Dožvíjaky = kdo ví jaký. D. změna. Čes.
1. Xl. 324.

dr z tr: zadrapák. Jir.

Dr! = drž se (při výslechu). V zloděj,
mluvě. Čes. 1. XI. 140.

Drabie, e, f., trabale. Boh. hex. 206. (MS. ).

Drabík Mik. Jeho korrespondence a li-
stiny (Ad. Patera). Vz. Mus. 1903. 171. nn.

Drabolesť, i, f. — drobotina, malé děti.
Hodí se za pěstounku té malé d-sti. Sá. Pr.
m. I. 63. V VI. 128. oprav. 23. v. 22.

Drabovati kam na kom = jeti. Faustus
do pekla na ní d-val. Faust 73. — kudy.
Potom zase svou cestou d-val. Ib. 91.

Dracovství, n. Na D., pole u Hetlína.
Př. star. VII. 54.

Dračí řád. Vz Kol. Her. I. 417.

Dračka. Kryt střechy na dračku (je-li
kryt taškový jednoduchý a podkládá-li se
spára mezi taškami dračkami ze štípaného
dříví. ). Vz KP. IX. 308.

Dračnec, čence, m., zdrobn. drak. Řeči
Příbr. Han. 52. (Mš. ).

Dráčův, ova, ovo, raptoris. Ruku dráčovu
uchvátiti. Pat. Jer. 134. 30.

Drah, a, o, vz Drahý.

Dráha, y, f. — družina, množství. Alx. II. 473.
— D. drobná, důlní atd. Vz Jind. 41. Dráhy,
der Viehweg, tres virgae in latitudine. Jir.
Prove. 54.

Drahněkrát = častokrát. Marně říkal d.
Zvon IV. 38.

Drahný = pěkný, znamenitý. Pel. IV.

Drahohelce, pl. Zůstávati v D-cích (býti
bez bytu; žertem). Kšť. Lid. 16.

Drahokamový. D. ozdoba, Pokr. 1886.
č. 27., nákrčnice. Sbor. čes. 252.

Dráhoklestný, bahnbrechend. Dk.

Drahomatlanina, y, f. Hlk. X. 160.

Drahotěšice. Ty's Němec z D-šic (vý-
směšek pro odrodilce v Budějovsku) čes. 1.
XIII. 11.

Drahověnná = mnoho obvěněná. D. žena.
Msn. Od. 359.

Drahší = dražší. Mor., slez.

Drahúcí = předrahý. Vz Gb. Slov.

Drahušice, scolymus, rostl. Vz Ott. XXII.
728.

Drakonický. D. praxe. Nár. list. 1904.
196. 5. Sr. Drakonský v VI. 131.

Drakoun, a, m., synanceja, ryba. Vz
Ott. XXII. 931a.

Dramatis-mus, u, m. Moderní d. Nár.
list. 1904. 73. 1.

Drampata, y, m. = žvanil. Dšk. Km. 8.

Dranciti = drancovati. Msn. Od. 212.

Drancovati. Člověk, jenž spadl do du-
tého stromu, najednou slyšel po tom dřevě
d. K'd. II. 129.

Drancovník, a, m. Jrsk. VIL 2. 60., Stan.
I. 278.

Dráni, n. O d. peří vz Čes. 1. XI. 82.,
Sobota.

Dranina, y, f. D. vod = proud. Lind. —
Lit. I. 972.

Dranstvo, a, n. Dělá veliké d. (dovádí).
U Deštné. Mš.

Drápačka, y, f. = drápání se po neschůd-
ných cestách horských. Nár. list. 1901. č. 248.

Drapák, u, m. Parní d. = kleště vytahu-
jící ze dna řečiště do něho zaražené jehly,
těžké kameny z vody atd. Us. Vz Ry-
padlo.

Dřapal, a, m. = mluvka, tlachal. Dšk.
Km. 12.

Drápati se jak. Drápe sa, jako žába na
orech. Sb. sl. 1902. 64.

Drápce, ů, pl. = drápky. Dšk. Km. 40.
Vz násl.

Drápec, pce, m. D. ptačí (ostruha, menší
nožka ptačí v mozku), calcar avis. Ktt.

Drápkatý. D. noha veveří. Rais. Zap.
vlast. 36.

Drápkovitý proštěpec, Krallenpincette.
Ktt.

Draplavý. Voda od zemské tučnosti
d-vá. Čes. 1. ΧΠ. 87.

Drápovitý. D. pták. Škd. F. 172. D.
ohnutí nehtů, nehty d—té, onychogryphosis.
Ott. XVIII. D. proštěpec, Klaueupincette.
Ktt.

Drásati se = škrábati se, lézti. Děti drá-
sají se po stěnách. Chč. S. II. 161b.

Drástev, stve, f., = drástva. Vz Gb. Slov.

Drášček, ščka, m. = zvíře, jehož srsť
jest obrácená k hlavě. Vz Gb. Slov.

Drát. Vz Jind. 44.

Drátařství, n., die Drahtfabrikation. Jind.
44

Dratenik, a, m., východoslezský tanec.
Vz Čes. 1. XII. 80.

Draťka, y, m. = dráteník. Dšk. Km. 27.

Dratvice, e, f., zdrobn. dratva. Gb. Slov.

Dratvička, y, f., zdrobn. dratvice. Gb.
Slov.

Dravoproudný. D. bystřina. Msn. II.
229.

Drážďálka, y, f. = žena dráždící (k mi-
lování). Světz. 1888. 50.

Dráždčiti koho, provocare. Ž. mus. Deut
16. (Mš. )

Drážditi. Čo sa dráždi, to sa ráči. Slov
Sbor. čes. 56.

Dráže, e, f. — nádhera, zastar. Pel. IV.
Chtíc vydati svú milú dceř v slavnéj dráži.
Kat. 287.

Draží = dražší. Alx. V. v. 1860. a j.

Dražiti si co = drahým si činiti, vážiti
si, toužiti po něčem. Pel. IV.

Drážkovací fréza. Vz Jind. I. 63.

Drážkový. D. prejzy, tašky. Vz K. P.
IX. 158, 148.

Drhač, e, m. = kdo jiné drbe, kárá. Fel.
37.

Drbajzna, y, f. = hanebná klepna Dšk.
Km. 15.

Drhanda, y, f. Ani zouvák v té d-dě
(směsici) nescházel. Guth Caus. 23. — D.
= místo, kde mnoho pomlouvají. Dšk. Km. 23.

Drbati. Něco někde drbnouti (ukrásti)
Us.

Drběti — drbiti. Vz Mš. Slov.

Drbiti, vz List. fil. XIII. 291., Mš. Slov.

Drbol, e, m. Dávali (mi) d-le, Rippen-
stösse a p. Poč. XVIII. stol. Čes. 1. XI.
465.

Drbous, a, m. = člověk rozcuchaný. Bu-
děj. Kub. List. fil. 1902. 248