Dopis. Lidové dopisy. V z Nár. sbor. 1902.
18. nn.

Dopisní papír. Ott. XVIII. 183.

Dopivoňkovati. Kdy pak d-kujete a
začnete o něčem rozumnějším? Sá. XIX. 60.

Doplanouti kde. Dokud světlo života
v oku nedoplane. Jakb. Mar. 112.

Doplněk, ňku, m. O větném doplňku na
Domažlicku vz Kbrl. Džl. 22.

Doploditi ryb. Za Kom. polož.: Did. 76.

Dopohon v I. 277. oprav v: dopohón.

Dopohoniti = půhon dokonati. Vz Gb.
Slov.

Dopomožné, ého, n. = památné (popla-
tek).

Doposlancovati. Hlas nár. 1886. č. 120.

Doposlouchati se čeho. Krs. Ten. III. 12.

Dopostiti se kam. Že se nedopostíme
do nebeského království. 1562. Uč. spol.
1903. XV. 9.

Doprášeti se čeho = doprošovati. Na
Bohdalsku. Šb. D. 45.

Doprava labská, lodí, pohraniční, přes
hranice, proti vodě, vltavská, vorů. Nár. list
1903. č. 131. 10. Sr. Jind. 39. a Provoz.

Dopravjání, n. D. sukna (appretura).
Val. Čes. 1. X. 471.

Dopravné, ého n. Transportzalung,
-kosten, -spesen. Nár. list. 1903. č. 70. 9.,
Jind. 40.

Dopravní podnik, trh, sazba, nářadí,
politika, příjem. Nár. list. 1903. č. 114. 17.,
18., Č. 124. 5., č. 134. 21., č. 174. 4., č. 284.
21.

Dopustiti se več. V to jsem se dopustil
(to jsem učinil). 1512. Arch. XIX. 91.

Dopuščený = dopuštěný.

Dopušťalka, y, f. — závitka_r padlá žen-
ština. Val. Čes. 1. XII. 319.

Doputovati co: dlouhou cestu. Jrsk.
VIL 12.

Dopykati za něco Msn. Il 383.

Ďóra, y, f. = díra. Hanác. Šb. D. 47.

Dóravý = děravý. Hanác. Šb. D. 49.

Doraziti jak nač. Doráží, jako můra na
hořící svíci. Fel. 61.

Dorčení, n., der Nachtrag. Vz Gb. Slov.

Dorezikať co = dořezati. Vz Rezigať
v I. Přisp.

Dořezničiti. Hlavn. 65

Dörfl Gust, básn., 1855. —1902. Vz Nár.
list. 1902. č. 167. 3.

Dořinčeti. Intrády d-ly. Rais Lep. 512.

Dormitor, u, m. D. někomu vzdělati.
Arch. XX. 367. Sr. Dormitorium.

Dorost, u, m. Úřednický d. Nár. list.
1903. č. 70. 9.

Dorostl = dorůsti.

Dorota — fúka do plota. Sbor. slov. VIL
129. D. spadla do hrota (do plota). Slez.
Vyhl. II. 255. Slov. hra o sv. D-tě. Vz Čes. 1.
XIII. 193. Zvyky a pověsti táhnoucí se k sv.
Dorotě. Vz Vyhl. II. 31.

Dorutit = lísati se. V zloděj, mluvě.

Dosahovati, vz Dosáhnouti.

Doseženie, n. = dosažení. Vz Gb. Slov.

Dosiau = dosud. Slov. Sr. Dosiaľ.

Dosid — dosud. Džl. Šb. D. 16.

Dosiesti = dosísti.

Dosikati. Převor ještě nedosikal pivní
polévky do konce, když... Zvon III.

Do skoku, tanec Vz Brt. P. n. 924. nn.

Doskonati co: svůj slib. Rad. Ote. Mus.
156a. Patera čte: dokonal. Mus. 1892. 415.

Dosmolený = dopilý. Kmk.

Dosmrtně někoho bodnouti. Msn. Hym.
91.

Dosnovati co: sukno (do konce snovati).
Arch. XX. 286.

Dosouti co: věrtel. Rokyc. Post. 253b.

Dospati se čeho. Chleba se nikdo ne-
dospí (každý musí pracovati). Lit. list XIX.
318.

Dospěcha, y, f. = dospěni, Erlangung.
Gb. Slov.

Dospělství, n. = důkladná znalost. Gb.
Slov.

Dospěnie, n. = dospěcha. Gb. Slov.

Dospěšný k něčemu = dospělý, schopný.
Baw. Ap. 207a.

Dospievaný = opatřený. — čím. Stól
vším pokrmem d-ný. Baw. Ar. v. 2718.

Dospievati co z čeho = hotovili. D. odění
ze železa. Baw. Ar. v. 4619.

Dospisovatelovati. Hlk. X. 194.

Dospíšiti někam = spěšně přijíti. Msn.
II. 56.

Dospokojiti koho. D-jil paní v 866 zl.
(zaplatil dluh). Čern. Z. 243. (1650. ).

Dost., Míti dosti na čem' má Ht. za ger-
manismus, ale veškeré památky svědčí proti
tomu. List. fil. 1904. 122.

Dostačiti nač. Hlk. VI 85.

Dosťahovalec, lce, m — ? Slov. Czam.
Slov. 160.

Dostál-Lutinov Kar., kněz a spis., nar.
1871. Vz Flš. Písm. 713.

Dostata, y, f. = dostatečnost. Toliko o vaší
fysičné dostaté zdál se pochybu míti. Vin.
I. 77.

Dostatečenství, n. — dostatečnost. Gb.
Slov.

Dostatečný v rozumu. Čes. 1. XI. 368.

Dostati. Co si dostal? Z koláča dieru,
z trdelníka prostriedok a z opice ocas. Sb.
sl. 1902. 65.

Dostáti kde jak dlouho. Kdo dostojí
do požehnání u sv. mše, má odpustky hřie-
chov. Che. S. II. 271a.

Dostatně něco vypraviti (dostatečně).
Kar. 42.

Dosténati k smrti. Tbz. V. 9. 193.

Dostih, u, m. = prázdná chvíle. Tam bu-
dete míti více d-hu. Šf. v Pal. Záp. II. 83.

Dostihnouti = stačiti. Budu-li moci d.
Šf. v Pal. Záp. II. 59.

Dostihový. D. dráha (určená k dostihům).
Pokr. 1885. č. 112.

Dostivý — dostatečný. Půh. ol. r. 1494. Vz
Dostivě v I. Přisp.

Dostně, ě, f., satisfactio. Prešp. 2169. (Gb.
Slov. ).

Dostolovati = kvas ukončiti. Msn. Od. 77.

Dostrkovati koho kam čím: k peklu.
Kom. Did. 256. Vz Dostrčiti.

Dostřežiti se čeho, vz Dostřici.

Doša, e, f. = duše. Záp. Mor. Šb. D. 39.

Došč, e, m - déšt. Džl. Mě.