Člověčina, y, f., homo. Rozk. P. 1718

Člověčiny, pole u Radošova. Čas. mor.
mus. III. 131.

Člověčsky zz po lidsku. Č. s někým pře-
bývati. Chč. S I. 43b.

Člověčsky = člověcký. Chč. S. I. 76^b.
(lidský).

Člověčství, n. Zr. Let. IV. 136.

Člověk. Dotel je člověkovi dobře, dokel
o něm lidé nevíja; jak ho začnú v hubách
osívať, tož to je už: Nedaj sa. Val. Čes.
1. XI 135. Sr. Osívka. Jakož ryba rybu kazí
a jie, tak člověk člověka hubí. Hus. Post.
279. Člověk nežije len sebe, ale i druhým.
Rizn. 167. O původu, tvarech atd. tohoto
slova vz Mš. Slov., Jir. Prove 29.. 30.

Člověkodušný živočich - člověčího ducha.
Mark.

Člunař, e, m. Stan. I. 153.

Člunček, nečku, m., zdrob. člunek. Gb.
Slov.

Člunečník, a, m. = kdo dělá clunky. Gb.
Slov.

Člunkoklínové kostkové vazy ploskové,
ligamenta scaphocuneiformia plantaria. Ktt.

Člunkokostkový hřbetní vaz. Vz Vaz.

Člunkovník u, m. = člunkař, druh ho-
blíku, der Schiffhobel Jind. 27.

Čmavý = tmavý. Č. les. Slez. Vyhl. II.
302.

Čmochna, y, f. = slídilka. Dšk. Km. 14.

Čmolouhati = toulati se. Volal naň, cože
tak č-há, ať sedí. Jrsk. VIII. 3. 474. Do noci
někde č. Ib. XVIII. 141.

Čmoud. Nevole jako štiplavý č. vkrá-
dala se do nitra Olgina. Zvon III. 222. Sr.
Čmúd.

Čmuďák, u, m. = tabák. V zloděj, mluve.

Čmuchavý zz slídivý. Č. školník. Kamn.
Prosa. 9.

Čmuchtiti = klohniti, špatně vařiti. Val.
Čes 1. XI. 227.

Čmuk, u, m. = šmuk. Čes. 1. XII. 32.

Čmýra, y, f. C. v pochvě zadržená, hae-
matocolpos, obtížná č., dyamenorrhoea: či-
vová, neuralgická, mázdřitá, membranacea,
návalová, congestiva, zánětlivá, inflamma-
toria. Ktt.

Čmýrný. Hromadění krve čmýrné a) v dě-
loze, haematometra, b) ve vejcovodech, hae-
matosalpinx. Ktt.

Čníti, vz Čněti. Gb. Ml. 176. 4.

Cnolka, y, f. = přezka, z něm. Schnalle.
Slez. Vyhl. II. 181. 4. Sr Šnolka.

Čočka vodní, vz Okřehek_; — Č. achro-
matická. Vz Jind. 28. — Č. oční. Rohová
hmota čočky, substantia corticalis lentis;
vymknutí čočky, luxatio lentis, corectopia;
změkčelosť čočky, Cataracta mollis, zákal
čočky, Cataracta lenticularis: jádrový, nu-
clearis, korový, corticalis, smíšený, mixta,
tvrdý, dura, vřetenovitý, fusiformis, úplný
vrozený, congenita totalis, vylévový krevní,
haemorrhagica, získaný, acquisita. Ktt.

Čočkoměr, u, m. Us.

Čočkovitý. C. smaba, Linsenmal, lentigo,
naevus pigmentosus. Ktt.

Čočkový. Stěna pouzdra čočkového, Ca-
psula Tenoni, Kapselwand: přední, zadní;

zákal č-vý, Cataracta: černý, nigra, amau-
rosis, při úplavici cukrové, c. diabetica, ještě
nezralý, nondum matura, incipiens, přezrálý,
hypermatura, plovoucí, natans, srostivý, ac-
creta (srůst zakalené čočky s duhovkou),
zákal pouzdra čočkového, c. capsularis,
Kapselstaar. Ktt.

Čočovice, e, f. Č. hlatní (krystalová) —
čásť oka Čočce podubná a co hlať světlá,
Pupille.

Čomov, u, m. = ? Slov. Czam. Slov. 123.

Čopka, y, f. č. byla větší nežli čepec
a nad Čelem měla sfaldované tkanice, jež
sahaly až pod bradu; pod ní se zavazovaly.
Lašsky. čes. 1. XI. 116. Č. na Opavsku:

karkule.

Čopnúť si před kým = sednouti si na
bobek. Val. Čes. 1. XII. 273.

Čór, a, m. = zkušený, odhodlaný zloděj,
který už byl často trestán; C. na černo =
černý hmaták = noční zloděj; C. na šau-
šprunk = denní zloděj; Čorka, y, f. — zlo-
dějka. V zlodějské mluvě. Čes. 1. X. 140.

Čořit se nač = šěířiti se, usmívati se.
Lišeň. Mtc. 1902. 434.

Čoubě, ěte, n. = štěně (Čubička, ); na-
dávka děvčeti. To je č. ! Žel. Brod. Ces. 1.
XIII. 28.

Čoud. Nebylo po něm ani Čoudu (zmizel
bez stopy). Tbz. V. 1. 178.

Čoudivý. č. lampa Zr. Nov.. 188.

čp m. šp: čpek m. špek, Šb. D 31., čpik.

Čpik, u, m., místo: špik. Mš. Sr. čp.

čr m. stř: črevíc m. střevíc. Sb. D. 63.

Čret, u, m. = močálovitý les. Slov. List.
fil. V. 301

Črh, vz Crh (VII. 1213).

Črcha, y, f., vz Mš. Slov.

Črchačka, y, f., vz Chrkačka. Mš.

Črievko, a, n. = klbáska. U Detvanů.
Sbor. slov. 1901. 150.

Črmák, a, m., ruffilus. Bhm. Lex. 99.,
Rozk. P. 170. — Č. = čermák (pták). Gb.
Slov.

Črnák, črnák = černý člověk. Gb. Slov.

Črnalosť, i, f. = Černalosf, barva do Černá.
Gb_; Slov.

Črně, ě, f. = čem, Schwärze Gb. Slov.

Črnice, e, f., mucrocella. Rostl. drk.
180a. 2. Sr. Černice.

Črnobýl, vz Černobýl.

Črnobýlový, vz Černobýlový.

Črnohlávek, vz Černohlávek.

Crnoknih, a, m. = černokněžník. Gb.
Slov.

Čmokniha, y, f. = černokněžnictví. Gb.
Slov., Rozk. P. 1530 (nigromantia).

Črnoknižník, a, m. = černokněžník.

Črnoť, i, f. — černidlo. Rozk. R. 55.

Črstvěti = čerstvěti. Gb. Slov.

Črstvosť, i, f. = čerstvost. Gb. Slov.

Črta, y, f. ne: črt; ale: ná-črt-ek. Mš.

Črtanice, e, f. - psaní. Jrsk. III 91.

Črtice, e, f zz čertice. Gb. Slov.

Črtkus zz Čertkus.

Črtomysl, i, f., praesagium. Gb. Slov.

Črtovab črtovad, u, m., nějaký kámen.
Gb. Slov.

Črtovský zz čertovský.