410

ženám nelíbí, není modou. Italské přísl.
Žena nikdy nechválí bez pomluvy. Čínské
přísloví. Žena je nábožnější nežli muž.
Burdach. Žena zpravidla je posledním
přítelem, který muži zbývá v dobách kruš-
ných, kdy osud života trpkou zkouškou téhož
nás navštívil. Jean Paul. Jsou ženy, je-
jichž jedinou vadou jest, že nejsou muži.
Napoleon I. Všemohoucí Bůh stvořil ženu
a vdechl v bytost její cit něžné ženskosti.
V ochraně jeho ženskost se rozvíjí a proto
také tak snadno žena této ozdoby se ne-
zbavuje. Lucy Stone. Žádný muž není
pánem svého osudu, žádná žena vládkyni
svého srdce. Arzéne Houssaye. Některé
ženy mají zvláštní náboženství. V neděli se
nastrojí do svátečních šatů a jdou do kostela
jako na obřadnou návštěvu, ale zvolí si tu
chvíli, kdy tam jde hodně mnoho lidí. Po
té každá tváříc se, jakoby se modlila, vy-
bízí druhé, by se nemodlili a věnovali jí
pozornost Alphons Karr. Kdo může
tvrditi, že příroda se schopnostmi ženskými
macešsky naložila a ctnosti toho pohlaví
těsně obmezila? Věř, že ženy mají touž
bystrosť, touže schopnosť ku mravnímu
jednání; zvykly-H práci a bolesti, snášejí
je tak jako my. Seneca. Ženy mají míti
s muži stejná rovnopráva občanská a stejné
vychování. Platon. Není nic jistějšího, nežli
že dle přesvědčení Ježíšova pohlaví ženské ve
všech zřetelích podstatných jesti rovno muž-
skému, neboli, že obojí pohlaví těší se stejné
vnímavosti protrécílů, kteréž jsou: moudrost',
ctnosť a blaženosť. Bolzano. Ženy skrývají
ve hlubině duše cit, který zjevují pouze těm,
jež milují. Edvard Rod. Srdce ženino je
harfa, která má tři struny: Jednu pro lásku,
druhou pro Boha, třetí pro slávu. De Sal-
vandy. Nejšťastnější země a nejšťastnější
ženy, o nichž se nemluví. Schiller. Žena
je svému manželi tím, čím ji byl učinil. Nej-
půvabnější je dívka, kterou zdobí okouzlující
ženskosť.Maria V.

O ženy, ženy! jste sice
základem našeho bytí —
někdy byste zasloužily bití.

Cherbuliez.
Sebral Ferd. K. Schnepp. V Nár. list.
v únoru r 1900.

Žénani = sežaté vrchní listy bujného
obilí; žénáni = sežínání listů. Císařov. Mtc.
1900. 344.

Ženčenec, nce, m., Hermaphrodit. Ezop.
356

Ženich. Ženiši = ženich a nevěsta. Vých.
Slez. Čes. 1. VII. 33.

Ženíšek Fr. Sr. Jub. XXXVI.

Ženitba. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 86.,
88., 90., VII. odst. 3. e.

Ženiti se. Ženiť nenje chleba požičať,
Ž. pre statky-zmatky; Ž. sa pozde siroty;
Ž. sa včas-včas vstať; Žeň sa mladý; Žeň
sa očima, ušima, zblízka. Vz Zát. Př. 90.,
382b.

Ženomil, a, m. Exc.

Ženský. Ženská ako chlap; Z. práca,
řeč-bez konca; Ž. práca skrytá; Ž. jazyky-
rafiky. Vz Zát. Př. 382b. Ž. jazyky. Vz ib.

VIL odst. 4. f. Ženské. Vz VII. odst. 2. Bude
milovník ženský (bude milovati ženy). Mas.
ruk. 26a. V mysli ženské více jest vosku
než oceli. Šml. IV. 136. Začni si se žen-
skými a nevyjdeš z nich. Ib. V. 117. Každá
ženská chytrá kůže, uvnitř trní, zevnitř růže.
Šml. X. 284.

