Hebl, u, m. Hejblata = palce jistého druhu,
které zase za klanice zvedají stoupu. Čes.
1, XI. 187.

Heblink, vz Helblink.

Hečať nač = zevlovati. Val. Čes. 1. XI.
180., 484. - H. = zvučným, táhlým hlasem
zpívati. Žnice hečá. Val. Čes. 1. XI. 210.
Sr. Hečeti.

Hečeti = křičeti. Červená šatka, tak to
hečí. Val. Čes. 1. XI. 210.

Hedlosy, pole u Martínkova. Čas. mor.
mus. III. 132.

Hedvábný. H. chvojka, vz Vejmutovka.
— Byl mladý, pěkný člověk, života nena-
sytného, rozkošného, jak říkají hedvábného.
Zvon IV. 49.

Hedvábový polštář. Tbz. III. 2. 347.

Hej. O peníze je hej, mezi lidma je jich
dost. Čes. 1. XIII. 178. - H, = jí. Ne-
môžem hej vyhoveci (tchyni). Brt P. n. 483.

Hejblata, vz předcház. Hebl.

Hejcuk, hejcuch. = odtok vody na vlhkém
poli. Žel. Brod. Čes. 1. XIII. 28. Vz Haj-
cuch.

Hejčiti = kolébati. Čes. 1. XIII. 123.

Hejčka, y, f. = kolébka (obyč. jen z plachty
zrobená). Volyně. Čes. 1. XIII. 123. Sr. Hej-
čedlo v VI. 288., Hejčkadlo v I. Přisp.

Hejdrčí, n. = posměšný název účesu
i pokryvky hlavy. Volyně. Čes. 1. XIII. 123.

Hejdy = hajdy!, chutě do předu, alou,
táhni! Mor. Kmk.

Hej, hej, hej, hej, tanec v Těšínsku.
Vz Brt. P. n. 974.

Hejkadla, zlé bytosti v podobě chlapečků
velikých hlav a slabých nožek, nebo v po-
době ptačí, srstnatého človeka s kozími no-
hami. Vz Čes. 1. ΧΠ. 209. — H. = zvíře
s malým tělem, velkou koňskou hlavou se
dvěma tenkými nohama a obrovskou silou.
Čes. 1. XI. 54. — Ty h-dlo (osoba, která
tázajícímu se příliš hlasitě odpovídá, nebo
na někoho volá). Čes. 1. XII. 209. Vz násl.

Hejkal, a, m. = divý muž, který v lesích
hejká (křičí) a lidi pronásleduje, hýkal. Vz
Kšť. Poh. 117., Hejkadlo a Čes. 1 XII. 477.

Hejkálec, lce, m. Věří v h-lce a hastr-
many. Strn. Poh. 48.

Hejkalky, pole a les u Svatoslavě. Čas.
mor. mus. III. 132.

Hejlí, pole u Časlavic. Čas. mor. mus.
III. 133.

Heina v VI. 288 za Hejlový oprav: Hejna.

Hejnom hráti = budíček hráti. Brt. P. n.
1195 Vz VI. 288., Hejnam.

Hejřilský břichopásek. Msn. Od. 15.

Hejrný. Mark.

Hejrovat zvony = hourati. Vých. Čech.
Šb. D. 25.

Hejskovství, n. Tbz. V. 9. 484.

Hejslovanění, n. = zpívání: Hej Slo-
vané! Flš. Písm. 729.

Hejslovanství, n. Nár. list. 1901. č. 331.
Vz předcház.

Hejták, a, m. = kdo chodí na hejty. Chod.
Čes. 1. XI. 71., 268., 480.

Hek Fr. Vlad., spis., 1769. -1847. Vz
Mus. 1875. 221., Lit. II. 5.

Hekatomba, y, f., řec. = stožertva. Msn.
11. 3.

Hektografický papír. Vz Ott. XVIII.
184

Hekuba. To je mu H-bou (ničím). Hlavn.
66. a j.

Helbrecht, u, m. = frejíř. Mus. 1861.
271. Sr. Helmbrecht.

Helekání, n. Skotácké h. na Náchodsku.
Vz Jrsk, XXII. 148.

Heléř, e, m = halíř. Gb.

Helféř, e, m., z něm. Helfer, pomahač.
Tk. M. r. 183.

Hellenistický. H. řečtina. Nár. list. 1904.
38., 13.

Heller Servác Dr., spis., nar. 1845. Vz
Flš. Písm. 735.

Helm erbovní, heraldický, kbelíkový (pří-
klopný, hrncovitý), kolčí, otevřený, ověn-
čený, turnajský atd. Bylo tam tisíc helmóv
(vojínů). Kar. 20. a j.

Helmice, e, f. Vz Kol. Her. I. 392.

Helmík, u, m., zdrobn. helm. Lbk. 5.

Helmovní klenot. Chyt. 26. Vz Klenot.

Helmovník, a, m. = oděnec v helmu. Gb.
Slov.

Hemiedrický. H. ploška. Vot 84.

Hemimorfit, u, m. = kalamin křemičitý:
Zn2SiO4 +aq. Vz KP. x. 220.

Hemirotace, e, f., z řec. a lat. = zmen-
šená otáčivost. Vot. 76.

Hemiš, vz Hamiš.

Hemovník, a, m. = hemovač. Na poručení
h-ků piva nevaří. 1683. H. Jir. Mýto. 82. 2.,
94. 2.

Hemtati = zažehnávati. Já tě hemtám na
kopec. U zaříkávaček. Nár. sbor. VIII. 134.

Hemzání, n. = svědění. Vz Gb. Slov.

Hemzivý — lektivý. H. kůň za mnoho ne-
stojí. Kšť. Lid. 9.

Hemžiti se čím jak. Náves se jimi h-la,
jako když včely za krásného jarního dne
k poledni se rozrojí. Tbz. VIII. 461.

Henec, nce, m. = hrnec. Krkonš. Čes. l.
XIII. 134.

Henryovka, y, f., druh ručnice. Ott. XV1II.
781

Hepřík Αl., žurnal, + 1903. maje 54 léta.

Heptoylahydrid, v lučbě. Vstnk. XI.
124.

Heraldický. H. barva, figura, helm, hel-
mice, kodex, kus, hodnosť, názvosloví, od-
znaky, popis, sloh, umění, věda atd. Vz Kol.
Her. I 136., 140., 38., 171., 172., 216., 223.,
226., 392.

Heraldika, y, f. Její dějiny, prameny:
česká, německá, polská, theoretická, prakti-
cká, všeobecná atd. Vz Kol. Her. I. 392

Heratol, u, m.. čisticí látka. KP. X. 118.

Herbábí, n, vz Hedvábí. Us. Mš.

Herben Jan Dr., spis., nar. 1857. Vz
Flš. Písm. 726., Lit. I. 16.

Herber, u, m. = zmatek? Jiřík die: To h.,
to již jsú naši frejunk zrušili. NB. č. 109.

Herbot, u, m., vz násl. Hervat.

Hercuk, a, m., z něm. Herzog. Vz Gb.
Slov.

Hereog, u, m., vz Vacha zde. Slez. Vyhl.
II. 315.