Ďabrovať se někam = ubírati se a p.
Faust. 75.

Ďad, a, m — nadávka To je starý ď.
Hauer 10.

Daemonoklanitel, e, m. = daemonoklaněč
(VI. 2. ). Zr. Leg. 63.

Dafnit, u, m., nerost. Vstnk. XI. 835.

Dajčbémský. D krajky. Vz Krajka.

Dajvořec, řce, m., astncium Rost! F.
31., Gb. Slov Sr. Dejvorec.

Daktylovie, n. = datloví, Dattelpflanzung.
Gb. Slov.

Dalanian, u, m. = druh sukně uherské, jež
nad koleny se svazovala. 1600. Čes 1. XI 74.

Dalejc. Sebe d. (dále). Dšk. Km. 78.

Dáleji m. dá!e.

Ďalejší = další, jako Hořejší Vz Daleký.
Ot všie rozkoši d. byl. Otc. Vz Výb. I.
1169. 5 Nejdalejší. Rožm 155. (Mš. ).

Dalekoměrný. Ld. (Lit. I. 349. ).

Dalekomocný. D. tknutí. Ráj. ³ 261.

Dalekonosný zvuk. Čes. 1. XI. 47.

Dalekostinný. D. dřevce. Msn. II. 101.

Dalekostřel, a, m. (Apollon). Msn. U.
12., 163, Od. 308. Sr. Dalekostřelec.

Dalekovid, a, m. — kdo daleko vidí. Sbor.
slov. 1900. 143

Dálenina, y, f. = dálka. Pl. (Lit. II. 12 ).

Dalimil. Sr. Lit. I. 908.

Dalmacínek, nku, m., rybník u Hetlina.
Př. star. VII. 54.

Dalnobylý = daleko vzdálený. D Odysseus.
Msn. Od. 354.

Dálnolučíř, e, m. (Apollon). Msn. II. 2,
86

Dálnostinný. D. kopí. Msn. II. 54.

Dálnostřel, a m. Sr. Dalekostřel Msu.
II. 5.

Dálnostřelec, lce, m. Sr. Dalekostřel
Msn. II. 4, 117.

Dálnostřeln Apollon. Msn. II 1.

Dálnoširý. D. rovina Msn. Od. 67.

Dálnozemec, mce, m. Msn. Od. 227 Vz
násl.

Dálnozemý host (z dalekých zemí). Msn.
Od. 358.

Dalše, kompar. Těm, ješto sú d. světa.
Št. Uč. 122b.

Daman, a, m. D. kapský (nejmenší tlusto-
kožec). Hol. Met. I. 382.

Damascenin, u, m. v lučbě. Vstnk. X. 594.

Damascenování, n. D. barev štítů. Kol.
Her. I. 138.

Damascenský, damascenus. Gb Slov.
D. ocel. Jind. 29., KP. X. 159.

Damaskovač, e, m., der Damascierer.
Jind. 29.

Damáškářství, n., die Damastwpberei.
Jind. 29.

Damaštský. D. vévoda. Baw. Ar. v. 5020.
Sr. Damašský.

Damfula, y, f. = parní mlátička, z něm.
Dampf. V Jarohněvi v prus. Slez. Čes. 1.
XII. 310. — D. = mouka z parního mlýna.
Val. Čes. 1. XIII. 75

Dámičke = ženské střevíce vykrojené s pře-
zkami. Lišeň. Mtc. 1902. 105.

Daň přímá (pozemková, činžovní, výděl-
ková, z příjmu osobního atd. ), nepřímá

(z lihovin, masa, cukru, soli, tabáku, petro-
leje atd. ). Vck. Vset. 274. Sr. Jir. Prove 31.

Daně = oddané Gb. Slov.

Danělík, a m., zdrobn. daněl. Gb. Slov.

Daňhel ze Skočova, spis. 1613. Vyhl. 34.

Danielik, a, m. = daněk. Lbk. 37.

Daňový, D. předpis, úleva. Nár. list.
1904 22. 4, 18. 13.

Dar. Nebylo daru přáno (říká se, nepo-
chodil-li dárce). Pittn. Máš li koho rád,
darem to dej znát. Kál. Slov. 106.

Darák, a, m. = dárce (figurka z jeslí).
V Příbramsku. Čes. 1. XII. 3<J0.

Darebákovat = darebačiti. Dšk. Km. 54.

Darební. D huba je horší než tatar Val.
Čes. 1. XII. 130.

Daremní, vz Daremný.

Daremnice, e, f. = daremná zbytečná věc.
Fel. 5.

Dařenie, n. Pass. 308

Darmesák, vz Kostrhún.

Darmo len žebráci berú Rizn. 166. D.
nikde nenalejú. Ib. 168.

Darmochlebný. D. tulačka. Hlk. VII. 206.

Darmo rodiče, darmo nakládáte, tanec.
Vz Brt. P n. 887

Darný= štědrý. Aby takové darné a mi-
lostivé povolení přetrženo nebylo. R 1512.
List litomyšl.

Daromný = daremný. Začal d. spor. Slov.
Nár. nov. 1892.

Darvaj, e, m. = vandrovní pták žeriav
čili darvaj. Slov. Czam. Slov. 123.

Darybok, a, m. = darebák. Ostrav. Šb.
D. 56.

Ďáselnice, e, f. Vz Dáselník. Rais. Zap.
vlast. 67

Dásněnka, y, f. = ústní patro, Gaumen

Dásno = dáseň. Kbrl. Džl. 15.

Dasymetr, u, m. Sr. Strh. Mech. 572.

Dáše, správny tvar. Vz Osv. 1896. 892.

Dašek, šku, m., vz Dach (střecha). Hauer

¹⁰·
Dášek, ška, m. = ďásek, ďas, čert. Vo dne

túla sa bars po dášku. Slov. Mat. S. 1. 181

Dašovice, louky u Svatoslavě. Čas. mor.
mus. III. 131.

Datář, e, m. D. otce sv. (nějaký úřed-
ník). Arch. XX. 542.

Ďatelina, y, f. = ječel. Ď. kravě, spustí
mlieko hravé Rizn. 168.

Datelový = datlový Gb. Slov.

Dáti. O tvarech, vazbách a významu vz
Mš. Slov.

Datloví, n. Dattelpflanzung Sr. Dakty-
lovie.

Datyl, a, m. = datel. Gb. Slov.

Dav, u, m. Ta válka trvala s velikými
strachy a davy (útisky) patnáct let. Chč.
Post. (Hrubý 64. )

Dávané, ého, n., substantívné adj., da-
tivum. Gb. Slov.

Dávanek, nku, m. = dativ v grammatice.
Gb. Slov.

Dávati komu zrádce, kacieře, pikharty
= nadávati. 1591. List. fil. 1902. 66.

Dávce, e, m. = davatel, der Geber (oddávati); utiskovatel, Bedrücker (od dáviti)
Gb. Slov.