Žeranovský Jan, spisov.

Žeraví, п., pozemek. Рck. Hol. 171., 229.

Žerď. O pův. sr. Jub. 421.

Žerďka na sušení prádla. Slez. Čes. 1.
VIII. 56. Sr. Žerď.

Žerný = žravý. Ž. sedlák. Ezop. 246. 7.

Žerob, u, m. = váha, kterou se váži voda
ze studně. Slez. Lor. 81. Sr. násl. Zirav.

z Žerotína Kar. Vz Flš. Písm. I. 378.,
Jub. XXXVI. - Z Ž-na Kateřina. Sr. Jub.
XXXVI.

Žert se žertuje, hlib keltuje. Zát. Př. V.
666. Sr. ib. V. odst. 21., XVI. odst. 17.;
33b., 58., 249. Ž. druhdy za pravdu stojí.
Br. Věk. 95.

Žertovný. Ž-vná povědění. Vz Zát. Př.
XVI. odst. 17.

Žeružel = pryskyřnik bambulinatý. Vz
Záružel.

Žesiti, žesu, terrere. Zaniklo. Gb. H. ml.
III. 2. 318

Žetlík, vz Žejtlík.

Žetý m. žatý Gb. H. ml. III, 2. 181.

Žěvaček, čka, m. Nebélo tam ani ž-čka
(ani živé duše). Císařov. Mtc. 1899. 227.

Žezlonosce, e, m. Žeran. 149.

Žežulena, y, f. = hubilen, cuscuta. Na
mor. Slov. Mus. ol. VII. 81.

Žežulkovatý. Ž. slepice. Sá. Kres. z Ješt.
38.

Žgrliak, a, m. = lakomec. Zát. Př. 177^a.
Vz Zgrlák.

Žgrlo, a, m. = lakomec. Zát. Př. 177a.

Žgrloš. e, m. = lakomec. Zát. Př. 177a.

Žhať = jihnouti. Sbor. slov. I. 60.

Žhavina, y, f. = věc rozžhavená ku př.
olovo. Nár. list. 1898. č. 6. 1.

Žhavo, a, n. = vedro. Letní ž. Žeran. 57.

Žhavooký druh. Slád. Tayl. Col. 10.

Žhavosť. Nejvíce ho mrzela na lidech ž.
po penězích. Sá Kant. 10.

Žhnouti, žhnu. Vz Gb. H. ml. III. 2. 258.

Žid. Plural: Židové. 14. stol. Mus. 1900.
505. Ž., aby šálil lid; Ž. i dušu prodá; Židi
privedú do bídy; Žid krstený, vlk zkro-
tený; Žid to vzal a žida čert; Židze, čort
po tebe idze; Ž. žida zastane; Ž. židovi brat
atd. Vz Zát. Př. 382b. Sr. ib. 146. (o opatrném),
270. Jde po tom, jako ž. po stříbře (chtivě
po tom sahá). Hoř. 119. Mala som frajerov
ako žid korenia. Slov. Čes. 1. VIII. 339. Drží
k ní, jako ž. k své víře. Sá. Ves. rom. 139
— Sr. Har. II 46. nn. Posměšky na židy
ve Slez. Vz Čes. 1. IX. 146. Žida uder po
ruke, a on sa chytí za hlavu. Mus. slov. II.
50. A pečenýho Žeda be's nechtěl (když
někdo příliš mnoho žádá) ? Na Hané. — Ž.
= brambory rozstrouhané, mlékem rozředěné,
vejci zamíchané a pečené. Hoř. 185.

Židák = houba. Vz Kříšť.

Židáky, pozemek. Pck. Hol. 182.

Žídě, vz Parukářka (sýkora).