Dávě = ráno, Früh. Gb Slov.

Dávení, n. D. těhotných, emesis gravi-
darum. Ktt. — D. = tlak. Skrze to musí
veliké d. a nátisk země trpěti. Che. S
I. 6a

David Klement, spis., nar. 1859. Vz Vek.
Vset. 306

Daviren v VIL 1225. oprav, v: davizeň.

Dávník, a, m., donatus (z dávati), chybně
utvořeno. Gb. Slov.

Dávnobydlec, dlce, m. = dávný oby-
vatel. Gb. Slov.

Dávnobylý rek. Msn. Od. 115

Daxner Štef. 23. /12. 1822. až 11. /4. 1892.
D. a jeho doba. Vz Sbor. čes. 12. —-41.

Dážď, e, f. - déšt. D. tak prší dlho, do-
kial neprestane. Rizn. 170.

Dáždik, u, m. Taký ti to d., ako keď
dobrá gazdina jedielko omastí. Sbor. slov.
1901. 150.

Daždovník, a, m., zpěvný pták nějaký.
Sb. sl. 1901. 155.

Dbáti nač. Na zbožie věčné málo tbají.
Hus. (Uč. spol. 1902. V. 3. ) — oč. Len to
máme, o čo dbáme. Rizn. 171.

Dcera. Dceru doma měj každý den, ne-
daj se jí toulati ven; nechť posedá u přes-
licky, nechá titěrek a hříčky; zahálka
mnohou zavodí, že v to vchází, co jí Škodí.
Světz. 1888. 50.

Dcerynka, y, f. = dceruška. Dšk. Km.
33.

Dčeled, vz Čeleď. Mš.

Debelý = tlustý. V Příbr. Světz. 1886.
331.

Deblati = šlapali, kopati. Ze ji nohami
deblal a pral. 1550. Wtr. exc. Sr. Deptati.

Deblice, e, f., louka u Kr. Městce. Čeč 7.

Debř. Sr. Gb. Slov.

Debrus, u, m., název pekla. Luc. 44.

Debs, u, m. Slyšel d. chodícího; Když
ten d. přestal. Kar. 31.

Debužírka, y, f., z fr. = hostina. To je
tam dnes d. Rais. Lep. 442.

Decentní = slušný. D. pozadí. Nár. list.
1904. 140. 3.

Děckej = dětský. Dšk. Km. 38.

Decylaldehyd, u, m., v lučbě. Vstnk.
XI. 123.

Děč, i, f., vz Gb. Slov.

Děčané bydlili severně od Prahy. Mus.
1863. 326.

Děčský = děcký.

Dečtě, ěte, n. = dítko. Dšk. Km. 20.

Děd. Alx V. 2352. D. = praotec rodu
vůbec Jir. Dle Prk. v Osv. 1886. 799.
1. každý starší příbuzný, 2. každý zemřelý
příbuzný, 3. otec otcův n. matčin jest pojem
pozdější.

Dědák, a, m. = praděd. Val. Čes. 1. XI.
133., 484.

Dědec, dce, m. = dědic. Gb. Slov.

Dědek, dku, m. = bílá immortella, rostl.
Domžl. Čes. 1. XI. 383.

Dědění, n. Spolek pro vzájemné d. Nár.
list.

Dědictví, n. D. svobodné, věnné; o d.
v starší době vz Arch. XIX. 497.

Dědičnozemský duchovní. Mus. 1904. 89.

Dedičsky — dědicky. D. zemí vlásti.
Pror. olom. 18^b. 1. D. zemi držeti, heredi-
tate. Pat. Jer. 12. 21.

Dedičský = dědický.

Dědičství, n. — dědictví.

Dědina. Na Domažl. d. = veliký kus
pole; malý kus — pole. Čes. 1. XII. 306.
Sr. Mš. Slov.

Dědinisko, a, n. = malá dědina. Val.
Čes. 1. XI. 225., 321., XIIÍ. 208.

Děditi koho = podporovati ho, pomáhati
mu. D. kacíře. Arch. XX. 551.

Dědkovatěti, ěl, ění = dědkem se stá-
vati. Us.

Dědoun, a, m. = zlý dědek Dšk. Km.
17.

Dědství, n. = dědictví. Půh. ol. I. 359.
(1410. )

Deduktivní methoda. Nár. list. 1903.
č. 243. 13.

Defenylmočovina, y, f. Vstnk. XII. 57.

