Hnisavěhlenovitý, hnisavohlenovitý, ei-
trigschleimig. Ktt.

Hnisavý výtok z ucha (ušni), Otitis sup-
purativa, eitriger Ohrenfluss. Ktt.

Hnisivosť, vz Hnusivosť.

Hnísoplodný. H. kokky. Ott. XXII. 868b.

Hnisotok, u, m. Trvalý h. z hlízy jaterní,
hepatorrhoea, h. lůžkový, lalokový, Alveo-
larblennorrhoea, poševní, elythroblennor-
rhoea, průduškový. blennorhoea bronchialis,
roury močové, kapavka, gonorrhoea, spo-
jivkový, blennorrhoea conjunctiva, kyčelní
(kloubu kyčelního), Hüftgelenkverschwärung,
coxarthrocace. Ktt.

Hnisotvorný. H. kokky. Vz Nár. list.
1902. č. 36. 3.

Hnízdce, vz Hnízce v VIL 1260.

Hnízdo. Tu hniezda mají. Mill. 46., 113a.
Tak mu je, ako vtáčaťu v teplom hniezde.
Rizn. 176. Mnohý shazuje hnízdo, a jiní
mladé sbírají (nestejná odměna). Lit. hist.
XIX. 317.

Hnízdovitý. H. zvrhlosť, Herddegene-
ration; Zánět mozku h-tý, Herdencephalitis.
Ktt.

Hnízdový zánět míchy, Herdmyelitis. Ktt.

Hnojba, y, f., nedoložené. Ale sr. cvičba,
učba, honba. Mš.

Hnojebný. H. vápno, Düngkalk, od hnojba.
Nár. list. 1885. č. 100.

Hnojisko, a, n. Namrskám ti gatě i tvé
h. (řiť) v nich. Zvon IV. 122.

Hnojiti koho kde: v žalářích (držeti ho
tam tak, že tam hnije, hyne). Chč. S. I. 5^b.

Hnojivý. H. nátcba. Čes. 1. XIII. 91.

Hnojnice, e, f. S každým vedrom (okovem)
h-ce vyteká pol zlatky do blata ulice. Rizn.
64

Hnotek, tku, m. = dlouhá žíla listu. Slez.
Vyhl. II. 51.

Hnouti. — abs. Prchli a hýbali (utíkali).
1717. Mtc. 1903. 20. — co. Zaprisahali sa,
že ho (kámen) jeden bez druhého nebude
hýbať. Sb. sl. 1902. 29. V ní duši hnul. Kká.
Sion I. 68. Hýbá se jako vůl na ledě. Vyhl.
II. 66. Nehýbaj nás žádný. NB. 72. (Mš. ).
Hniete ode mne stezku, declinate a me
semitam. Pror. ol. 26b. 1. Jsa. 30. 11. Při-
kázanie tvé byli bychom učinili, by nás
milosrdenstvie nebylo hnulo. Gest. B. 45^a.
(Mš. ). Krokem svým by zemi pohla. Koll.
Sl. dc. III. 7. Sr. Pohnouti, Popohnati, Po-
hybovati, Pohýbati, Viklati, Hýbati.

Hnulosť, i, f. H., vzbudlivosť mysli, Reiz-
barkeit des Gefühls. Hyna. Vz Čad. 115.

Hnusiti se s čím = truditi se, sich
plagen. Kom. Did. 146.

Hnusivosť, i, f. = hnisivosť, náklonnost
k hnisání. Vz Gb. Slov.

Hnusnonečistý. Msn. Od. 291.

Hnusnota, y, f. = hnusnost. Tbz. III. 2.
319.

Hnúti, vz Hnouti.

Hnutov, u, m., motus. XV. stol. Rozb. I.
194.

Hnutový, mobilis. H. nebe, coelum mo-
bile. XV. stol. Rozb. I. 194.

Hnutý = movitý.

Hoběžně, vz Oběžně. Sr. Obih. Mš. Slov.

