Hřmotivý mluvka. Stan. II. 193. H. Dio-
nysos. Msn. Hym. 60.

Hřmotnodupotný. H. nohy koňův. Msn.
11. 189.

Hrnavraha, y, m To je vám h. (hr na
vraha) = třeštidlo, Dšk. Km. 52.

Hrncovitý helm. Vz Kbelíkový.

Hrnčaný = hliněný. II. miska. Slez. Vyhl.
II. 13.

Hrnčárský. H. řemeslo. Sbor. slov. 1900.
115. Vz Hrnčířský.

Hrnčík, u, m., zdrobn. hrnec. Dšk. Km.
31.

Hrnčířka, y, f., odynerus, druh vos H.
obecná. Vz Ott. XVIII. 649.

Hrnec, nce, m. = kalich, Číže. V zloděj.
mluvě. Hádanka: Som zo zeme ako i Adam,
lúdom jesť (jísti) a píť dávam, a keď zo-
mrem, neprime ani zem telo moje, ani Boh
dušu moju. Sbor. slov. 1900. 120.

Hrnečné, ého, n. = poplatek z hrnců. Vz
Gb. Slov.

Hrnečník, u, m. = police na hrnce. Mor.
Čes. I. X. 444.

Hrnečný, Topf-. Vz Gb. Slov.

Hrňoulek, lku, m., zdrob. hrnec Dšk
Km. 31.

Hrnouti se kam jak. H. se nač jako
mouchy na med.

Hrnulínek, nku, m, zdrobn. hrneček.
Čes. 1. XIII. 76. Sr. Hrnulíček v VI 372.

Hrob. Přísaha v hrobě. Vz Čes. 1. XI
236.

Hrobčický z Hrobčic Jan Jáchým, ka-
novník kap. pražské v IL pol. XVIII. stol.,
spis. Vz Mus. 1902. 315.

Hrobek, bku, m., zdrobn. hrob. Udělati
okolo řepy hrobky (vysoké záhony). Us.
Tkč.

Hrobeľ, ble, f. = rokle ? Slov. Čes. 1.
XI. 353.

Hrobice, e, f, zdrobn. z hróbě. Vz Gb.
Slov.

Hrobiště, ě, n. — místo, hde jsou hroby;
hrob. Msn. II. 41.

Hrobkovač, e, m. = náčiní k děláni
hrobků. Nár. list. 1903. č. 134. 21. Vz
Hrobek.

Hroboviště, ě, n.. vz Hrobiště. Tbz.
XIII. 153. Pusté h. Tbz. V. 9. 133, V. 4.
415.

Hrobový. Tvá každá radosť h-vým jest
květem. Vrch. Z hl. 39.

Hroch, a, m., jako nadávka=kanec. 1616.
Zvon II. 592. Wtr.

Hrochnutí, n. = buchnutí, pád. Vz Gb.
Slov.

Hrom, vz o něm v Čes. 1. XII. 453. Zda
ještě h. své vozy nebem valí? Vrch. Dojm.
109. Kouká jako h. do police (divous).
Hav. Chamr. 72. — II. = pohroma. Baw.
Ar. v. 5168.

Hromada, y, í. =zlatý (mince). Ve zloděj.
mluvě. Dvě h-dy = 2 zl. — H. Bylo jich
tam h-du. Nár. sbor. VIII. 20. Toho bude
h. a kopec. Č. Lit. II 452.

Hromadina, y, f. Milý je mi, ako h-ny
(hŕba skália). Sbor. slov. VII. 130.

Hromádka, y, f. H. se ráda k h-dce
ohlíží — H. = zlatý; h. šustlavá = zlatka
papírová. V zloděj. mluvě. Čes. 1. XI. 140.
Sr. Hromada.

Hromádko Jan Nor. Vz Lit. I. 917., Vlč.
Lit. II. 2. 23.

Hromadnice, hromazdnice, e, f. = žena
žijící ve spolku rodovém, podílnice, společná
majitelka. Vz Gb. Slov.

Hromazdník, a, m., accumulator. Rozk.
P. 1147. Vz Hromaždník VI. 374.

Hromazný člověk = hromotluk. Dšk. Km.
17. Sr. Hromázdný.

Hromeš, mše, m. Hromši (hrome!), co to
děláš? Dšk. Km. 50.

Hromička, y, f., vz Zima (zde).

Hromnice od hromnic, voskových svíček,
jež se toho dne světí. O původu a významu
tohoto svátku vz Souk. 1902. 11. H. ve Slez,,
vz Vyhl. II. 30. Na H. sněživo a větrno,
není jaro daleko, ale jeli jasno, nepřijde
jaro tak snadno; O Η-cích milejší ovčákovi
vlk než slunce. Ott. Kal. 1904.

Hromničí postavník (na hromnice, svě-
cené svíčky). Vz Gb. Slov.

Hronmičný, H. artikuly (o hromnicích
učiněné). Tk. XI. 125.

Hromník, a, m. — hromnéř. Vz Gb. Slov.

Hromnoburácný Zeus. Msn. II. 127.

Hromný Žižka. Mark.

Hromobitný. H. doba (když hrom bije).
Mark.

Hromobitý. H. šelma (nadávka v XVI.
stol ). Zvon II. 621 Wtr.

Hromobleskomocný. Ld., Lit. I. 349.

Hromolajce, e, m. = kdo pořád kleje.
Wtr. Min. 32.

Hromopraný střevíček, nadávka zloději
střevíců. XVI. stol. Zvon II. 622. Wtr.

Hromorád, a, m. = Zeus. Msn. II. 41.,
Od. 212.

Hromový kámen n. klín = oblázek se
stran priostrený. Vz Nár. sbor. VIII. 137.,
Čes. 1. XII. 454.

Hrompas, a, m. Statný valibuk a h.
Nár. list. 1904. 66. 9.

Hromžidlo, a, n. = čím se hromží. Nár.
list. 1904. 32. 2.

Hron Bedř, spis.

Hronle v. kronle. Mš.

Hrop, u, m. = hrob. Spišsky. Sbor. slov.
1901. 85.

Hrot, u, m. Hnáti věc na hrot (roz-
hodnutí). Zvon III. 315. - H. = střez.
Hauer 11

Hrotivý. H. vání vichřice, podup, zou-
falství. Nejasný význam a Jg. toho slova
ueschvaluje. Mus. 1843. 398.

Hrotnosemenka. Vz Ott. XXI. 677.,
Hrotnosímka v I. 498.

Hrotovce, pole u Hrotova. Čas. mor.
mus. III. 133.

Hrotový. H. ztemnění, Spitzendä pfung.
Ktt.

Hroucati co do sebe = cpáti (jídlo).
U V. Mýta. Mš.

Hrouda sněžná = lavina. 1806. Lit. I.
515.