Halušky (hanušky). Jejich přípravu vz
v Čes. 1. XI. 90.

Haluze, e, f., vz Halže.

Ham, u, m. Měl s mynářem spor vo vodní
ham, Wehre. U Bystřice na Mor. Čes. 1. XII.
129. Sr. VI. 275. — H. = ústa, huba. Brt.
Čít. 85.

Hamak, u, m. Koně leželi jako na h-ku
(jsouce podvázáni širokými pasy). Guth.
Caus. 14.

Hamala, v, haman, a, m. = jedlík. Hauer. 11.

Hambelek = hambalek. Žel. Brod. Čes. \.
XIII. 28.

Hambjice, e, f. = místo hanby. Ve škole
státi na h-ci. Petrovice. Kub. List. fil. 1902.
248.

Hamburáci = lidé ze Semčic. Ml. Bolesl.
Čes. 1. XIII. 177.

Hamburčanky, pl., f., druh kur. Nár. list.
1903. č. 136. 9.

Hainbus, u, m. = ščevík, apium aquaticum,
rostl. Vz Gb. Slov.

Hamer = hamr, huť. Slez. Vyhl. II. 304.

Hamfeštní list. Mus. 1903. 174., Zbrasl.
349.

Ham-ham říká dítě, chce-li jísti. Čes. 1.
XI. 318.

Hamiš, hemiš = lest, klam. Vz Gb. Slov

Hamižný, z střněm. hamisch, hemisch.
Mtz.

Hamnout po čem = chnapnouti. To by
se hamlo (o tučném soustu). Val. Čes. 1.
XI. 95. Vz Hamati.

Hamoniti = mnoho mluviti. Sr. Krafati.

Hamonivý. H. duše = skoupá. Rais. Lep.
488.

Hamota, převzdívka od; Hamák. Dšk.
Km. 20., Hruš. 32.

Hamovka, y, f., Hemmschuh. Slov. Sbor.
čes. 22.

Hampapa = jídlo v dětské řeči. Slez.
Vyhl. II. 232.

Hampejs, u, m. -z kulečník. Jrsk. XX.
2. 199., XXIII. 444.

Hampejsník, a, m. 1724. Hrubý 249.

Hampejsovati se s kým = vaditi. Sá.
Kř. 14.

Hampicek, cka, m., nadávka. Slez. Vyhl.
II. 335.

Hamrle, pl., f. — šlechtěné višně, amrhele.
Lišeň. Mtc. 1902. 9., 435.

Hamtivosť, i, f. = hltavosť. Lidská h.
Kos. Živ. 219. 3.

Hana sjedla barana na polji s vlnum, by
měla Kateřinu plnu. Slez. Vz více v Vyhl.
I. 256.

Hanacká, tanec. Vz Brt. P. n. 829.,
832., 960.

Haňba = hanba. Zná haňbu, jako pes
sobotu. Val. Čes. 1. XII. 387.

Hanbíř, e, m. = kuplíř. Čapk. 55.

Hanbivý. H. nemoc (za kterou se bylo
styděti). Wtr. Str. 170.

Hanči, f. = Hanča. Dšk. Km. 9.

Hančivý. Židé s h-vým kolečkem na
kaftaně. Mus. 1904. 24.

Handel, a, m. = anděl. Džl. Šb. D. 15.

Handl, u, m. = příležitosť ku krádeži.
V zloděj, mluvě. Čes. 1. XI. 140.

Handrlačka, y, f. = hadrářka. Mtc. 1902.
23.

Handrlák, u, m. = kousek dřeva ve
vinném sklepě mezi bečkami vložený, aby
se neviklaly. Čes. 1. ΧΙΠ. 475.

Hanebství, n. — hanebnost, ignominia,
Mam. F. 90a. 2.

Hánek, nku, m. = kloub. Val. Čes. 1.

XII. 42.

Haněti. Každý by nás haněl z toho. Baw.
Ar. v. 2499.

Haněvy z haněti, contumeliosus. Vz Gb.
Slov.

Hanfářiť s čím = vyměňovati co (po-
hrdlivě). Val. Čes. 1. XIII. 208.

Hanička, y, f., Cichorium intybus. Slez.
Vyhl. II. 223.

Hanivosť, i, f. Hyna. Vz Čad. 115.

Hanka Václ. Vz Lit. 1. 648. -732., 914.
až 916., II. 657., 853.

Hankala, y, f. = Hanička. Dšk. Km. 13.

Hanke z Hankenšteina. Vz Lit. I. 916.,
Vyhl. I. 39.

Hanný = jsoucí s hanou, pro hanu. Gb.
Slov.

Hansvuřstiada, y, f., divadelní kus. Lit.
I 236.

Hansvuřstovský ráz spisu. Lit. I. 280.

Hanšpigl, a, m. = Eulenspiegel = hračka
podobná krátkému kopí, která se bičíkem
do vzduchu vymršťuje a padajíc do země
se zabodává. Val. Čes. 1. XI. 322.

Hantkryf, u, m., zněm. H-fyfilosofského
umění. Zach. Test. 136.

Hantol, u, m., sandorioum, rostl. Vz Ott.
XXII. 597.

Hantýrovati = zlodějskou řečí mluviti.

Hanubiti = hanobiti. Gb. Slov.

Hanuš I. J. Vz Lit. 1. 916. - J. Hanuš. Ib.

Hápavosť, i, f. = padavost. H. verše. Vlč.
Lit. 11. 2. 50.

Hápavý. H. chůze. Tbz. VIII. 133., Čch.
Kv. 26.

Hapkání, n. = nejisté vystupování. H.
vlády Slov. sbor. čes. 16.

Haplasovať se s kým = tahati. Čes. 1.

XIII. 381.

Harabatka, y, f. = chroust. Dšk. Km. 51.
Také: švarabatka. U Horažď. Kub. List. fil.
1902. 248.

Harambaša, e, m. = vůdce (turecký).
Tbz. V. 5. 8.

Harapes, psa, m., nadávka. XVI. stol.
Zvon II. 591.

Harasec, sce, harašec, šce, m., něj. ryba.
Rozk 774. (Gb. )

Harašily = červený jako haraš; krásný,
chutný. H. idío. Laš. Čes. 1. X. 210.

Harasový = z lehké vlněné látky. Baw.
Ar. v. 2499.

Harašení, n. H. deště. Zvon III. 498. Vz
Harašiti.

Harašiti. Zadíval se do soumraku, jímž
h-šil déšť. Zvon III. 725.

Haratický. Kdo by to byl řekl, že ta
haratická (= smrť) jej si dříve odvede než
mne. Sá. XX. 2. 31., Osv. 1884. 118.

Harban, u, m., z něm. Haarband. Ž. wit.
64. 12. Ž. pod.: korona.