Deferendář, e, m. D. otce sv. Arch. XX.
542.

Defibrer, u, m. V papírnách nástroj
k zkrušování dřeva. Ott. XVIII. 178.

Defraudovati, z lat. = zpronevěřiti. D.
peníze. Us.

Dehet, htu, m., terebintus. Rozk. P. 597.,
Bhm. min. a j.

Dehydratační produkt Vot 229.

Dehydroslizký. D. kyselina. Vstnk. XII.
57.

Děhyl, u, m. = děhel, angelica, Brust-
wurz, rostl. Gb. Slov.

Deista, y, m. Deisté = věřící toliko
v jediného Boha a zavrhující božskou tro-
jici. Jrsk. XXII. 8.

Dějepis. D. jest učitelem života. Us.
Český d., vz Bibliografie.

Dějepisný. Marek kolísal mezi: dějový,
dějinový, dějopisný, pověstnický. Jakb. Mar.
189. D. domněnka. Krok I. a. 12. (1821. ).

Dějinně umělecky. Nár. list. 1904. 196.
13.

Dějinový. D. věda. Čad. 95.

Dějisko, a, n. = dějiště. Slov. Sbor. čes.
39.

Dejl, u, m., vz Vlk.

Dejm, u, m. = dým. Us. Dej mi (kou-
sek). Odpověď: V komíně jsou dejmy. Us.

Dějnice, dienice, dínice, dýnice, e, f. =
čaloun, pokrývka, koberec. Gb. Slov.

Dějohra, y, f. Vlastenecká d. ku konci
XVIII. stol. Lit. I. 253.

Dějopiství, n. Krok II. b. 162. (1827. )

Dějuplný. Jeřb. Rom. básn. 3. chybně
m.: dějeplný, dějůplný.

Dek, u, m. = deka, pokrývka na koně,
Pferdedecke, —schmuck. Gb. Slov.

Deka, y, f. — dýka. Hanác. Šb. D. 47.

Dekadentní básník. Flš. Písm. 710.

Dekádový výkaz. Nár. list. 1904. 128.
17. Vz Dekada.

Dekolletovaný. D. žena (s šaty na prsou
hluboko vystřiženými). Chyt. 38.

Dekomponovati, z lat. = rozebrati Jind.
30.

Dekorace, z lat. D. cihel atd., pravá a
falešná. Vz KP. IX. 195.



