Hrúžeti = pohřížiti. Vz Gb. Slov.

Hrynec, nce, m. = hrnec Val. Šb. D. 56.

Hrys = rys. U Domžl. Šb. D. 15.

Hryzlavý = kousavý). Vz Gb. Slov.

Hryzovati. Pakliže člověk stár a velmi
ho hryzaje. Ruk. lék. Jhr. 189a. Sr. HRýzti.

Hrzí, kompar. z hrdý. Vz Gb. Slov.

Hrzitel, e, m., Verächter. Vz Gb. Slov.

Hrzivý. Zbav ny od zlého, to věz světa
hrzivého. Ruk. (List f. V. 230. )

Hrzký = hezký. Na Hané. Šb. D. 49.
Vz Herzký.

Herzší = hrdší, zv Hrdý. Kat. 1678 Sr.
Tvrzší.

Huba malá dírka, ale velká sbírka, a když
nedostane, bručí. Světz. 1887. 602. Jede mu
h. jako rybnikáři. Ib. 1888. 807. Která huba
sama ráda, nepotřebuje karamada. Žel. Brod.
Čes. 1. XIII. 28. Šla mu h. na maso (rád
by byl jedl maso). Brt. Čít. 253.

Húba, vz Houba, Gb. Slov.

Hubalka, y, f. = hubička. Dšk. Km. 31.

Húběj = hlouběji. Brt. P. n. 577.

Huben, a. o, vz Hubený.

Huběnečka, y, f. = hubička. Brt. P. n.
704.

Hubeněti z něčeho. Krs. Ten. III. 23.

Hubeníčí zdrobn. hubený. H slovíčko.
Vz Gb. Slov.

Hubenka? = cifra, číslice. Vz Gb. Slov.
— H. Na Hubence, louka u Hetlína. Př.
star. VII. 55.

Hubený jak. H. jako brčko, bezová duše,
ženatý vrabec, stehlík na bodláku; Žebra
by mu spočítal, jak je h. (vyzáblý). Čes. 1.
XI. 270. Je jako kosinka, jako došek, jak
lítavka, jak vykrmený (soupraší) šindel. Ml.
Bolesl. Ib. XIII. 176.

Hubernak, u, m., herba thuris, rostl.
Vz Gb. Slov.

Hubička = dýmka. V zloděj. mluvě. Čes.
I. XI. 140.

Hubičkový (tanec). Vz Brt. P. n. CXXIV.

Hubitelka. Pasť, hubitelka myší. Msn,
Hym. 88.

Hubkovitý. Zánět krku h-tý, angína
aphthosa. Ktt.

Hubna = humna (v zaříkávací formulce).
Nár. sbor. VIII. 135.

Hübner Kar., řed. obč. škol, spis., ll. /ll.
1827. -10. /10. 1903. Vz Nár. list. 1903.
č. 278. 2.

Hubomlatsví, n. = žvastání, tlach. Nár.
list. 1904. 173. 3.

Hubomleč, e, m. = tlachal. Sbor. čes.
144. Sr. Hubomel.

Hubovati. — jak kde. H. jako sedláci
za stodolou (aby jich ten, na koho hubují,
neslyšel). Zbirov. Čes. 1. XI. 270.

Hučadlo, a, n. U H-dla, studánka u Hetlína.
Př. star. VII. 54.

Hučava, y, f., potok na Zvolensku. Sb.
sl. 1902. 48.

Hučeti kde. A kdy olše nad řekou vichrem
hučely. Zvon III. 455.

Hučivě zašuměti. Tbz. XIII. 233.

Hučivka, y, f. Táhl jsem zemí se svou
h-kou, velikým dělem, abych je potrestal.
Hrlš. Hus. 67.

Hudba. Lidová h. Vz Brt. P. n. CXXVIII.

Hudbice, e, f., zdrobn. hudba.

Hudcovský. H. šelma (nadávka muzikant-
ská). Zvon II. 623b

Hudček, dečka, m., zdrobn. hudec. Baw.
J. v. 1451.

Hudebně něco znázorniti. Vlč. Lit. II.
2. 26. H. vzdělaný. Us.

Hudebnětheoretický. Nár. list. 1903.
č 243. 15.

Hudec. Vz Brt. P. n. CXXV1II.

Hudeček Frant., železn. úřed. a spis.
f 26, 1. 1902.

Hudečstvo, a, n., figellatoria (ars). Rozk.
P. 1551. H. = hudectvo, umění hudecké.
Vz Gb. Slov.

Húdek, dka, m. = hudec Vz Gb. Slov.

Hudič, e, m. = čert. Zvon III. 597.

Hudlař, hudlava (y., m. ) vlastně = kdo
pracoval mimo cech, nezákonně a zajisté
nic neuměl. XVI. stol. Zvon III· 594. Wtr.

Hudrmanina, y, f. = nehezké řeči. Tbz.
V. 9. 493.

Húfa, y, f. = houf a, houf. Hauer 11.

Húfnice, e, f. = houfnice. Půh. el. III.
707.

Huhlání, n., vz Huhlati. Chč. S. I. 25b.

Huhlati. Kaše huhlá. Hamz. 59.

Húhoř = úhoř. Gb. Slov.

