Autograf, u, m., z řec. = přístroj, který
samočinně zaznamenává změny veličiny ča-
sové. Strh. Mech. 11.

Autogramm, vz Autograf (zde).

Autokratní normální grammatika. Osv.
1896. 549.

Autokritičosť. Zvon. IV. 223.

Autokritik, a, m. Osv. 1896. 732.

Automobil, U, m. z lat. a řec. = samo-
hybný vůz, das Automobil, der Automobil-
wagen, der Selbstfahrer. A. akkumulato-
rový, benzinový, elektrický, lihový, parní.
Vz Jind. 4.

Automobilista, y, m. = kdo jezdí na
automobilu. Nár. list. 1903· 144. 3.

Autoritářský horlivec. List. fil. 1903. 41.

Autoritativní. A. výklad. Nár. list. 1903.
c. 243. 17.

Autotypický = prvopisný. Tří- a čtyř-
barevný process a ký. Nár. list. 1902. é.
233. 2.

Autotypie, e, f., řec. = prvo-, samotisk.
Barevná a. Nár. list. 1903. č. 131. 13. A. =
způsob vyráběti pro knihtisk příhodné plotny
přímo podle půltonových předloh... Vz
Ott. 1086.

Autovelodrom, u, m. Nár. list. 1904·
17. 13.

Auvech. Auvech, to mě trudí. Dal. Hr.
3. 21. (M. Slov. ). Vz Ouvech.

Avavrkú, zpěv holubí. Val. Čes. 1. X.
463.

-avec přípona: pijavec, prskavec. Dšk.
Km. 42.

Avéch = ouvéch. Avéch nám otce ta-
kého! Hrad. (Mš. Slov. ).

-aví přípona: bolaví, n. Dšk. Km. 24.

-avice přípona: pijavice, blyskavice, chrá-
stavice. Dšk. Km. 42.

Avšakž = avšik, tamen. Mill. 37a.

Avšakže = nonne. A. upatřie všichni,
nonne scient omnes. Otázka nonne má vý-
znam věty kladné silně tvrdící. Ž. wit. 52.
5. (Mš. Slov. )

-avý konc. Její vznik. Vz List. fil. XXVII
231.

Axle, e, f., něm. Šněrovačka s axlama
(průramky). Čes. 1. XII. 282.

-azný přípona: hromazný. Dšk. Km. 17.

Azofenin, u, m., v lučbě. Vstnk. XI. 133.

Azoth. E znamená caleantum neboližto
azoth, nebo vitrolium. Zach. Test. 129., 144.

Azurný. A. klenba (nebeská), tma. Zr.
Let. IV. 44., I. 103., Vrch.

Až, Ve rčeních ne — až a pod. = již.
Než jednu věc požřem, až na jinú hledíme.
Cbč. S. I. 124b. Vz více v Chč. S. v Slovníku
2. — Až = takže; po záporu - v tom. Vz
Baw. 431.

Až až. Bylo toho až až (mnoho). Us.

A že = hle, hle pak. Chč. Olom. 255^a.
(Vz. Mš. Slov. )

Ažeť = až, takže. Na tě praví hrozné činy,
ažeť ciesař milosti nechce dáti. Baw. Ar. v.
1342.

Až jeliž. Mne neuzříte, až jeliž přídu.
Ev. olom. XXIX.

Ažť. Vařiž oman, ažť bude měkek. Vz
Mš. Slov.

B. Sr. Gebaurův Slovník.

'ba, 'bě = oba, obě. Mš. Slov.

Baalství, n. — modlářství. Fel. 73. Vz
Baal.