Hohle, e, f., rasile (hobl, hoblík). Rozk.
P. 2475.

Hoblen v VII. 1260. dle Mš.: hobleň, f.
Hoblík na kuří oka. Nár. list. 1904. 10. 11.
Hobliny ševcovské, Schusterspäne. Ktt.

Hoblíř, e, m. H. kovu. Nár. list. 1902.
č. 103. 4. Sr. Kovohoblíř.

Hoblovka, y, f., vz Hoblovací.

Hohlovací stroj srovnávací; kombino-
vaný stroj b. srovnávací s hoblovkou; h.
stroj válcový. Nár. list. 1904. 135. 21.

Hoc. Na Slov. ještě: hoci, choci, hodz.
hodza, choť, choťas, choďa, choďas. Czam.
Slov. 219.

Hocéprať se čeho = nažebroniti se. Lišeň.
Mtc. 1902. 435.

Hočaj = hod. Orava. Sb. sl. 1901. 181.

Hoček, čku, m. = háček. Slez. Vyhl. II.
198.

Hočení. n. = učení. Mtc. 1902. 440.

Hod. Časté hody vedú ludzi do škody.
Rizn. 173. Dáš li, zvíš hody (bude zle, budeš
bit). Rokyc. Post. 369b.

Hodařka, y, f. = ženská, ktorá chodí po
hodech (po křtinách, svatbách a p. ). Dšk.
Km. 32.

Hodě času. Z Ruk. pr. univ. F. 9. cituje
Č. v Rozpr. I. 145. a vykládá: čekaje pří-
hodného času. (Mš. ).

Hodina, y, f. = co se nám hodí, štěstí. Baw.
Ap. 219b. — H. Když jsem přišla, pracoval
už k hodince (umíral), Čes. 1. XIII. 176.

Hodinář, tanec. Vz Brt. P. n. 989.

Hodinový. H. krajky. Vz Krajka.

Hodinský. Šelma h-ská (nadávka zloději
hodinek). XVI. stol. Zvon II. 623b. (Wtr. )

Hodiny. Hra na h. Slez. Vz Vyhl. II.
248. — H. = modleni. Vz Hodina v I. d.
Chč. S. L 138a., II. 170b.

Hoditi si s kým. Hodíte si s námi (za-
hrajete)? Rais. Lep. 109. — se jak. Hodí
se to, ako rukavica na nohu. Rizn. 177.
— co komu = dohoditi, způsobiti. Jazyk zisk
i ztrátu tobě hodí. Baw. E. 1793. Vz Házeti.

Hodní. List daný pondělí hodní veliko-
noční. 1516. Mš.

Hodnotiti. Něco ověřit a h. (jeho hodnotu
stanoviti). Flš., Mtc. 1904. 43.

Hodnúti = uhodnouti, posouditi, vyznati.
Hodny každý sám po sobě, jenž jmieval
nemoc na sobe, že se vždy na noc obtieží.
Vít. 30a. (v. 793. Mš. ) Sr. Gb. Slov.

Hodokvas. Suol máš nožíkem bráti, a
nemáš mnoho plvati; na stole nikdy ne-
spoléhaj, řiedko neb nikdy neopieraj, a nože
mastného neoblizuj a v zubech se při stole
nepáraj; více tě napomínám z toho, nedrbej
se při stole mnoho, také nepí, dokud v ústech
krmě pní; ktožkolivěk toho zachová, smutku
i hanbě vždy odolá. Světz. 1887. 531. (O strč.
hodokvase. Wtr. )

Hodokvásek, sku, m., zdrobn. hodokvas.
XV. stol. Uč. srol. 1903. III. 31.

Hodokvašenín, 3, m., conviva. 1478. Jir.
Rozpr. 33.

Hodrcál, u, m., pole u Dl. Brtnice. Čas.
mor. mus. III. 133.

Hodula. Vz Hodule v VI. 323 U Kojet.
Čes. 1. XII. 152. — H. = pozdní kopačka ve