Dodoutnati, zu Ende glimmen. Tbz. V.
5. 87., V. 9 62.

Dodřímati = umříti. Tbz V. 6. 74.

Doduněti, ?1, ění. Kroky kamennými chod-
bami d—ly Poslední hlas zvonu d—něl.
Tbz. V. 1., 39., 38.

Dodýchati. Už dodýchává (zmírá). Tbz
XVI. 166. — jak. K smrti dodýchávati
Tbz. V. 9. 207., V. 4. 72.

Dodžerky = doderky. Ostrav. Sb. D. 59.

Dogma = výrok pevný, jistý, neporuši-
telný, o jehož pravdivosti nelze pocbybo-
vati. Vz Krec. 13.

Dogmatista, y, m. Krec. 13. Vz násl.

Dogmatik, a, m. Vz předcház. Wtr.

Dohadovaný. Nár. list. 1903. č. 131. 9.

Dohaslý idyllismus. Lit. I. 607

Dohazování, n. = házení krejcarů k vejci
velikonočnímu z jisté vzdálenosti. Kdo do-
hodí krejcar na píď od vejce, vyhraje, kdo
jinak, prohrává krejcar. Vz Čes. 1. XII.
317.

Dohlaholiti. Zvony d-ly. Tbz. XVI.
109. Zvuk varhan d-lil. Kká. Sion II. 201.

Dohlazovaný. D. práce. Hlavn. 27.

Dohlédnutí, n. = ohledání, Besichtigung.
Gb. Slov.

Dohlížeč, e, m. — dohlížitel. Sloužili jim
za d-če. Hol. Met. II. 523.

Dohmatati se čím: čichoma. Hus. Post.
77a.

Dohnání, n. = dokonání půhonu, další
konečný půhon. Vz Gb. Slov., Dóhon.

Dohnati se čeho. 1512. Arch. XIX. 93.
Mohú-li (Turci) s ni (loď) býti, že se jí do-
honí, tehdy ji vezmú. Lbk. 40.

Dohněsti koho (dotrápiti a p. ). Tbz.
XVI. 149.

Dohod, u, m. = dohození. Na kolik d.
oštěpu sáhne. Msn. II. 274.

Dohoda, y, f. D. cenová, volná. Nár. list.
1903. č. 270. 21., 124. 5.

Dóhon, u, m. = dokonání půhonu, další
koneční/ půhon. Sr. Dohnání, Gb. Slov., Bdi.
Gl.

Dohovarac sa = smluviti se. Slov. Sb.
D. 79.

Dohoví = kdo ví. Že d., jak je to tam.
Val. Čes. 1. XII. 387.

Dóchod, u, m. — výsledek, Erfolg. Vz
Gb. Slov.

Dochoditi kam. Už tam d-dil. Us.

Dochroptati. Dole několik útočníků d-lo.
Tbz. III 1. 130.

Dochrupati co. Koně d-li oves. Tbz.
VIII. 270.

Dochtorovati = léčiti. Us. Čes. 1. XIII.
109.

Dochůzka, y, f. Školní d. Pokr. 1886.
č. 17.

Doísť = dojísti. Slov.

Dóít = dojíti. Kdo chce čeho d„ musí
za tím póíť Val. Čes. 1. XI. 134.

Dojačka. Mouchy bzučí při d-ách mléka.
Msn. II. 304.

Dojdený = došlý. Že jest své cti zacho-
vaný a v ničem nedojdený. NB. č. 92. Když
měsíc byl d. (došel). Val. Nár. sbor. VIII.
45.

Dojekudž. Z. gl. 118. 43. Dle Gb. ve vy-
dání Ž. wit. 173. pozn. 43.: až doyekuzd.
(Mš. )

Dojemlivosť, i, f. = přístupnost citům.
Hyna. Vz Čad. 114.

Dojemně věc působiti. Us.

Dojičský. Mlékařský a d. kurs. Nár. list.
1903. 298. 21.

Dojílka, y, f. = druh hry s kaménky. Vz
Čes 1. XIII. 68.

Dojiščení, n. = dojištění, Versicherung.
Gb. Slov.

Dojiščovati, vz Dojistiti.

Dojiti koho z čeho. Aby nás dojili
z peněz jako krávy z mléka. Arch. XX.
117. D. koho = krmiti. Hus. E.

Dojka. Neseďme tu, ako suché dojky
(chůvy). Sbor. slov. VII. 131.

Dojník, u, m. = chlév pro dojné krávy.
Čern Zuz. 312. (1652)

Dojnosť, i, f., Melkbarkeit. D. krav. Nár.
list. 1903. č. 243. 14.

Dojudž = dokud. Je prý mor. Um. rajh.
Jir.

Dokadž = dokud. Baw. E. v. 881.

Dokavadžkolivěk, quamdiu. D. tu chtěl
býti. Mill. 345.

Dókaz = důkaz (ještě r. 1774. ). Neveč.
61.

Dokázané. Na zvířata má vliv výživa,
která d. jest způsobilá tvary jejich promě-
niti. Pokr. 1885. č. 228. Dle Mš. lépe: jak
dokázáno, což d kázáno.

Dokázati co kým: poručníky. Půh. ol.
III. 476

Dokazování, n. = dovádění, vztekám.
Vých. Čech. Mš.

Dokaž = dokudž. D. páni na sudě sedí.
Půh. ol. II. 444.

Dokladné, ého. n. = jistý poplatek, do
kladnie penieze. Vz Gb. Slov.

Doklek, u, m. = dokleknuti. Čes. 1 XI.
42.

Doklóct se koho = dotlouci, tlučením
zbuditi Mor. Mtc. 1902. 125.

Doklokotati co. Slavík d—tal své žalmy.
Sá. XVIII. 53.

Dokloniti se čeho. Růž. 205 (Mš. )

Dokola, tanec. Vz Brt. P. n. 844.

Dokonalení, n. K d. díla. Krok I. a.
154. (1821)

Dokonátek, tku, m. = konec Začátek je
lehký, ale d. ! Římov. Kub. List. fil. 1902.
248.

Dokonati = dokonalým učiniti. Aby ho
mukami d —nal. Che. S. I. 64^a.

Dokonetnáč, e, m., nějaká obluda. Vz
Gb. Slov.

Dokopaná, é, f. = zábava po vykopání
zemáků a cukrovky. Ceč. 170.

Dokovadž = dokud. D. jest v držení.
Půh. brn. IV. 180., olom. II. 384., III. 572.

Dokozákovati. Tbz. V. 4. 302.

Dokrajánkováti někde. Tbz. III. 2. 14.

Dokřápati. Kusisko ledu (k oupa) d—lo
mě po hlavě. Mor. Čes 1. XIII. 102.

Doktorství, n. XV. stol. Uč. spol. 1903.
III. 31.

Doktůrek, rka, m. 1512. Arch. XIX. 88.