444

Kokrhák, a, m. = kohout. Mus. ol. 1897.
140.

Koláč. Spadlo mu to, ako k. dole nama-
zaným. Mus. slov. II. 9.

Kolář Matěj, spis. Vz Př. star. VI. 64. nn.

Kolbas. Při hře na špačka volá „se k.,
padne-li špaček na čáru kola. Vých. Č. Čes

I. X. 401.

Kolé, kolí, fustis. XIV. stol. Mus. 1901. 250.

KoléBka. Klopýtla přes k-bku a koupila
si za věneček povijan. Nár. list. 1901. č. 189. 1.

Koleda. Koledy žákův, učitelův а farářů
v XV. a XVI. stol. o vánocích, třech králích,
o sv. Mikuláši, o sv. Řehoři, o novém roce,
o masopustě. Vz Wtr. Part. 232., 260., 419.,
420., 422., 423., 801. K-dy na Slov. Vz Mus.
slov. II. 75.

Koledák, u, m. —pečivo při svatbě dávané,
které se chlapcům rozdává Vz Sbor. slov.

IV. 53.

Koleje. XIV. stol. Vz Mus. 1901. 250.

Kolénkatý. K. kosatec. Krs. Ten. 27.

-koli bývá u Palackého od relativa jedním
nebo několika slovy odděleno. Kam se koli
dostali. Pal. Děj. II. 2. 177.

KoliBa = bouda se střechou na jedné
straně až к zemi svislou, s boky od korků
(krajin) a předek otevřený. Val. Čes. 1. X. 371.

Kolikanoční bdění. Jrsk. XVI. 235.

Kolimaha, y, f. = kolomaz. Sbor. slov.

V. 87.

Kolisko. Hra na k. v Turčansku. Vz Mus.
slov. III. 38.

Kolkovice, část' Ston. Věst. op. 1895. 13.

Kollár J. J. Vz Flš. Písm. 625.

Kollega školní v XV. a XVI. stol. Vz
Wtr. Part. 49.

Kolo. Části kola (v Brezovici): hlava,
bahra, špice (šprichy, radii), ráf. Mus. slov.

II. 8.

Kolomasť jísti (trest). 1685. Uč. spol.
1897. III. 6.

Kolomažnica při svatební jízdě také:
hrinta pálenka. Sbor. slov. IV. 52.

Kolopletenec, nce, m. = v kolo pletený
(nadávka). Wtr. Part. 355.

Koloveč. Jest jonák z K-vče (potutelný).
Rybay.

Kolovrátek, tku, m., dětská hračka. Vz
Vlk.

Koltún (vz Skřítek). Vz Čes. 1. X. 401.
Mám k-na na pivo = chuť, poněvadž je
koltún mlsný. Ib. 403.

Koltúnový. K. zelina. Vz Skřotkový.

Kominík. Kochniar, kominár, kedy si sa
umýval? Včera večer v sobotu, keď som
nemal robotu. Mus. slov III. 35.

Komonice = souchotinářské koření.

Komora. Keď p. Boh ešte len z prvej
k-ry dáva. Mus. slov. III. 26.

Komparativ. Tvary k-vu u Palackého.
Vz Mtc. 1901. 154.

Konák, u, m. — cognalc. Slov. Čes. 1. X.
363.

Koňák, a, m. = milovník koni. Val. Čes.
1. X. 377.

Koncertace, e, f., z lat. Školní k. v XV.
a XVI. stol. Vz Wtr. Part. 801.

Koněbodci = hippocentauri. Ezop. 5. 31.

Konec. Každý si svůj k. strojí. Jrsk. XI.
201.

Konečník, u, m. Beranní k. (plodící úd).
1685. Uč. spol. 1897. III. 4

Konečný B. V., 1871. — 1896., spis. Vz Př.
star. 69.

Konice, e, f., městečko u Olomouce. Do
Konice a nikoli do Konic. Demel.

Konilék, U, m. = andělský trank, závra-
tový kořen, arnica montana.

Konrektor, a. m., z lat. Školní k. v XV.
a XVI. stol. Vz Wtr. Part. 149.

Konťa, vz Chombla (zde).

Kontrakt. Nemám k. na rozumy (mohu
se mýliti). Šml. V. 114.

Kopčah = korčák, dno koše. Sbor. slov.
III. 31.

Kopenský = bydlící na kopci. Čes. 1. X.
397.

Koráb, u, m. = kůra, Voda vzala mly-
náři koraby = kůru se stromů oloupanou
na tříslo, někde uloženou. Us.

KoráBník, a, m. Chtěje se po pansku
chovať, k-kem učiněn (přišel na mizinu. Sr.
Koráb). Rybay.

Korálek, lku, m. = zimní oblek, v Hrubči-
cích: župánek. K. byl vlastně kožíšek černým
suknem obšitý a vzadu měl místo šosů var-
hánky; neměl-li vespod kožešiny, říkali mu
hrdiborka (flanérka s faldama). Nár. sbor.
1901. 28. — K. hanáckých žen. Vz ib. 1901.
23.

Koralista, y, m. = choralista. Wtr. Part. 18.

Korbel. Dál než na mísu a k. nevidí
(o hloupém). Jrsk. X. 23.

Kord. Nerad kordem vrtá (lenoch). Rybay.

Korec. Korce = části mlýnského kola
zapravené v jeho kruhoch. Sbor. slov. III. 31.

Korek, rku, m. = krajina prkna. Val. Čes.

1. X. 371.

Korneta, y, f. Dvě kornety. 1611. Uč.
spol. 1900 VIII. 18. Sr. Kornet.

Korrektura, y, f. K. u Jesuitů v XV. a
XVI. stol. = mrskáni žáka, jehož se mu do-
stávalo od člověka, jenž nebyl z řádu jesuit-
ského. Vz Wtr. Part. 486.

Korycaeus, a, m. Školní k. v XV. a XVL
století =školní špehoun, tajný udavač žáků.
Vz Wtr. Part. 476.

Korytoun, a, m. Ožralci okolo stola honí
po lavicích korytouna a kněz přes bidlo dře
kocoura. Poličanský. Boč. exc.

Kosa. Původ a vývin kosy. Vz Př. star.

II. 33. Části: kosiště, kľučka, prsten, cvik.
Sbor. slov. III. 28. Keď je kosa tvrdá, musí
byť osla mäkká (manželé mají jeden dru-
hému ustupovati) Mus. slov. III. 25.

Kosák, u, m., role u Podhradí. Sbor. slov.

III. 6.

Kostel všech řemeslníků = u sv. Trojice
v Podskalí v Praze, že řemeslníci zdarma
o něm pracovali. Semer. 106.

Kosten = mateří líčko, zaječí lupen, rostl.;
zbraň končitá. Vz více v Mus. fil. 1901. 205.

Kostilomka, y, f., narthecium, rostl. Vz
Ott XVII. 1052.

Kostlivčí postava. Tbz. IV. I. 21.

Kostrnky z čerešieň variť (stopky). Sbor.
slov. V. 84.