422

Žmýkať. Črevá mu žmýka (hladovému).
Slov. Zát. Př. 68b. Sr. Žmýchati.

Žnouti. Vz Žíti 3., Gb. H. ml. III. 2. 189.

Žoć i žnúc = žnouti. Slez. Lor. 81.

Žofie. Deště uplakané Žofie (15. /5. ) nosí
zkázu. Čes. 1. IX. 255. Kvítek Žofie = drobná
zelinka s kvetom silne červeným. Mus. slov.
L 25.

Žofín, ostrov v Praze, dříve Englův o.,
Barvířský o., Barvířka. Vz Nár. list. 1901.
č. 61. feuill.

Žogan, a, m. = sprosťák. Zát. Př. 41b.

Žoch, u, m. = slamník vysoko nacpaný.
Lisic.

Žoldáctví, n.. Militarismus. Vz Ott. XVII.
346.

Žoldovati. 1451. Mus. 1899. 231.

Žolňov, a, m., trať u Stonavy. Věst. op.
1895. 19.

Žonglér, jongleur, fr. = potulný hudec,
herec, šašek, zpěvák, tanečník; později po-
tulný zpěvák a hudec písní; dnes: kejklíř
vůbec. Vz Ott. XIII. 605.

Žráč. Nechcem, nebudem, ponížene ďa-
kujem; na misu mi dajte, v hrnci mi ne
chajte, aj s vami pôjdem (jesť = jísti). Mus.
slov. H. 99.

Žráti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
380. — se čím: hořem. Chč. S. L 218. -
se s kým = «e práti. Nežer sa s pány, ani
se psy. Mus. slov. L 55. — odkud. Už žere
z ruky (zkrotl). Mus. slov. III. 36.

Žravě něco chrupati (rozkusovati). Kuč. 24.

Žrďka, y, f. = čásť cepu, která se drží
v ruce. Mus. slov. II. 9.

Žreť = žertvovati, opfern. Sbor. slov. I. 60.

Žriebä = žríbä. Zát. Př. 295b.

Žřieti, žru; stejného kořene jako žráti.
Vz Gb. H. ml. III. 2. 199., Žříti.

Žrnovica, e, f. = hůlka při žrnách, kterou
točí. Mus. ol. 1898. 121.

Žrom, a, m. Ž. obecný, lophius piscator,
Froschfisch, Seeteufel, ryba. Mus. 1849. IV.

64.

Žrout. Nazývky a nadávky: bachor,
bachra, bachračka, bruchopasník, koťoch,
nenadžganec, nenásytník, nenažranec, ne-
syta, obžero, pažravec, paškrabpavnička,
potrimiska, vlkolak, žráč, žrút; adj.: ne-
dožerný, pôjestný, popratný. Zát. Př. 73^b.

Žroutství, n. Vz Žrout, Zát. Př. 72., VI.
430., VI. odst. 14.

žs mění se v s: praský. XV. stol. Vz
Mšín 8.

Žuć = žvýkati. Slez. Lor. 81.

Žufák, u, m. Dají mu ž. na miesto ko-
láča. Sbor. slov. IV. 53.

Žufeň, fně, f. Ž. připravená z medu, cukru.
Fisch. Hosp. 152.

Žuchnouti. Dopad na tvrdou zem, až to
žuchlo (zadunělo а р. ). Jrsk. XXIII. 447.
V V. 876.: upadnonti m.: upadnouti.

Žujka, y, f. = hůl při hře na sviňu. Mus.
ol. 1898. 121,

Žukov, a, m., vrch ve Slez. Lor. 82.

Žumpový. Ž. soustava kanalisační. Vz
Ott. X1II. 895.

Žunka, y, f. Malá ž., vz Krutihlav.

Župa a župan. O pův. a významu vz Mus.
ol. V. 129, 147., Pal. Děj. I. 2. 237, I. 1.
202. Župa či dekanát = menší oddíl země.
Několik žup činilo úkrají Či soukrají. Vz
Soukrají, Pal. Děj. I. 2. 240.

Župica, e, f. = svátečni svrchní šat (všední':
halena. Vz Halena). Mor. Mus. ol. XIII. 111. —
Z. světlá = žena, která chodí na zpyty do domů
nastávajících nevěst. Vck. Svat. 11.

Žůr, u, m., vz Žůrek v VII. 1180.

Žutochvost komínový = rehek domácí.
Val. Čes. 1. X. 38.

Žvačka, y, f. Stará ž., Plauscherin. Ezop.
254.

Žváchati. Chlapci žvášú (žvýkají) ščív
(ščáv) a dostavají z toho psinu. Mor. Mus.
ol. V. 116.

Žvachla, y, m. = mluvka, žváč. V Polné.
Hoš.

Žvachlat = žváti, tlachati. Us. Hoš.

Žväk, vz Meridza.

Žvalkovati = žmoliti. Dyž sa chléb žval-
kuje a chytá nože, bude draho. Mus. ol. XII.
63.

Žvampy, ů, m. = hloupé řeči. U Křenovic.
Vchř.

Žvanice. Za Kom. polož: Ohláš. 134., 150.

Žvástati jak. Žváštáš do větru. Šml. IV.
46.

Zváti O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 385.

Žvátor, a, m. = žváč. Bl. (Rozb. kral.
85. ).

Zvavý. Žvavá jest to výmluva. Kom.
Ohláš. 113.

Žvejka, y, m. = kdo se hádá a žvaní ne-
odbytně. U Bolesl. Čes. 1. X. 371.

Žvejkanec, nсе, т. = sežvejkané jídlo.
Vých. Čech. Čes. 1. X. 64.