Baba, bába = stará žena. Přejde-li bába
přes cestu, po které jede vozka, svrhne se
mu vůz. Baba je třikrát horší nežli čert,
věř tomu, že to není žádný žert. Mtc. 1.
XXXI. 6., 10. Baba aji čerta přechytruje.
Čes. 1. XIII. 381. Bába zaříkávajíc nemoc
mluví: Já bába po Bohu, pomohu, co mohu,
a to, co nemohu, ponechávám Bohu. Ib.
1897 (XXXI. ) č. 4. 126. - B. Slepá bába
(hra). Vz Čes. 1. XII. 219., 262. V Opavsku:
Bila baba. Hauer 10. Hra na bilu babu, na
opilu babu. Vz Vyhl. II. 245. — B. =
dračka, která poslední peří dodrává. čes.
1. XI. 84. — B. = loutka. Slov. vzáj. I. 19.
— Bába = Černá kuchyně· válcovitá poduška,
na níž paličkují krajky. Bolesl. Čes. 1. XIII.
88.

Babalka, y, f., zdrobnělé, bába'. Dšk.
Km. 31.

Babcova, y, f., jm. louky. Sbor. slov.
VII. 114.

Babčatový. B. knedlíky. Nár. list. 1898.
č. 216. Sr. Babče.

Babče, ete, n., jinde papse = peckovité
ovoce. Nár. list. 1898. č. 216.

Babčura, y, f. = babka (brouk). Dšk.
Km. 11.

Babečníky, pole u Přibyslavic Čas. mor.
mus. III. 130.

Babí. B. léto, za stara prý babí vlek.
Také: příze n. nit p. Marie. Jest to tkanivo
drobných pavouků. Sr. Nár. list. 1903. 277. 4.
Koho se babí léto letíc dotýká, bude šťasten.
Čes. 1. XII. 22. Je-li první den babího léta
jasný, bude teplý podzimek. — B. kout =
severozápad (studený). Čes. 1. XII. 22. —
B. lom — hora u Brna. Mršt. Obrz. 111. —
B. ucho — jitrocel. Vz Jazýček. Hauer 10. —
B. pupek, vrch u Domažlic, čes. 1. XII. 384.

Babička, y, f. B. zlatá = chléb. Na Zbi-
rovsku. Al. Velich. (Mš. ).

Babinec, nce, m. — zbabělec. Jakýs b.
a pravý ženkyl. Rokyc. Post. 136^b. — B.
= bahn. Dšk. Km. 42.

Babiti komu = jako porodní bába slou-
žiti. Val. Čes. 1. XII. 388.



	7

	Autograf, u, m., z řec. = přístroj, který samočinně zaznamenává změny veličiny ča- sové. Strh. Mech. 11. Autogramm, vz Autograf (zde). Autokratní normální grammatika. Osv. 1896. 549. Autokritičosť. Zvon. IV. 223. Autokritik, a, m. Osv. 1896. 732. Automobil, U, m. z lat. a řec. = samo- hybný vůz, das Automobil, der Automobil- wagen, der Selbstfahrer. A. akkumulato- rový, benzinový, elektrický, lihový, parní. Vz Jind. 4. Automobilista, y, m. = kdo jezdí na automobilu. Nár. list. 1903· 144. 3. Autoritářský horlivec. List. fil. 1903. 41. Autoritativní. A. výklad. Nár. list. 1903. c. 243. 17. Autotypický = prvopisný. Tří- a čtyř- barevný process a ký. Nár. list. 1902. é. 233. 2. Autotypie, e, f., řec. = prvo-, samotisk. Barevná a. Nár. list. 1903. č. 131. 13. A. = způsob vyráběti pro knihtisk příhodné plotny přímo podle půltonových předloh... Vz Ott. 1086. Autovelodrom, u, m. Nár. list. 1904· 17. 13. Auvech. Auvech, to mě trudí. Dal. Hr. 3. 21. (M. Slov. ). Vz Ouvech. Avavrkú, zpěv holubí. Val. Čes. 1. X. 463. -avec přípona: pijavec, prskavec. Dšk. Km. 42.	Avéch = ouvéch. Avéch nám otce ta- kého! Hrad. (Mš. Slov. ). -aví přípona: bolaví, n. Dšk. Km. 24. -avice přípona: pijavice, blyskavice, chrá- stavice. Dšk. Km. 42. Avšakž = avšik, tamen. Mill. 37a. Avšakže = nonne. A. upatřie všichni, nonne scient omnes. Otázka nonne má vý- znam věty kladné silně tvrdící. Ž. wit. 52. 5. (Mš. Slov. ) -avý konc. Její vznik. Vz List. fil. XXVII 231. Axle, e, f., něm. Šněrovačka s axlama (průramky). Čes. 1. XII. 282. -azný přípona: hromazný. Dšk. Km. 17. Azofenin, u, m., v lučbě. Vstnk. XI. 133. Azoth. E znamená caleantum neboližto azoth, nebo vitrolium. Zach. Test. 129., 144. Azurný. A. klenba (nebeská), tma. Zr. Let. IV. 44., I. 103., Vrch. Až, Ve rčeních ne — až a pod. = již. Než jednu věc požřem, až na jinú hledíme. Cbč. S. I. 124b. Vz více v Chč. S. v Slovníku 2. — Až = takže; po záporu - v tom. Vz Baw. 431. Až až. Bylo toho až až (mnoho). Us. A že = hle, hle pak. Chč. Olom. 255^a. (Vz. Mš. Slov. ) Ažeť = až, takže. Na tě praví hrozné činy, ažeť ciesař milosti nechce dáti. Baw. Ar. v. 1342. Až jeliž. Mne neuzříte, až jeliž přídu. Ev. olom. XXIX. Ažť. Vařiž oman, ažť bude měkek. Vz Mš. Slov.

