Α.

Α spojka se neklade: semo tamo, daleko
široko, v zimě v létě, zde onde, tu tam, ve
dne v noci. Ale někdy přece: Zmítal ko-
řistí sem a tam. Hol. Met. II. 365. (Mš. ). —
A se opakuje. Tu mi Bohuška v to vpadl a
sstavil mi to a toho mi zpraviti nechce.
Půh. ol 1447. III. 623. (520, 662. ). — A =
ano. Pudeš do divadla? A! Rázné a s za-
ražením hlasu = toto! ne! U Úpice. Ferd.
Zedníček. — A = ale. Osvědčila, že jest
byla hotova učinit právo, a Jan příjemčí
nebyl tam, proto... Půh. ol. III. 624. Jan
slíbil za p. Lacka, a škod mi neplní. Ib.
518. Proč mi nechceš věřiti, a věříš lépe
nevěrnému? Vz Baw. 430. Přicházejí v rúše
ovčím, a uvnitř jsú vlci hltaví. Chč S Π.
199b. Vz více Chč. S. 431. — -a koncovka
genitivu sg. u jmen měst. U města Wasser-
burka. Tk. XII 140. Zmocnil se města Sat-
mara. Ib. 152. Do Augsburka. 164., 178
Vilém z Grumpacba 181. Do Speyera. 199.
Do Žebráka dojel. 200. Do Normberka. 202.
Do Krumlova. 270. Z Wartenberka. 274.
Z Fürstenberka. 349. - Do Tyrolu Ib. 147.,
172. a j. Od Píska (m. od Písku). Ib. 193.
a j. — -a přípona: děda, Ondra, Pepa, ple-
ticha, udata. Vz Dšk. Km. 7.

Á se v horalském nářečí na Slov. (v Orav-
sku) mění v o: mám — mom, voják — vo-
jok (z pravidla): kde přechází v ia, mění
se tam v on: čiastka — čonstka. Sb. sl.
1901. 179.

Abiženství a obiženství. Půh. ol. (Mš. )

Abluce, e, f, lat. = mytí, umyti. Lobk. 8.
Vz Abluice.

Abraham. Už se chystá k A-mu (k smrti).
Čes. 1. XII. 486. Isak, Jakub, Abraham, co
ja něsjim, to ti dam. Slez. Vyhl. II. 257.

Absolutno, a, n. Čad. 101.

Aby = abych. Pes pravil vlku: Aby ne-
mohl kúsati lidi, ve dne mě okovy trudí.
Ezop. Baw. 2686.

Acagin, u, m, = čisticí látka. KP. X. 118.

Accedens, -denta, m., lat. = za starší
doby do r. 1848. gymnasijní žák, který pro
svůj výborný prospěch byl zařaděn hned
po praemiantech. Praemianti byli tři, acce-
denti 4, bylo-li vůbec tolik vynikajících

žáků, kteří měli veskrz samé eminence. Při
zkoušce roční byl jsem dokonce accedentem.
Zvon III. 534.
Acetanhydrid, u, m., v lučbě. Vstnk.

XI. 124

Acethydroxamový. A. kyselina. Vstnk.

XII. 46.

Acetodibromglukosa, y, f., v lučbě.
Vstnk. XI. 508.
Acetoglyceral, u, m., v lučbě. Vstnk.

XI. 506.
Acetohalogenhydrosa, y, f, v lučbě.

Vstnk. XI. 507.
Acetonylaceton, u, m., v lučbě. Vstnk.

XII. 58.

Acetylen, u, m. A. jest plyn bezbarvý,
průhledný. A. plynný a tekutý. Vz KP. X.
113. Výroba a upotřebení ho. Vz ib. 109. nn.
Jeho vlastnosti a výhody. Vz KP. X 132. nn.

Acetylenový. A. apparát, hořák, osvět-
lení, plamen, průmysl, světlo, věda, zařízení,
motor, apparát: kapací, potápěcí, proudový
či srčkový, utápěcí či ponořovací, \hazovací
či padací, podmáčecí, zaplavovací, přeté-
kací; a. s plynojemem a bez něho. Vz KP.
X. 110, 121. A. centrála. Ib. 131.

Acidbutyrometr, u, m., přístroj ke zkou-
šení tuku v mléce. Nár. list. 1903. č. 136. 9.

-ač konc. ve spisech Husových. Vz List.
fil. XXVI. 256.

Ač. Vz Chč. S. II. Slovník 1., Baw. 430.

Ač by uvozuje věty a) podmínkové, b)
připouštěcí. Vz Baw. 436. *

-áčka přípona: sběračka, schovávačka.
Vz Dšk. Km 35.

Ada = snad Co nám pravíš? Ada pod-
pálíš? Kv. 1901. 126. — Ada pójdem! =
pravda že, ovšem že pójdem. Sbor. slov.
VIL 110.

Adam, a, m. Hra na Adama. Vz Sb. sl.

1902. 71.

Adamantový. XV. stol. Vz. Uč. spol.

1903. ΠΙ. 36.

Adámek Boh., spis., nar. 1848. Vz Flš.

Písm. 727.
Adamité. Vz Čes. 1. XII. 212.

Adamův. Adamova Hora v Orlických ho-
rách. Irsk. XXII. 161