Hrdloľúbezný = hrdlu, do hrdla líbezný,
milý. H. věci. Vz Gb. Slov., Hrdloľubec.

Hrdlolživý = v hrdlo lživý. Vých Čecb.
Šb. D. 28.

Hrdlouhati. Jrsk. XXVI. 317.

Hrdloulež, lži, f. H. si vymysliti. Zvon
III. 538.

Hrdloulživý. Zvon III. 515

Hrdlový. H. roura. Vz Ott. XXI. 1034,
1035.

Hrdložabrový. H. pištěl, Halskiemen-
fistel. Ktt.

Hrdodušný. H. Trojané. Msn. II. 126,
145.

Hrdopansky se na něco dívati. Nár. list.
1902. č. 57. 2.

Hrdopyšec, šce, m. Msn. II. 47.

Hrdoslavný. H. doby. Tbz. V. 6. 416.

Hrdosť (grdost), soudní pokuta. XIII. stol.
Fried. 15. c.

Hrdozpupný. H. mužstvo. Msn. Od. 163

Hřebčík, zdrobn. hřebec.

Hřebec, bce, m. = buchta s paraškami.
Lišeň. Mtc. 1902. 229. Vz Parašky. — H. =
koláč atd. Sr. Vyslouženec.

Hřeben. Hřebenem, kterým mrtvý byl
česán, nikdo nesmí se česati, nechce-li, aby
mu vlasy slezly. Mtc. 1. 1897. 62. Hustý h.,
vz Všiváček.

Hřebenáč, e, m, = veliký balvan vápencový
u Sloupu na Mor. Sbor. čes. 194. — H. -=
české prase. LitomšI. Ces. 1. XIII. 1.

Hřebenatý. H. helmice, střecha. Jrsk.
XIV. 187., XIII. 210.

Hřebenisko, a, n. H. lesů. Zvon III. 458.
Sr. Hřeben.

Hřebenitý. H. skála. Lbk. 21. Vz Hřeben.

Hřebenný, Kamm-. Vz Gb. Slov.

Hřebenule = pilutka borová (vosa). Vz
Ott. XIX. 739.

Hřebí. Sr. Jir. Prove. 87.

Hřebice, e, f. = klisna. 1517. Arch. XIX.
413.

Hřebík. Nebylo vína dolito po h. naří-
zený (po cejch). Zvon IV. 103, Wtr. Str. 30.

Hřebínkový. H. krajky. Vz Krajka.

Hřebice, e, n. = hřebelce. Vz Gb. Slov.

Hřebřik = řebřik. Hauer 11.

Hřečenín, a, m. = Bek. Pel. V.

Hřečný, chřečný = křečný. Bech., Rozb.
I. 184. H. příze je hrubší uež bavlněná. lb.

Hřečstvo, a, n., graecismus. Rozk. P. 853.
H = řečtina; řecké náboženství; Řecko. Vz
Gb. Slov.

Hřeměti = hřmíti. Vz Gb. Slov.

Hřésti, hřebu. Vz List. fil. X. 121., Mš.
Slov.

Hřešení, n., das Sündigen. Vz Geb. Slov.

Hřešitel, e, m., der Sündiger. Vz Gb.
Slov. H., concubitor. H. s mužmi, c. mascu-
lorum. Ev. olom. 90. 193.

Hříbkový. H. krajky. Vz Krajka.

Hříč, e, m. = erb, který se vypodobňuje
jako koňské pušťadlo o třech hácích (o troj-
háku). Kol. Her. I. 31.

Hříčka, zdrobn. hra. H-ky provozovati.
Baw. J. v. 3220.

Hřieziti, vz Hřížiti.

Hřích. Z hříchu rodí se jen h. Lit. II.
350.

Hřimáček (rymáček), čka, m., barytonans.
Rozk. 1744. Vz Gb. Slov.

Hřímati — tlouci, raniti. Jenž ji líbá, jejie
líčko nosem hřímá. Baw. Ar. v. 3220.

Hřimitel, e, m. = hřmitel. Vz Gb. Slov.

Hřišče, vz Hřiště. H., apodromium, hip-
podromium. Bhm. lex. 686.

Hříšně něco ztratiti. Hus. (Vstnk. XI.
749. ).

Hříšnicky. Po h-cku se zaklínati. Hlk.
VI. 193.

Hříšníkový. H. obličej (peccatorum),
stan. Ž. pod. 81. 2., 83. 11.

Hříšnomyslník, a, m. Msn. Od. 308.

Hřiště, sr. Rejiště.

Hřitec = ? Rubin v koruně nejeden ve-
liký, a v té hřitci pták všeliký. Baw. J. v.
327.

Hřívatí, vz Hříti.

Hřivistý. H. přílba. Msn. II. 218.

Hřivna. Sr. Jir. Prove 90.

Hřivnáček, čka, m., zdrobn. hřivnáč.

Hřívochocholný. H. přílbice. Msn. Od.
329.

Hřívomocný lev. Msn. II. 314., 342.

Hřívutý býk. Msn. Hym. 25.

Hřivý. H. víno. Šnajd. Int. 1. 53. Lépe:
hřejné.

Hřizívati, vz Hryznouti. — koho kde.
Pakli jí mají příliš málo (ženy své nemoci,
čmýry), hrzizívá je v ledvích. Ruk. lék. Ihr.
185a. (MS. ).

Hrk. Rozmluvou jim cesta ušla, jakoby
hrk Dost. Pov. 18.

Hrkáč, e, m. = krčah na vodu s úzkým,
uzavřeným hrdlem. Sbor. slov. VII. 114.

Hrkálek, lku, m, =rolnička. Také v Čech.
Jrsk. XXVI. 449. Vz násl. Hrkávěnka.

Hrkati = vrkati. Holubi hrkají. Ostrava.
Šb. D. 55.

Hrkávěnka, y, f. = rolnička Brt. P. n.
523. Vz předcház. Hrkálek.

Hokrlík, u, m. = hrkot. Krev teče hrko-
líkem. Džl. Kbrl. Džl. 19.

Hřmění, n. Pánbu jede na kočáře, kola
drnčí a od podkov koňských jiskří se a
blýská. Čes. 1. XII. 453.

Hřmetný. H. horky. 1542. List. fil. XVIII.
206.

Hrmiežď, ě, m. = hlemýžď. V té zemi sú
velicí hrmieždi. Luc. 53 Vz Hrměžď.

Hřmitel, e, m., der Donnerer. Vz Gb.
Slov.

Hřmíti. Hřmí-li a zvěstují-li při tom
šedá mračna možné krupobití, staví se na
zápraží koště nebo sekera a to ostřím
vzhůru, aby se kroupy o to rozlily a osení
neuškodily. Mtc. 1. 1897. 62. — kdy. Hřmí-li
časně z jara, bývá na jaře dlouho zima;
hřmí-li pozdě v podzimku, bývá dlouho do
zimy teplo. Us.

Hřmota, y, f. = hřímota. Vz Gb. Slov.
Přijide hlas boží s nebe a b. Jiř. k. 3. (to-
nitus magnus. — Mš. ).

Hřmotíce, e, f. = búřavice.

Hřmotiti jak. Bez přítrže h. Zvon IV.
131.