	B.

	B. Sr. Gebaurův Slovník. 'ba, 'bě = oba, obě. Mš. Slov. Baalství, n. — modlářství. Fel. 73. Vz Baal. Baba, bába = stará žena. Přejde-li bába přes cestu, po které jede vozka, svrhne se mu vůz. Baba je třikrát horší nežli čert, věř tomu, že to není žádný žert. Mtc. 1. XXXI. 6., 10. Baba aji čerta přechytruje. Čes. 1. XIII. 381. Bába zaříkávajíc nemoc mluví: Já bába po Bohu, pomohu, co mohu, a to, co nemohu, ponechávám Bohu. Ib. 1897 (XXXI. ) č. 4. 126. - B. Slepá bába (hra). Vz Čes. 1. XII. 219., 262. V Opavsku: Bila baba. Hauer 10. Hra na bilu babu, na opilu babu. Vz Vyhl. II. 245. — B. = dračka, která poslední peří dodrává. čes. 1. XI. 84. — B. = loutka. Slov. vzáj. I. 19. — Bába = Černá kuchyně· válcovitá poduška, na níž paličkují krajky. Bolesl. Čes. 1. XIII. 88. Babalka, y, f., zdrobnělé, bába'. Dšk. Km. 31. Babcova, y, f., jm. louky. Sbor. slov. VII. 114.	Babčatový. B. knedlíky. Nár. list. 1898. č. 216. Sr. Babče. Babče, ete, n., jinde papse = peckovité ovoce. Nár. list. 1898. č. 216. Babčura, y, f. = babka (brouk). Dšk. Km. 11. Babečníky, pole u Přibyslavic Čas. mor. mus. III. 130. Babí. B. léto, za stara prý babí vlek. Také: příze n. nit p. Marie. Jest to tkanivo drobných pavouků. Sr. Nár. list. 1903. 277. 4. Koho se babí léto letíc dotýká, bude šťasten. Čes. 1. XII. 22. Je-li první den babího léta jasný, bude teplý podzimek. — B. kout = severozápad (studený). Čes. 1. XII. 22. — B. lom — hora u Brna. Mršt. Obrz. 111. — B. ucho — jitrocel. Vz Jazýček. Hauer 10. — B. pupek, vrch u Domažlic, čes. 1. XII. 384. Babička, y, f. B. zlatá = chléb. Na Zbi- rovsku. Al. Velich. (Mš. ). Babinec, nce, m. — zbabělec. Jakýs b. a pravý ženkyl. Rokyc. Post. 136^b. — B. = bahn. Dšk. Km. 42. Babiti komu = jako porodní bába slou- žiti. Val. Čes. 1. XII. 388.