Cuk, u, m. Zabila prvním cukem svým
mečem sedm mužóv. Pulk. Lobk. k. 7.

Cukale, ete, n., pl cukalata = cukrátko.
Dšk. Km. 20.

Cukarin, u, m. C. nemocnému dáti. Lék.
B. 180a. (Mš. Slov. ).

Cukernatosť, i, f. C. moče, glykosuria,
mellituria, c. krve (úplavice cukerná), dia-
betes mellitus, melithaemia. Ktt.

Cukle, pl., f. = dřevěnky Val. Čes. 1. XI. 116.

Cukr, succarum. Rozk. P. 802. (Μš C.
v krvi, melithaemia. Ktt. C. bílý, hnědý atd.
Vz Jind. 17.

Cukrlička, y, f. Hra na c-čku (berličku,
konopky). Slez. Vyhl. II. 251.

Cukroplodný. C. rostlina. Us.

Cukrotvorný enzym. Ott. XIX. 819a.

Cukrovati se s kým, liebkosen. Sá.
XVII. 166.

Cukrovka, y, f., lépe: cukrová úplavice
(nemoc), Zuckerruhr.

Cukrovník, u, m. = třtina cukrová, saccha-
rum, rostl. Vz Ott. XXII. 473.

Cukryna, y, f. = kvaka, na Hané: rábka.
Slez. Vyhl. II. 202.

Cultivator, u, m., náčiní hospodářské.
Nár. list. 1904. 135. 21.

Cunať = ručičkami tleskati (o dětech).
Čes. 1. XI. 918.

Cupánek, nku, m., zdrobn. cupán. Mor. Kmk.

Cupanina, cupati, z něm. zupfen; lépe:
třásna, třásniti. Hlavn. 28.

Cupati, vz předcház. cupanina. — C. =
jíti drobným krokem. Cupal smutně k mostu.

Cupitati = drobným krokem choditi. Vz
předcház cupati. Stařena radostně jako sle-
pička c-la. Zvon III. 10. Sednici c Rais.
Lep. 164.

Cuzoložiti = falšovati. Sr. adulterare
scripturas. XV. stol. Uč. spol. 1903. III. 31.

Cuzoložstvo, a, n. = cizoložstvo. Chč. S.
I. 8b.

Cvaló = cvalem. Přes les c. mosel hutí-
kat. Al. Mrštík.

Cvarglík, a, m. = malý člověk, cverglik.
Hauer 10.

Cvekovati co kde: zeď při baště. Jir.
H. Mýto. 69. 2. (1629. ). Vz Cvikovati.

Cvekruša, e, f. = tchyně. Brt. Ρ. η. 485

Cvičba, y, f. Cvíčba je všetkých umien
matkou Slov. Sbor. čes. 140.

Cvičeliště, ě, n., lepe: cvičiště. Mš.

Cvičírna, y, f. = škola. Kom. Did. 72.

Cvičnosť, i, f. Patrná jest jeho k válčení
chtivosť a c Fel. 190.

Cviklík, u, m, yla. Rozk. P. 1804.

Cvikovati co čím. Zdi více vápnem než
drobným kamením c. Arch. XX. 70. Sr.
Cvekovati. — se čím = cvičiti se Kká.
Sion. II. 207.

Cvikýř = zemánek za Karla IV. Pojal-li
panoše nepoctivou ženu, byli jeho synové
cvikýři n. zemánkové. Zvon II. 611. (Wtr. ).

Cvinkání, n. Jaké reptání, šustění, vr-
cení, cvinkání úprkem a jako běžmo z shro-
máždění se deroucích. Fel. 44.

Cvinknouti, vz Cvinkati. v I. 152. —jak.
Rána holí dopadla na dlažbu, až cvinklo
hlasně. Wtr. Str. 9.

Cvisty = přádlo z řídké vlny na okrajky
sukna. Val. Čes. 1. X. 471.

Cvoček, čku, m. = zlatý šajnů. V zloděj,
řeči.

Cvočkář, e, m. = kdo dělá cvočky. Jrsk.

IX. 74.

Cvok, u, m., trabula. Mam. A. 36a. (Mš. ).

Cvokarník, a, m. = kovář. V zloděj, řeči.

Cvrčala, y, f., garruncula. Rozk. P. 246.

Cvrliti. Slovo to nalézá se dle Ign. Hoška
teprve u Nerudy. Mus. fil. 1902. 65.

Cyklisace, e, f., z řec. = upravení v cyklus.
C. rozptýlených zpěvů. List. fil. 1904. 219.