Žvoun, a, m. = žvástal. — Ž., u, m. =
zbon (pucher).



	422

	Žmýkať. Črevá mu žmýka (hladovému). Slov. Zát. Př. 68b. Sr. Žmýchati. Žnouti. Vz Žíti 3., Gb. H. ml. III. 2. 189. Žoć i žnúc = žnouti. Slez. Lor. 81. Žofie. Deště uplakané Žofie (15. /5. ) nosí zkázu. Čes. 1. IX. 255. Kvítek Žofie = drobná zelinka s kvetom silne červeným. Mus. slov. L 25. Žofín, ostrov v Praze, dříve Englův o., Barvířský o., Barvířka. Vz Nár. list. 1901. č. 61. feuill. Žogan, a, m. = sprosťák. Zát. Př. 41b. Žoch, u, m. = slamník vysoko nacpaný. Lisic. Žoldáctví, n.. Militarismus. Vz Ott. XVII. 346. Žoldovati. 1451. Mus. 1899. 231. Žolňov, a, m., trať u Stonavy. Věst. op. 1895. 19. Žonglér, jongleur, fr. = potulný hudec, herec, šašek, zpěvák, tanečník; později po- tulný zpěvák a hudec písní; dnes: kejklíř vůbec. Vz Ott. XIII. 605. Žráč. Nechcem, nebudem, ponížene ďa- kujem; na misu mi dajte, v hrnci mi ne chajte, aj s vami pôjdem (jesť = jísti). Mus. slov. H. 99. Žráti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 380. — se čím: hořem. Chč. S. L 218. - se s kým = «e práti. Nežer sa s pány, ani se psy. Mus. slov. L 55. — odkud. Už žere z ruky (zkrotl). Mus. slov. III. 36. Žravě něco chrupati (rozkusovati). Kuč. 24. Žrďka, y, f. = čásť cepu, která se drží v ruce. Mus. slov. II. 9. Žreť = žertvovati, opfern. Sbor. slov. I. 60. Žriebä = žríbä. Zát. Př. 295b. Žřieti, žru; stejného kořene jako žráti. Vz Gb. H. ml. III. 2. 199., Žříti. Žrnovica, e, f. = hůlka při žrnách, kterou točí. Mus. ol. 1898. 121. Žrom, a, m. Ž. obecný, lophius piscator, Froschfisch, Seeteufel, ryba. Mus. 1849. IV. 64. Žrout. Nazývky a nadávky: bachor, bachra, bachračka, bruchopasník, koťoch, nenadžganec, nenásytník, nenažranec, ne- syta, obžero, pažravec, paškrabpavnička, potrimiska, vlkolak, žráč, žrút; adj.: ne- dožerný, pôjestný, popratný. Zát. Př. 73^b. Žroutství, n. Vz Žrout, Zát. Př. 72., VI. 430., VI. odst. 14. žs mění se v s: praský. XV. stol. Vz Mšín 8.	Žuć = žvýkati. Slez. Lor. 81. Žufák, u, m. Dají mu ž. na miesto ko- láča. Sbor. slov. IV. 53. Žufeň, fně, f. Ž. připravená z medu, cukru. Fisch. Hosp. 152. Žuchnouti. Dopad na tvrdou zem, až to žuchlo (zadunělo а р. ). Jrsk. XXIII. 447. V V. 876.: upadnonti m.: upadnouti. Žujka, y, f. = hůl při hře na sviňu. Mus. ol. 1898. 121, Žukov, a, m., vrch ve Slez. Lor. 82. Žumpový. Ž. soustava kanalisační. Vz Ott. X1II. 895. Žunka, y, f. Malá ž., vz Krutihlav. Župa a župan. O pův. a významu vz Mus. ol. V. 129, 147., Pal. Děj. I. 2. 237, I. 1. 202. Župa či dekanát = menší oddíl země. Několik žup činilo úkrají Či soukrají. Vz Soukrají, Pal. Děj. I. 2. 240. Župica, e, f. = svátečni svrchní šat (všední': halena. Vz Halena). Mor. Mus. ol. XIII. 111. — Z. světlá = žena, která chodí na zpyty do domů nastávajících nevěst. Vck. Svat. 11. Žůr, u, m., vz Žůrek v VII. 1180. Žutochvost komínový = rehek domácí. Val. Čes. 1. X. 38. Žvačka, y, f. Stará ž., Plauscherin. Ezop. 254. Žváchati. Chlapci žvášú (žvýkají) ščív (ščáv) a dostavají z toho psinu. Mor. Mus. ol. V. 116. Žvachla, y, m. = mluvka, žváč. V Polné. Hoš. Žvachlat = žváti, tlachati. Us. Hoš. Žväk, vz Meridza. Žvalkovati = žmoliti. Dyž sa chléb žval- kuje a chytá nože, bude draho. Mus. ol. XII. 63. Žvampy, ů, m. = hloupé řeči. U Křenovic. Vchř. Žvanice. Za Kom. polož: Ohláš. 134., 150. Žvástati jak. Žváštáš do větru. Šml. IV. 46. Zváti O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 385. Žvátor, a, m. = žváč. Bl. (Rozb. kral. 85. ). Zvavý. Žvavá jest to výmluva. Kom. Ohláš. 113. Žvejka, y, m. = kdo se hádá a žvaní ne- odbytně. U Bolesl. Čes. 1. X. 371. Žvejkanec, nсе, т. = sežvejkané jídlo. Vých. Čech. Čes. 1. X. 64. Žvoun, a, m. = žvástal. — Ž., u, m. = zbon (pucher).