž. pre statky-zmatky; Ž. sa pozde siroty; Ž. sa včas-včas vstať; Žeň sa mladý; Žeň sa očima, ušima, zblízka. Vz Zát. Př. 90., 382b. Ženomil, a, m. Exc.
Ženský. Ženská ako chlap; Z. práca,
řeč-bez konca; Ž. práca skrytá; Ž. jazyky- rafiky. Vz Zát. Př. 382b. Ž. jazyky. Vz ib. |
VIL odst. 4. f. Ženské. Vz VII. odst. 2. Bude
milovník ženský (bude milovati ženy). Mas. ruk. 26a. V mysli ženské více jest vosku než oceli. Šml. IV. 136. Začni si se žen- skými a nevyjdeš z nich. Ib. V. 117. Každá ženská chytrá kůže, uvnitř trní, zevnitř růže. Šml. X. 284. Žeranovský Jan, spisov.
Žeraví, п., pozemek. Рck. Hol. 171., 229.
Žerď. O pův. sr. Jub. 421.
Žerďka na sušení prádla. Slez. Čes. 1.
VIII. 56. Sr. Žerď. Žerný = žravý. Ž. sedlák. Ezop. 246. 7.
Žerob, u, m. = váha, kterou se váži voda
ze studně. Slez. Lor. 81. Sr. násl. Zirav. z Žerotína Kar. Vz Flš. Písm. I. 378.,
Jub. XXXVI. - Z Ž-na Kateřina. Sr. Jub. XXXVI. Žert se žertuje, hlib keltuje. Zát. Př. V.
666. Sr. ib. V. odst. 21., XVI. odst. 17.; 33b., 58., 249. Ž. druhdy za pravdu stojí. Br. Věk. 95. Žertovný. Ž-vná povědění. Vz Zát. Př.
XVI. odst. 17. Žeružel = pryskyřnik bambulinatý. Vz
Záružel. Žesiti, žesu, terrere. Zaniklo. Gb. H. ml.
III. 2. 318 Žetlík, vz Žejtlík.
Žetý m. žatý Gb. H. ml. III, 2. 181.
Žěvaček, čka, m. Nebélo tam ani ž-čka
(ani živé duše). Císařov. Mtc. 1899. 227. Žezlonosce, e, m. Žeran. 149.
Žežulena, y, f. = hubilen, cuscuta. Na
mor. Slov. Mus. ol. VII. 81. Žežulkovatý. Ž. slepice. Sá. Kres. z Ješt.
38. Žgrliak, a, m. = lakomec. Zát. Př. 177a.
Vz Zgrlák. Žgrlo, a, m. = lakomec. Zát. Př. 177a.
Žgrloš. e, m. = lakomec. Zát. Př. 177a.
Žhať = jihnouti. Sbor. slov. I. 60.
Žhavina, y, f. = věc rozžhavená ku př.
olovo. Nár. list. 1898. č. 6. 1. Žhavo, a, n. = vedro. Letní ž. Žeran. 57.
Žhavooký druh. Slád. Tayl. Col. 10.
Žhavosť. Nejvíce ho mrzela na lidech ž.
po penězích. Sá Kant. 10. Žhnouti, žhnu. Vz Gb. H. ml. III. 2. 258.
Žid. Plural: Židové. 14. stol. Mus. 1900.
505. Ž., aby šálil lid; Ž. i dušu prodá; Židi privedú do bídy; Žid krstený, vlk zkro- tený; Žid to vzal a žida čert; Židze, čort po tebe idze; Ž. žida zastane; Ž. židovi brat atd. Vz Zát. Př. 382b. Sr. ib. 146. (o opatrném), 270. Jde po tom, jako ž. po stříbře (chtivě po tom sahá). Hoř. 119. Mala som frajerov ako žid korenia. Slov. Čes. 1. VIII. 339. Drží k ní, jako ž. k své víře. Sá. Ves. rom. 139 — Sr. Har. II 46. nn. Posměšky na židy ve Slez. Vz Čes. 1. IX. 146. Žida uder po ruke, a on sa chytí za hlavu. Mus. slov. II. 50. A pečenýho Žeda be's nechtěl (když někdo příliš mnoho žádá) ? Na Hané. — Ž. = brambory rozstrouhané, mlékem rozředěné, vejci zamíchané a pečené. Hoř. 185. Židák = houba. Vz Kříšť.
Židáky, pozemek. Pck. Hol. 182.
Žídě, vz Parukářka (sýkora).
|
||
|
|||
Předchozí (418)  Strana:419  Další (420) |