DoŠek. V II. Přisp. Došek žitový...
oprav: řitový (řiť).

Došlapovati levou nohou (za pravou ji
staviti). Mršť. Obrz. 99.

Došlý. Otec byl stár — život jeho došlý.
Hrlš. Hus. 130.

Došták v VII. 1234. oprav v: dosták.

Dotace, e, f., z lat — peněžní zásilka za-
slaná od pokladen vyšších pokladnám vý-
dajovým, aby je založily potřebnou hotovostí.
Vz Ott. XX. 677.

Dotáflovati komu čeho. Aby mu těch
komor d-val. 1512. Arch. XIX. 171.

Dotáhnouti čeho: zrády = zrádu doko-
nati. Pel. IV.

Do tanců, tanec. Vz Brt. P. n. 851.

Do tanečka, tanec. Vz Brt. P. n. 853.

Dotavadto = dosud. Drž místo, které jsi
d. držal. Kar 96

Dotěravosť, i, f. Tbz. V. 5. 160. Sr. Do-
tíravosť.

Dotěravý. Tbz. V. 5. 40. S. Dotíravý.

Dotěžovať sa na koho = stěžovati si.
Val. Čes. 1. XI. 323.

Dotěžtit co kam — s tíží dovléci. Domov
dačo d. Sb. sl. 1902. 27.

Dotínati co. Rok tomu bude po žniech,
když ovsy d li (dosekávali). Arch. XXI. 59.

Dotíravec, vce, m. Tbz. V. 9. 38.

Dótklivý, vz Důtklivý.

Dotknutedlný. 1585. Uč. spol. 1902. 23.

Dotoček, čku, m. D. piva (poslední do-
točení). Vz Pivní matka.

Dotřasadlo, a, n. D. u mlatičky. Nár.
list. 1903. č. 134. 21.

Dotroufati se k čemu. Hlk. VIII. 99.

Dotuľigať = dozpívati. Vz Tuľigať, Do-
tulikať (VI. 118). Brt. P. n. 501.

Dotýčiti se čeho čím. Vlasové se oka
dotýčie svú ostrostí. Rhas. E. I. 26. (Mš. ).
Vz Dotýkati se.

Dotykovati se, vz Dotýkati se.

Dotykový. D. elektřina, Berührungs-
elektricität.

Ďoubalovice. Kmotra z Ď-vic (nadávka).
Ml. Bolesl. Čes. 1. XIII. 177.

Doublovati, doublieren, duplieren. Jind.
40.

Doubravní osladič, rostl. Vz Ott. XX.
189. D. místo. Msn. II. 178.

Doubravný, vz Doubravní. D. Zakynthos
(mající doubravy). Msn Od. 127.

Douhravský. D. krajky. Vz Krajka.

Ďoučackej věneček. Sr. Holčenskej.

Doučiti se nač = vyzráti. Tbz. V. 5. 32.

Doufale někoho chváliti. Pulk. Lobk. k.
18. (Mš. ). Vz násl.

Doufalivý, hoffend, zuversichtlich. Vz
Gb. Slov.

Doufanlivě. Kdo chodí upřímně, chodí
d. Fel. 123. Sr. Doufalivý.

Doufanlivý. D, matka (která skládá
v dítě všecku svou naději). Slad. Eich. 16.

Douch, u, m. Plnými douchy volnosť se
tam dýše. Nár. list. 20. /9. 1900.

Doupnivý kmen (stromu). Jrsk. XXIV.
95., XXVII. 116.

Doúplna, vollends. Vz Gb. Slov.

Ďouravý = děravý. Us místy.

Doušek. Připíjeni douškem. Frant. 36. 1.

Douškovati. Světlá skvrna na nebi roz-
lila se v douškující kruh. Mršt. Obrz. 13.

Doutnavě hasnouti. Kká. Sion. I. 168.

Doutník. Slovo to jest uměle a nedobře
utvořeno. Vz Mus. fil. VIL 813.

Doutratiti co: své zboží. Chč. S. I. 69^a.

Dovádivá. D-vou si pohvizdovati. Tbz.
V. 6. 217.

Dováleti = doválčiti. Výpravu vojny d.
Msn. Oi. 93.

Dovázeti koho = dováděti, prováděti, be-
gleiten. D. komorníka. Vz Gb. Slov.

Dovětřiti se čeho (čenichem). Hol. Met.

I. 375.

Dovládnouti. Vláda brzv by d-la. Pokr.
1885. č. 40.

Dovolání Čili revise (u soudů). Vz Ott.
Říz. III. 92. —105.

Dovozná, é, f. = zábava po dovezení po-
sledního obilí s pole. Čeč. 170.

Dovozní položka, poměry. Nár. list. 1903.
č. 177. 5., č 222. 17. Vz Dovozný.

Dovozný. D. clo. Nár. list. 1903. č. 124.
5. a j. Vz Dovozní.

Dovříti se komu kam = dostati se. Dovřel
se na hroške maměnce. Lišen. Mtc. 1902.
444. — Jednomu branky nedovíraly (byly
krátké). Mtc. 1902. 124.

Dovrtiti se čeho kde (u koho) — do-
dělati se. Rokyc. Post. 144a.

Dovšad nastavovati uši. Nár. list. 1884.
č. 254. Sr. Odevšad.

Dovtipenství, n. = důvtip, důmysl. Gb.
Slov.

Dovyplniti co: svůj slib. Sr. Gb. Slov.

Dovyrůsti plných devět sáhů do délky.
Msn. Od. 169.

Dovystáti CO = dokonce vytrpěti. Msn.

II. 85.

Dovystlati co: lůžko. Msn. Od. 348.

Dovytěžiti se čeho: jmění. Hlk. X. 191.

Dovzetie, n. = vzetí ostatku. Vz Gb. Slov.

Dozadějc = více do zadu. Us. místy. Věst.
IX. 35.

Dozapomněti čeho. Msn. II. 108.

Dozírný. Nelze v d-né době nadíti se.
Pokr. 1884. č. 342.

Doznění, n., das Verklingen. Tato láska
uhasia v známém d. Šnajd. Int. 1. 72. D.
zvuku. Vz Strh. Akust. 399.

Dozvuk, u, m. Vz Strh. Akust. 234.

Dožábrati se = dobelhati se. — kam.
Dvojčata d la se k mezírce. Al. Mršť. Sr.
Dožabrovati se v V. 126.

Dožéci, dožhu. D. komu roha. Hrad. 138a.
— D. = dožíci, dožnouti, zu Ende mähen.

Dožejbrovati se kam: ke vsi (z těžka
dojíti). Mršť. Obrz. 101.

Dožinky. Na Opav.: znivý obid, u Orlové:
žnivuvka, u Skalice: dožinka. Vyhl. II. 323.

Dožitčiti — propůjčiti, gewähren. Vz Gb.
Slov.

Dožlučiti koho - dopáliti, rozhněvati. Mor.
Kmk.

Dožóvať sa = dožadovati se. Hanác. Hlavn.
54.

Dožvíco = kdo ví co. Val. Čes. 1. XI. 324.