jmenují se g. Ty bývají buď ploché, buď
vypouklé. Dolen. Pr. 113.

Gróžek, žku, m. = kroužek. Lišeň. Mtc.
1902 444.

Gruda Ant. Dr., kněz a spis. nar. 1844.
+ 22. /2. 1903. Vyhl. I. 68. nn.

Gruchel, chla, m. = malý člověk. Hauer 11.,
Vyhl. II. 335.

Grumt, u, m. = grunt. 1512. Arch. XIX.
114.

Grunfešt, krunfešt, kruntfešt = krumfešt.
Vz Gb. Slov.

Grunšpát = grünšpan. Rostl. F. 42.,
Rhas. ΙΠ. 24., IV. 8.

Grunšpicový. G. šatky. Lašsky. Čes. 1.
XI. 117.

Grunt, u, m. Z gruntu srdce dobrý chlap.
Tbz. V. 6. 202. Z gruntu něčím hnouti. Kom.
D. 23.

Gruntholý. Neměl z grunthola nic. Val.
Nár. sbor. VIII. 104.

Grusno = krušno, schwer. Sb. sl. 1902.
13.

Grušiť. Čicha (tichá) voda negruši (ne-
hlučí), ale břehy poruši; Což mu po kośćele
(kostele), když zdravi na ćele (těle) a na
duši, aže gruši. Prus. Slez. Čes. 1. XII. 490.

Gryf, u, m. = chytrost, úskok. Kom. Did.
120. Sr. Griff.

Gryfalk, vz Girfalk.

Gryffa, gryppa, y, f., z střlat. grippa,
druh lodi. Lbk. 31., 90a a j. Sr. Griffa,
Grippa.

Gryppa, vz Grippa.

Gurfalk, vz Girfalk.

Grža, e, f. Bylo to maso jak grža, ani
podeliť sem tým nemohla. Val. Čes. 1. XII.
486. Vz Grža I. Přisp. 95.

Gubernatorství Jiřího. Hrubý 149.

Guča = boule. Mám guče (na hlavě). Mor.
Čes. 1. XIII 103.

Gudrych R., spis, nar. 1862. Vyhl. I. 101.

Guiterna, y, f., zastar. hudební nástroj.
Jrsk. VI. 1. 457.

Gummovaný papír. Vz Ott. XVIII. 184.

Guralčenka, y, f. = kořalenka. Brt. P.
n. 697.

Guřalka, y, f. = kořalka. U Těšína. Šb.
D. 43.

Gúřim = Kouřim. 1514. Arch XXI. 19.
Sr. Gouřim zde.

Gušenka, y, f. Klobouček ovinut je
g-kami čili šnoricemi, pentlemi tak zva-
nými razlavičkami a portami. Světz. 1882.
587a.

Gutoric = hovořiti. Slov. Sb. sl. 1902. 9

Gvariť = hovořiti Slov. Sb. sl. 1902. 9.

Gvůliva čemu = k váli. Val. Čes. 1. XI.
484., X. 465.

Gymnasiarch, a, m., z řec. Ustanovil
ho za praeceptora secundae classis a řekl,
že co nevidět učiněn bude g-rchem. Světz.
1895. 303.

Gymnasium dělilo se do r. 1849. na
šest tříd, čtyři grammatikálné, které slouly
parva, principie, grammatika a syntax, a
dvě humanitní poesii a rhetoriku. Zvon III.
534.

Gyrfalk, vz Girfalk.

Gyzd, a, m. Lekl se toho gyzda (hada).
Slez. Vyhl. Π. 287. Vz Hyd.

H přídech. Vz Mus. 1863. 326.

Habart, excursor, emissarius, mercena-
rius. XVI. stol. Mus. 1877. 637.

Habitace, e, f., z lat. = obydlí Jrsk. V.
51.

Hablat, u, m. = míč z kravských a koň-
ských chlupů. V prus. Slez. Čes. 1. X. 422.,
Vyhl. II. 243.

Habrovanští, nábož. sekta. Vz Mart.
S. Před. str. XI.

Haby = aby. Džl a j. Šb. D 15.

