wurz, rostl. H. m. dřípatý, nachový, nízký,
španělský malokvětý, rakouský. Vz Ott.
XXII. 731. -- H. jazyk, ophioglossum, rostl.
Vz Ott. XIII. 806. - H. koření. Nejobyčej-
nějším a nejvítanějším jest lípový květ
heřmánek a hadí koření; ve kterém domě
tyto léky jsou, tam není bolestí, tam není
mření. Nár. list. 1903. č. 285. 3. — Ženská
ze samych hadích ocásků upletená (chytra).
Sá. XI. 234.

Hadice u stříkačky a j.: brzdová, kau-
čuková, konopná, kovová, kožená, plátěná,
pojistná, spojovací, ssací atd. Jind. I. 72.

Hádkovy. H. krajky. Vz Krajka

Hadlák. 11-ci chodí o sv. Mikuláši s měchy
a klapačkami. Vz Brt. Čít. 363.

Hadnaď, ě, m. = náčelník (zbojníků)
Slov. z maď. Czam. Slov. 125.

Hadoještěr, a, m. H. křehký, ophiosaurus.
Vz Ott. XV1I1. 807.

Hadoplaz, a, m. — co se plazí jako had.
Gb Slov

Hadovat = zraditi. Ve zloděj, mluvě.

Hadovka, y, f = jelenka obecná (houba).
Vz Ott. XIX. 675. Počkej, ty hadovko, však
já ti to ošafráním (nadávka). Sá. Prost II
'179.

Hadový. H. krajky. Vz Krajka.

Hadr. Samé hadry, samé hadry (vyzvá-
nění chudému). Val. Čes. 1. X. 471.

Hadřisko, a n., zdrobn hadr. Msu. Od.
318.

Hadrotina, y, f. = hadrovina, špatný
odiv. Jsou pokryti h-nou. Msn. Od. 318.

Hadrovina, y, f. = špatný oděv. Msn.
Od. 219.

Hadrovník, a, m. = kdo se hadruje, hádá.
H-ky rozvésti. Faust. 123.

Hadýrek, rku, m. = hadřík Us.

Haemoglobin, u, m. Hromadení se h-nu
v krevním moku, haemoglobinaeniia; mo-
čení h-nu, haemoglobinuria. Ktt.

Haf, sr. Hav.

Hafnabuchty. To je kluk h. (haf na
buchty) = nenasyta. Dšk. Km. 52.

Hafol, u, m. -= houf. II. husarů. Haná.
Hoch 97.

Hafťák. a, m. = vyšetřovanec,. Praha 111.

Hagnústko = agnusko. Lišeň. Mtc. 1902
108.

Hajcucll, hejcuch, hejcuk, u, m., z něm.
Auszug. Vz Gb. Slov.

Hajčnouti si = hajnouti. Kbrl. Džl. 16.

Hajducky. Po h-cku zahráti. Brt. P. n.
707.

Hájek jka, ni. = pastýř koní a hříbat.

Jrsk. XX. 2. 239. Sr. Hajka. - H. z Li-
bočan. Vz Lit. I. 94.

Hájenský. H. louka (hajného. ) Dšk. Km.
38.

Hájeti iterat. z hájiti. Hus. Post. 29a.
(Gb. Slov. ).

Hajič, hájič, e, m. = háječka. Volešník.
Kub. List. fil. 1902. 248

Hájíček, čku m., zdrobn. hájek, háj. Us.

Hajinkati = hajati, spáti (v dětské řeči).

Hajka, y, m. — pastýř koní. Jrsk. XXIII.
74. Sr. Hájek.

Hájna, y, f., = les. Vz Gb, Slov.

Hajnisko, a, n., les u Bzence na Mor.
Čes. 1. XIII. 476.

Hájnosť, i, f., nemorosus. Gb. Slov. V h-sti
pamätaj na mídzu. Rizn. 171.

Hajnovka, y, f. — hájovna, hajnovna.
Wtr. Str. 15.

Hájovský. H. grunty, 1512. Arch. XIX.
114.

Hajtman, a, m. = hejtman.

Hajtmanice, e, f., femin k hajtman. Gb.
Slov.

Hák. Stržení háku. Vz Nátah.

Hákance, pi., m. = oklesky stromů sra-
žené hákem. Soběnov. Kub. List. fil. 1902.
248.

Hakavka, y, f. = motyka. V zloděj,
mluvě.

Haken, slovo potupného významu. Sr.
Haknový.

Haknovec, vce, m., vrch u Karl. Týna.
Tbz. V. 6. 276.

Háknový = od Boha opuštěný. Rokyc.
Post. 87b.

Hákovák, a, m. = trestník. V zloděj,
mluvě.

Hákovat = pracovati. V zloděj, mluvě.

Hakovka, y, f. = práce. V zloděj, mluvě.

Hákovna, y, f. = žalář. V zloděj, mluvě.

Halač, e, m. = kdo halá, blekotá. Gb.
Slov.

Halačka, y, f., vz Holačka.

Halafurna, y, f. = šibenice. Ve zloděj,
mluvě.

Haiafurnovat = věšeti. Ve zloděj, mluvě.

Halama, y, na., zhusta = sedlák (od Ha-
lamy, jenž byl zbojník v XVI. stol. ). Wtr.
ve Zvonu II. 622.

Halánek, nka, m. U H-ků, pivovár v Praze.

Halapaška, y, f. = chalupa. V zloděj,
mluvě.

Halaška, y, m = kluk, výrostek. Val.
Čes. I. XIII. 451.

Halati = blekotati, lallen. Vz Gb. Slov.

Halda, y, f., nadávka = osoba lehká,
nevěstka, že se zdržovaly v Praze na hal-
dách při Vltavě. Zvon III. 622.

Hale = hle. Hale, jak se naparuje! Zbi-
rov. Čes. 1. XI 269.

Halejď = hleď, halejďte = hleďte. Zbirov.
Čes. 1. XI. 269.

Hálek. Vz Progr. realky v N. Městě na
Mor. za r. 1902.

Halena. Pil jako h. (mnoho). Čes. 1. XIII.
209.

Halenka, y, f. = ženský kabátec. Volyně.
Čes. 1. XIII. 123.

Halguť, u, m. Kóň má h. (když se mu
chlupy nad kopytem zdrastí). Lék. B. 291^b.
Dle Matz. Cizí slova 172.: Manke, Straub-
fuss, osutí nohou koňských, četné malé vředy.

Halíř, e, m. = hrb; hřbet.

Halkéř, e, m. = arkéř. Gb. Slov. Sr.
Halkýř.

Halkýř, e, ni. = arkéř, halkéř. Gb. Slov.

Halspantek, tku, m., z něm. Halsband.
Čerň. Z. 79. (1646. ).

Halucha, y, f., oenanthe, rostl. Vz Ott.
XVIII. 655.