	45

	Dávě = ráno, Früh. Gb Slov. Dávení, n. D. těhotných, emesis gravi- darum. Ktt. — D. = tlak. Skrze to musí veliké d. a nátisk země trpěti. Che. S I. 6a David Klement, spis., nar. 1859. Vz Vek. Vset. 306 Daviren v VIL 1225. oprav, v: davizeň. Dávník, a, m., donatus (z dávati), chybně utvořeno. Gb. Slov. Dávnobydlec, dlce, m. = dávný oby- vatel. Gb. Slov. Dávnobylý rek. Msn. Od. 115 Daxner Štef. 23. /12. 1822. až 11. /4. 1892. D. a jeho doba. Vz Sbor. čes. 12. —-41. Dážď, e, f. - déšt. D. tak prší dlho, do- kial neprestane. Rizn. 170. Dáždik, u, m. Taký ti to d., ako keď dobrá gazdina jedielko omastí. Sbor. slov. 1901. 150. Daždovník, a, m., zpěvný pták nějaký. Sb. sl. 1901. 155. Dbáti nač. Na zbožie věčné málo tbají. Hus. (Uč. spol. 1902. V. 3. ) — oč. Len to máme, o čo dbáme. Rizn. 171. Dcera. Dceru doma měj každý den, ne- daj se jí toulati ven; nechť posedá u přes- licky, nechá titěrek a hříčky; zahálka mnohou zavodí, že v to vchází, co jí Škodí. Světz. 1888. 50. Dcerynka, y, f. = dceruška. Dšk. Km. 33. Dčeled, vz Čeleď. Mš. Debelý = tlustý. V Příbr. Světz. 1886. 331. Deblati = šlapali, kopati. Ze ji nohami deblal a pral. 1550. Wtr. exc. Sr. Deptati. Deblice, e, f., louka u Kr. Městce. Čeč 7. Debř. Sr. Gb. Slov. Debrus, u, m., název pekla. Luc. 44. Debs, u, m. Slyšel d. chodícího; Když ten d. přestal. Kar. 31. Debužírka, y, f., z fr. = hostina. To je tam dnes d. Rais. Lep. 442. Decentní = slušný. D. pozadí. Nár. list. 1904. 140. 3. Děckej = dětský. Dšk. Km. 38. Decylaldehyd, u, m., v lučbě. Vstnk. XI. 123. Děč, i, f., vz Gb. Slov. Děčané bydlili severně od Prahy. Mus. 1863. 326. Děčský = děcký. Dečtě, ěte, n. = dítko. Dšk. Km. 20. Děd. Alx V. 2352. D. = praotec rodu vůbec Jir. Dle Prk. v Osv. 1886. 799. 1. každý starší příbuzný, 2. každý zemřelý příbuzný, 3. otec otcův n. matčin jest pojem pozdější. Dědák, a, m. = praděd. Val. Čes. 1. XI. 133., 484. Dědec, dce, m. = dědic. Gb. Slov. Dědek, dku, m. = bílá immortella, rostl. Domžl. Čes. 1. XI. 383. Dědění, n. Spolek pro vzájemné d. Nár. list. Dědictví, n. D. svobodné, věnné; o d. v starší době vz Arch. XIX. 497. Dědičnozemský duchovní. Mus. 1904. 89.	Dedičsky — dědicky. D. zemí vlásti. Pror. olom. 18^b. 1. D. zemi držeti, heredi- tate. Pat. Jer. 12. 21. Dedičský = dědický. Dědičství, n. — dědictví. Dědina. Na Domažl. d. = veliký kus pole; malý kus — pole. Čes. 1. XII. 306. Sr. Mš. Slov. Dědinisko, a, n. = malá dědina. Val. Čes. 1. XI. 225., 321., XIIÍ. 208. Děditi koho = podporovati ho, pomáhati *mu.* D. kacíře. Arch. XX. 551. Dědkovatěti, ěl, ění = dědkem se stá- vati. Us. Dědoun, a, m. = zlý dědek Dšk. Km. 17. Dědství, n. = dědictví. Půh. ol. I. 359. (1410. ) Deduktivní methoda. Nár. list. 1903. č. 243. 13. Defenylmočovina, y, f. Vstnk. XII. 57. Deferendář, e, m. D. otce sv. Arch. XX. 542. Defibrer, u, m. V papírnách nástroj k zkrušování dřeva. Ott. XVIII. 178. Defraudovati, z lat. = zpronevěřiti. D. peníze. Us. Dehet, htu, m., terebintus. Rozk. P. 597., Bhm. min. a j. Dehydratační produkt Vot 229. Dehydroslizký. D. kyselina. Vstnk. XII. 57. Děhyl, u, m. = děhel, angelica, Brust- wurz, rostl. Gb. Slov. Deista, y, m. Deisté = věřící toliko v jediného Boha a zavrhující božskou tro- jici. Jrsk. XXII. 8. Dějepis. D. jest učitelem života. Us. Český d., vz Bibliografie. Dějepisný. Marek kolísal mezi: dějový, dějinový, dějopisný, pověstnický. Jakb. Mar. 189. D. domněnka. Krok I. a. 12. (1821. ). Dějinně umělecky. Nár. list. 1904. 196. 13. Dějinový. D. věda. Čad. 95. Dějisko, a, n. = dějiště. Slov. Sbor. čes. 39. Dejl, u, m., vz Vlk. Dejm, u, m. = dým. Us. Dej mi (kou- sek). Odpověď: V komíně jsou dejmy. Us. Dějnice, dienice, dínice, dýnice, e, f. = čaloun, pokrývka, koberec. Gb. Slov. Dějohra, y, f. Vlastenecká d. ku konci XVIII. stol. Lit. I. 253. Dějopiství, n. Krok II. b. 162. (1827. ) Dějuplný. Jeřb. Rom. básn. 3. chybně m.: dějeplný, dějůplný. Dek, u, m. = deka, pokrývka na koně, Pferdedecke, —schmuck. Gb. Slov. Deka, y, f. — dýka. Hanác. Šb. D. 47. Dekadentní básník. Flš. Písm. 710. Dekádový výkaz. Nár. list. 1904. 128. 17. Vz Dekada. Dekolletovaný. D. žena (s šaty na prsou hluboko vystřiženými). Chyt. 38. Dekomponovati, z lat. = rozebrati Jind. 30. Dekorace, z lat. D. cihel atd., pravá a falešná. Vz KP. IX. 195.