Hac, hat = křoví na dolině. Brt. P. n.
1194.

Hacák, a, m., asi = kdo dělá hace. Gb.
Slov.

Hačati, hačnouti = seděti. V dětské řeči.

Hačik, u, m. = háček. Hauer 11.

Háčko, a, n. = hříbě. Slov. Sb. sl. 1901.
157.

Hačkmanit, u, m., nový nerost. Vz
Vstnk. XI. 838.

Had. Kdo nejprve z jara hada živého
uhlídá, an po mezi leze, že ten rok stonati
nebude a na zdraví a na jiném štěstí míti
bude; pakli uzří mrtvého, zabitého, že ten
rok žádného štěstí ani na hovadech, ani na

svém zdraví míti nebude. Mte. 1. XXXI.
19. Chytil by rád hada holó rukó (rád by
věc snadno dostal). Kojetín. Čes. 1. XII.
152. Bou by vypiu aj z hada žlč. Sbor.
slov. VII. 129. — H. = opasek. V zloděj.
mluvě. Čes. 1. XI. 140.

Háda, y, f. = Hedvika. Sá. XI. 148.

Hádačkový. H. knieže. Gb. Slov. Sr.
Hádačka.

Hádalivý, sophisticus. Gb. Slov. Z há-
dati.

Hádanka. Staročeské h-ky (ze starého
a nového zákona). Vz Čes. 1. XI. 197. nn.
H. tištěné r. 1737. Vz Čes 1. XI. 252. nn.
Sr. Brt. Čít. 81. nn Hádanky slezských dětí.
Vz Vyhl. II. 252.

Hádankár, e m. Nár. list 1902. č. 130.
2., Ott. XXII. 429.

Hádankovitý výklad. Hlk. IX. 141.

Hadcový, Serpentin-. Jind. I. 71.

Hádečný spis (ve kterém se někdo s ně-
kým hádá). Kom. Ces. 195.

Hadí hlava = veliké šídlo (hmyz). C. Třeb.
Čes. ). XI. 36. — H. panenka = čolek, též
ještěrka obecná. Č. Třeb. Čes. 1. XI. 36. —
H. mord, scorzonera, Schwarzwurz, Hafer-



	77

	jmenují se g. Ty bývají buď ploché, buď vypouklé. Dolen. Pr. 113. Gróžek, žku, m. = kroužek. Lišeň. Mtc. 1902 444. Gruda Ant. Dr., kněz a spis. nar. 1844. + 22. /2. 1903. Vyhl. I. 68. nn. Gruchel, chla, m. = malý člověk. Hauer 11., Vyhl. II. 335. Grumt, u, m. = grunt. 1512. Arch. XIX. 114. Grunfešt, krunfešt, kruntfešt = krumfešt. Vz Gb. Slov. Grunšpát = grünšpan. Rostl. F. 42., Rhas. ΙΠ. 24., IV. 8. Grunšpicový. G. šatky. Lašsky. Čes. 1. XI. 117. Grunt, u, m. Z gruntu srdce dobrý chlap. Tbz. V. 6. 202. Z gruntu něčím hnouti. Kom. D. 23. Gruntholý. Neměl z grunthola nic. Val. Nár. sbor. VIII. 104. Grusno = krušno, schwer. Sb. sl. 1902. 13. Grušiť. Čicha (tichá) voda negruši (ne- hlučí), ale břehy poruši; Což mu po kośćele (kostele), když zdravi na ćele (těle) a na duši, aže gruši. Prus. Slez. Čes. 1. XII. 490. Gryf, u, m. = chytrost, úskok. Kom. Did. 120. Sr. Griff. Gryfalk, vz Girfalk. Gryffa, gryppa, y, f., z střlat. grippa, druh lodi. Lbk. 31., 90a a j. Sr. Griffa, Grippa. Gryppa, vz Grippa. Gurfalk, vz Girfalk.	Grža, e, f. Bylo to maso jak grža, ani podeliť sem tým nemohla. Val. Čes. 1. XII. 486. Vz Grža I. Přisp. 95. Gubernatorství Jiřího. Hrubý 149. Guča = boule. Mám guče (na hlavě). Mor. Čes. 1. XIII 103. Gudrych R., spis, nar. 1862. Vyhl. I. 101. Guiterna, y, f., zastar. hudební nástroj. Jrsk. VI. 1. 457. Gummovaný papír. Vz Ott. XVIII. 184. Guralčenka, y, f. = kořalenka. Brt. P. n. 697. Guřalka, y, f. = kořalka. U Těšína. Šb. D. 43. Gúřim = Kouřim. 1514. Arch XXI. 19. Sr. Gouřim zde. Gušenka, y, f. Klobouček ovinut je g-kami čili šnoricemi, pentlemi tak zva- nými razlavičkami a portami. Světz. 1882. 587a. Gutoric = hovořiti. Slov. Sb. sl. 1902. 9 Gvariť = hovořiti Slov. Sb. sl. 1902. 9. Gvůliva čemu = k váli. Val. Čes. 1. XI. 484., X. 465. Gymnasiarch, a, m., z řec. Ustanovil ho za praeceptora secundae classis a řekl, že co nevidět učiněn bude g-rchem. Světz. 1895. 303. Gymnasium dělilo se do r. 1849. na šest tříd, čtyři grammatikálné, které slouly parva, principie, grammatika a syntax, a dvě humanitní poesii a rhetoriku. Zvon III. 534. Gyrfalk, vz Girfalk. Gyzd, a, m. Lekl se toho gyzda (hada). Slez. Vyhl. Π. 287. Vz Hyd.