Cykloheptadien, u, m., v lučbě. Vstnk.

X. 583.
Cykloheptadiendibromid u, m., v lučbě.

Vstnk. X. 583.
Cykloheptatrien, u, m., v lučbě. Vstnk.

X. 583.

Cyklohepten, u, m., v lučbě. Vstnk. X. 582.
Cykloheptenbromid, u, m., v lučbě.
Vstnk. X. 582.
Cykloidalný. C. kyvadlo. Strh. Mech. 432.
Cyklon, u, m. Vz Ott. XX. 356.
Cyklopentadien, u, m., v lučbě. Vstnk.

XI. 8.

Cymbál. Popis v Brt. P. n. LXXII. nn.
Vliv c-lu na nápěvy písní. Vz Brt. P. n.
LXXII. nn_v Chvalte jeho v c-lech dobře
zvučných. Ž. pod. 150 5.

Cymbala, y, f. = cymbál. Ev. olom. 17. 41.

Cynoglossein, u, m., v lučbě. Vstnk. X.
594.

Cynomya, e, f., řec. = psí mouchy, nvvó-
μνια. Poslal na ně k-e Ž. kap. 77. 45.

Cypřišenosný. C. hora. Škd. I. 142.

Cyprový. C. jahody. Kom. Did. 4.

Cyrill a Methoděj. Vz Zbrt. Bibl. II.
885. - 928.

Cyrillice, e, í. Vz Lit. I. 215. nn.

Cyrilika, y, f., studánka u Slatiny blíže
Bílovce. Vyhl. 122.

Cyrillomethodějský. C. církev, vz Zbrt.
Bibl. II. 920. —922., památky 925. -928.,
kříže 926. -927., kostely 927.

Cyrillština, y, f. C. a hlaholština. Vz
Zbrt. Bibl. II. 923. -924.

Cysarka, y, f. = hraská cesta. Orava. Sb.
si. 1901 189.

Cystein, u m., v lučbě. Vstnk. XII. 50.

Cytisin, u, m., v lučbě. Vstnk. X. 594.

C. Vz Gb. Slov.

-d příp.: dědič, bělič, fukač, bumbáč atd.
Vz Dšk. Km. 48.

-ča příp.: Fanča, Julča, Manča; někdy se
-ča přehlasuje: Káče, Anče, Barče. Vz Dšk.
Km. 49.



