Hlaholně volati, Zvon IV. 35., někoho
vítati. Jrsk. VI. 1. 289.

Hlaholný zvuk. Tbz. V. 4. 81.

Hlaholština, y, f., vz Cyrillština.

Hlanný = hladový. Hlanná kočka aj po
švrčkovi skočí; Hlannému koňovi něsce sa
skacat (skákati). Rizn. 172.

Hlas lidský. Vz Strh. Akust. 408. Zasmál
se hlasem = hlasitě. Jrsk. XII. 248 a j.
Seber glasy po národu svému. Rkp. zel. Zde
h. = předmět hmotný, jako byly kaménky,
střepiny u Řeků. Vz Jir. Prove 68.

Hlasatel český, časopis 1806. - 1808.,
1828. Vz Lit. I. 510.

Hlasatelkyně, ě, f. H. války. Škd. F.
172. Sr. Hlasatelka.

Hlásenka, y, f., čásť Vsetína. Vck. Vset.
181.

Hlasie. Vocalis bohemice dicitur hlasie
vel samohlas vel hlasuplod. Hus. Orth. Sl.
bibl. II. 182.

Hlasitý zvon (mající silný hlas). 1584.
Čes. 1. XII. 466.

Hlasivka, y, f. Naduření, zbubření h-ky,
oedema glottidis, Ott. XVIII.; zbytnivý
zánět dolení h-ky, chorditis vocalis inferior
hypertrophica. Ktt. — Sr. Strh. Akust. 367.

Hlasivkový. H. patradlo, Epiglottisspatel.
Ktt.

Hláskovací tabulky. Nár. list. 1902.
č. 226. 2.

Hlasnojekavě lkáti Msn. Od. 243.

Hlasný. Řeč jeho byla spíše hlasná než
jemná; V jizbě bylo ještě hlasné úpění.
Hrlš. Hus. 39., 119.

Hlasomíra, y, f. = časomíra. Lit. II. 653.

Hlasomluvný. H. lidé. Škd. Od. 93.

Hlasonosiucí. H. oběť. Ž. klem. 17b. Ž.
pod má: oběť volající. Mš.

Hlasonošě. V Ž. klem. vyd. Pat. chybně
hlasonosě. List. fil. 1903. 359.

Hlasovitý. H. oběť, hostia vociferationis.
Ž. kap. 26. 6.

Hlasovod, u, m. Měkkým kluzem blou-
dící h-dy (kolébavý rhythmus zpěvných vln,
nesoucí se otevřenou krajinou). Zd. Polák.
(Vlč. Lit. II. 2. 30. )

Hlasovznášení, n., vociferatio. Gb. Slov.

Hlastovička, y, f. = vlastovička. Prus.
Slez. Čes. 1. X. 422., XII. 310.

Hlasuplod, u, m., vz Hlasie.

Hlava. Večer sadim strom na svou hlavu
(o své vůli). Hauer 11. Hlavou (vůdcem)
bývá, kdo má k tomu hlavu. Hlk. XI. 329.
H. nemá se nosit výš, než narostla. Rais.
Lep. 354. Prvšia hlava, potom brucho (najprv
piť, potom jesť); Aká h., také údy; Z ka-
menné hlavy nevynde nič dobrého; Aj hlavu
by ztracil, keby jú nemal na krkoch. Rizn.
63., 166., 178. Sr. Mš. Slov. — H. (glava),
soudní, peněžitá pokuta. XIII. stol. Friedr.
15. c. 25. — H. = vražda; pokuta za vraždu.
Sr. Jir. Prove 69, Čes. 1. XII. 242. — H.
Rozličné hlavy v erbích. Vz Kol. Her. I.
393.

Hlaváč, e, m. H. šťáral = vyšetřující
soudce. V zloděj. mluvě. Čes. 1. XI. 140. —
H. = svéhlavec. Ty hlaváči hlavatá. Jrsk.
XXV. 21. — H., scabiosa, Sternkopf, Knopf-

blume, rostl. H. lesklý, obecný, tmavona-
chový, vonný, žlutý. Vz Ott XX11. 708.

Hlaváček K., spis.

Hlavalka, y, f., zdrobn. hlava. Dšk. Km.
31.

Hlavatečný. H. semeno. Rais. Zap. vlast.
256.

Hlavatice, e, f. = řepa, tuřín. Č. Třeb.
Čes. 1. XI. 38.

Hlavatý = mocný. H. nepřítel. Cnč. S. I.
107a. a j. (II. 9. ). — H. Jan, básn. Vz Lit.
II. 798.

Hlavěnec, nce, m., berus (had). Prešp.
510.

Hlavénka, y, f. = hlavnička, tyfus. Val.
Čes. 1. XII. 421.

Hlavice, e, f. H, pilíře či kapitél. Vz
Ott. XIX. 741.

Hlavinka Alois, spis.

Hlaviny, hora v Gemeraku na Slov. Sbor.
slov. 1900. 152.

Hlaviště ručnice. Vz Úhlaví.

Hlavitý. Jarmaky nejsú h-té = valné, ne-
stojí za mnoho. Positivně:, Je hlavitý' se ne-
užívá. Val. Čes. 1. XI. 132.

Hlávkář, e, m. = prodavač zelných hlávek.
Mtc. 1902. 24.

Hlavní lidé = mocní. Chč. S. I. 90a.

Hlavnice, e, f. = hlavní žíla, Kopfader.
Vz Gb. Slov.

Hlavník (lavník), a, m. Kdyby se mu
překážka děla, má fojt s h-ky jíti a ne-
pokojné lidi trestati (famulus civitatis, obce).
1564. Sr. Služebník. Vstnk. X. 558.

Hlavný. H. kráva = drahá, dobrá. Sbor.
slov. VIL 110.

Hlavonožci osmiramenní, octopoda. Vz
Ott. XVIII. 609.

Hlavořez, a, m. = kdo hlavy řeže. Hall.
14.

Hlavový. Střední žíla h-vá, vena mediana
cephalica. Ktt.

Hlavuška, y, f. = černohlávek, rostl. Vz
Ott. XX. 843.

Hláze = hladčeji. Hláze a pěkněji. Bl.
Gr. 205.

Hlazí = hladší Vz Gb. Slov.

Hlazovati = hladiti, levigare. Mam. A.

28a.

Hlazší = hladší. Vz Gb. Slov.

Hld, a, m. = všecko takové jako hadi,
blošky, švobi atd. Slez. Vyhl. II. 286.

Hldočín, u, m., potok, přítok Oravice na
Slov. Sb. sl. 1901. 162.

Hleb, u, m. = chléb. Slov. Mš.

Hlec, e, m., caps (de semine). Prešp. 683.

Hleď, vz Hle

Hledání, n., das Sehen, hledění. Vz Gb.
Slov.

Hledař, e, m., der Aufwärter. Vz Gb.
Slov.

Hledati = hleděti, Baw. Ar. v. 2933.; oše-
třovati. Ib. 5277.

Hledba, y, f = dohled. Msn. Od. 208.

Hleděti jak. Hledí jako hrom do po-
toka, do duba (mračí se). Hauer 11.

Hledí, n. H. u pušky. Vz Ott. XX. 1017.

Hlediskosloví, n., topica. Mark.