	H.

	H přídech. Vz Mus. 1863. 326. Habart, excursor, emissarius, mercena- rius. XVI. stol. Mus. 1877. 637. Habitace, e, f., z lat. = obydlí Jrsk. V. 51. Hablat, u, m. = míč z kravských a koň- ských chlupů. V prus. Slez. Čes. 1. X. 422., Vyhl. II. 243. Habrovanští, nábož. sekta. Vz Mart. S. Před. str. XI. Haby = aby. Džl a j. Šb. D 15. Hac, hat = křoví na dolině. Brt. P. n. 1194. Hacák, a, m., asi = kdo dělá hace. Gb. Slov. Hačati, hačnouti = seděti. V dětské řeči. Hačik, u, m. = háček. Hauer 11. Háčko, a, n. = hříbě. Slov. Sb. sl. 1901. 157. Hačkmanit, u, m., nový nerost. Vz Vstnk. XI. 838. Had. Kdo nejprve z jara hada živého uhlídá, an po mezi leze, že ten rok stonati nebude a na zdraví a na jiném štěstí míti bude; pakli uzří mrtvého, zabitého, že ten rok žádného štěstí ani na hovadech, ani na	svém zdraví míti nebude. Mte. 1. XXXI. 19. Chytil by rád hada holó rukó (rád by věc snadno dostal). Kojetín. Čes. 1. XII. 152. Bou by vypiu aj z hada žlč. Sbor. slov. VII. 129. — H. = opasek. V zloděj. mluvě. Čes. 1. XI. 140. Háda, y, f. = Hedvika. Sá. XI. 148. Hádačkový. H. knieže. Gb. Slov. Sr. Hádačka. Hádalivý, sophisticus. Gb. Slov. Z há- dati. Hádanka. Staročeské h-ky (ze starého a nového zákona). Vz Čes. 1. XI. 197. nn. H. tištěné r. 1737. Vz Čes 1. XI. 252. nn. Sr. Brt. Čít. 81. nn Hádanky slezských dětí. Vz Vyhl. II. 252. Hádankár, e m. Nár. list 1902. č. 130. 2., Ott. XXII. 429. Hádankovitý výklad. Hlk. IX. 141. Hadcový, Serpentin-. Jind. I. 71. Hádečný spis (ve kterém se někdo s ně- kým hádá). Kom. Ces. 195. Hadí hlava = veliké šídlo (hmyz). C. Třeb. Čes. ). XI. 36. — H. panenka = čolek, též ještěrka obecná. Č. Třeb. Čes. 1. XI. 36. — H. mord, scorzonera, Schwarzwurz, Hafer-