	34

	Cuk, u, m. Zabila prvním cukem svým mečem sedm mužóv. Pulk. Lobk. k. 7. Cukale, ete, n., pl cukalata = cukrátko. Dšk. Km. 20. Cukarin, u, m. C. nemocnému dáti. Lék. B. 180a. (Mš. Slov. ). Cukernatosť, i, f. C. moče, glykosuria, mellituria, c. krve (úplavice cukerná), dia- betes mellitus, melithaemia. Ktt. Cukle, pl., f. = dřevěnky Val. Čes. 1. XI. 116. Cukr, succarum. Rozk. P. 802. (Μš C. v krvi, melithaemia. Ktt. C. bílý, hnědý atd. Vz Jind. 17. Cukrlička, y, f. Hra na c-čku (berličku, konopky). Slez. Vyhl. II. 251. Cukroplodný. C. rostlina. Us. Cukrotvorný enzym. Ott. XIX. 819a. Cukrovati se s kým, liebkosen. Sá. XVII. 166. Cukrovka, y, f., lépe: cukrová úplavice (nemoc), Zuckerruhr. Cukrovník, u, m. = třtina cukrová, saccha- rum, rostl. Vz Ott. XXII. 473. Cukryna, y, f. = kvaka, na Hané: rábka. Slez. Vyhl. II. 202. Cultivator, u, m., náčiní hospodářské. Nár. list. 1904. 135. 21. Cunať = ručičkami tleskati (o dětech). Čes. 1. XI. 918. Cupánek, nku, m., zdrobn. cupán. Mor. Kmk. Cupanina, cupati, z něm. zupfen; lépe: třásna, třásniti. Hlavn. 28. Cupati, vz předcház. cupanina. — C. = jíti drobným krokem. Cupal smutně k mostu. Cupitati = drobným krokem choditi. Vz předcház cupati. Stařena radostně jako sle- pička c-la. Zvon III. 10. Sednici c Rais. Lep. 164. Cuzoložiti = falšovati. Sr. adulterare scripturas. XV. stol. Uč. spol. 1903. III. 31. Cuzoložstvo, a, n. = cizoložstvo. Chč. S. I. 8b. Cvaló = cvalem. Přes les c. mosel hutí- kat. Al. Mrštík. Cvarglík, a, m. = malý člověk, cverglik. Hauer 10. Cvekovati co kde: zeď při baště. Jir. H. Mýto. 69. 2. (1629. ). Vz Cvikovati. Cvekruša, e, f. = tchyně. Brt. Ρ. η. 485 Cvičba, y, f. Cvíčba je všetkých umien matkou Slov. Sbor. čes. 140. Cvičeliště, ě, n., lepe: cvičiště. Mš. Cvičírna, y, f. = škola. Kom. Did. 72. Cvičnosť, i, f. Patrná jest jeho k válčení chtivosť a c Fel. 190. Cviklík, u, m, yla. Rozk. P. 1804. Cvikovati co čím. Zdi více vápnem než drobným kamením c. Arch. XX. 70. Sr. Cvekovati. — se čím = cvičiti se Kká. Sion. II. 207.	Cvikýř = zemánek za Karla IV. Pojal-li panoše nepoctivou ženu, byli jeho synové cvikýři n. zemánkové. Zvon II. 611. (Wtr. ). Cvinkání, n. Jaké reptání, šustění, vr- cení, cvinkání úprkem a jako běžmo z shro- máždění se deroucích. Fel. 44. Cvinknouti, vz Cvinkati. v I. 152. —jak. Rána holí dopadla na dlažbu, až cvinklo hlasně. Wtr. Str. 9. Cvisty = přádlo z řídké vlny na okrajky sukna. Val. Čes. 1. X. 471. Cvoček, čku, m. = zlatý šajnů. V zloděj, řeči. Cvočkář, e, m. = kdo dělá cvočky. Jrsk. IX. 74. Cvok, u, m., trabula. Mam. A. 36a. (Mš. ). Cvokarník, a, m. = kovář. V zloděj, řeči. Cvrčala, y, f., garruncula. Rozk. P. 246. Cvrliti. Slovo to nalézá se dle Ign. Hoška teprve u Nerudy. Mus. fil. 1902. 65. Cyklisace, e, f., z řec. = upravení v cyklus. C. rozptýlených zpěvů. List. fil. 1904. 219. Cykloheptadien, u, m., v lučbě. Vstnk. X. 583. Cykloheptadiendibromid u, m., v lučbě. Vstnk. X. 583. Cykloheptatrien, u, m., v lučbě. Vstnk. X. 583. Cyklohepten, u, m., v lučbě. Vstnk. X. 582. Cykloheptenbromid, u, m., v lučbě. Vstnk. X. 582. Cykloidalný. C. kyvadlo. Strh. Mech. 432. Cyklon, u, m. Vz Ott. XX. 356. Cyklopentadien, u, m., v lučbě. Vstnk. XI. 8. Cymbál. Popis v Brt. P. n. LXXII. nn. Vliv c-lu na nápěvy písní. Vz Brt. P. n. LXXII. nn_v Chvalte jeho v c-lech dobře zvučných. Ž. pod. 150 5. Cymbala, y, f. = cymbál. Ev. olom. 17. 41. Cynoglossein, u, m., v lučbě. Vstnk. X. 594. Cynomya, e, f., řec. = psí mouchy, nvvó- μνια. Poslal na ně k-e Ž. kap. 77. 45. Cypřišenosný. C. hora. Škd. I. 142. Cyprový. C. jahody. Kom. Did. 4. Cyrill a Methoděj. Vz Zbrt. Bibl. II. 885. - 928. Cyrillice, e, í. Vz Lit. I. 215. nn. Cyrilika, y, f., studánka u Slatiny blíže Bílovce. Vyhl. 122. Cyrillomethodějský. C. církev, vz Zbrt. Bibl. II. 920. —922., památky 925. -928., kříže 926. -927., kostely 927. Cyrillština, y, f. C. a hlaholština. Vz Zbrt. Bibl. II. 923. -924. Cysarka, y, f. = hraská cesta. Orava. Sb. si. 1901 189. Cystein, u m., v lučbě. Vstnk. XII. 50. Cytisin, u, m., v lučbě. Vstnk. X. 594.

	c.

	C. Vz Gb. Slov. -d příp.: dědič, bělič, fukač, bumbáč atd. Vz Dšk. Km. 48.	-ča příp.: Fanča, Julča, Manča; někdy se -ča přehlasuje: Káče, Anče, Barče. Vz Dšk. Km. 49.