Hujer O., spisovatel

Hujšati koho kde = houpati. Hujšał ho
na koleně. Čes. 1. XII. 159. a j.

Húkání, n. = houkání.

Huknout na koho = vykřiknouti. Brt.
P. n. 928. Sr. Houkati.

Hukobučný skot. Msn. Od. 227.

Hůl. Přivedl to až na hůl (na žebrotu)
Tbz. V. 6. 334. — H. na obruče (z které
se dělají obruče). Mtc. 1903. 319.

Hulákal, a, m. = křikloun. Dšk. Km. 12.

Hulákavý pokřik. Stan. I. 284.

Hulán, a, m., tanec. Vz Brt. P. N. 832,
878.

Hulinovo, a, n., vrch v Gemersku na
Slov. Sb. sl. 1901. 166.

Hulstra = holstra. Vz Gb. Slov.

Hulvaterie, e, f. = hulvatství. Nár. list.
1902. č. 297. odp.

Humanism-us, u, m. = vzdělání lidské
zvl. studiem jazykův a literatur staroklassi-
ckých. Dolen. Pr. 475.

Humanitaření, n. Mělké h. Osv. 1896
465.

Humna, pl., n. Moje nohy nebyly jen za
humny = viděl jsem svět. Tbz. V. 1. 13.

Humnový. H. seno, foenum areae. Vz
Gb. Slov.

Humorný vtip. Nár. list. 1904. 147. 13.

Humpal - Zemanová Josefa, spis. Sr.
Zvon IV. 27.

Humpolácky něco dělati (mizerně). F.
Schulz.

Humulečka, y, f. = homolka. Prus. Slez.
Čes. 1. X 422. Vz Homolka v II. Př ísp. 76.

Hun, u, m. = hon (míra). Slez. Vyhl. II.
278.

Huňa = druh župky sahající až po ko-
lena a podobající se slovácké haleně, jenom
že byla v zádech užší. Těšín. Vyhl. II. 193.



	96

	Hrúžeti = pohřížiti. Vz Gb. Slov. Hrynec, nce, m. = hrnec Val. Šb. D. 56. Hrys = rys. U Domžl. Šb. D. 15. Hryzlavý = kousavý). Vz Gb. Slov. Hryzovati. Pakliže člověk stár a velmi ho hryzaje. Ruk. lék. Jhr. 189a. Sr. HRýzti. Hrzí, kompar. z hrdý. Vz Gb. Slov. Hrzitel, e, m., Verächter. Vz Gb. Slov. Hrzivý. Zbav ny od zlého, to věz světa hrzivého. Ruk. (List f. V. 230. ) Hrzký = hezký. Na Hané. Šb. D. 49. Vz Herzký. Herzší = hrdší, zv Hrdý. Kat. 1678 Sr. Tvrzší. Huba malá dírka, ale velká sbírka, a když nedostane, bručí. Světz. 1887. 602. Jede mu h. jako rybnikáři. Ib. 1888. 807. Která huba sama ráda, nepotřebuje karamada. Žel. Brod. Čes. 1. XIII. 28. Šla mu h. na maso (rád by byl jedl maso). Brt. Čít. 253. Húba, vz Houba, Gb. Slov. Hubalka, y, f. = hubička. Dšk. Km. 31. Húběj = hlouběji. Brt. P. n. 577. Huben, a. o, vz Hubený. Huběnečka, y, f. = hubička. Brt. P. n. 704. Hubeněti z něčeho. Krs. Ten. III. 23. Hubeníčí zdrobn. hubený. H slovíčko. Vz Gb. Slov. Hubenka? = cifra, číslice. Vz Gb. Slov. — H. Na Hubence, louka u Hetlína. Př. star. VII. 55. Hubený jak. H. jako brčko, bezová duše, ženatý vrabec, stehlík na bodláku; Žebra by mu spočítal, jak je h. (vyzáblý). Čes. 1. XI. 270. Je jako kosinka, jako došek, jak lítavka, jak vykrmený (soupraší) šindel. Ml. Bolesl. Ib. XIII. 176. Hubernak, u, m., herba thuris, rostl. Vz Gb. Slov. Hubička = dýmka. V zloděj. mluvě. Čes. I. XI. 140. Hubičkový (tanec). Vz Brt. P. n. CXXIV. Hubitelka. Pasť, hubitelka myší. Msn, Hym. 88. Hubkovitý. Zánět krku h-tý, angína aphthosa. Ktt. Hubna = humna (v zaříkávací formulce). Nár. sbor. VIII. 135. Hübner Kar., řed. obč. škol, spis., ll. /ll. 1827. -10. /10. 1903. Vz Nár. list. 1903. č. 278. 2. Hubomlatsví, n. = žvastání, tlach. Nár. list. 1904. 173. 3. Hubomleč, e, m. = tlachal. Sbor. čes. 144. Sr. Hubomel. Hubovati. — jak kde. H. jako sedláci za stodolou (aby jich ten, na koho hubují, neslyšel). Zbirov. Čes. 1. XI. 270. Hučadlo, a, n. U H-dla, studánka u Hetlína. Př. star. VII. 54. Hučava, y, f., potok na Zvolensku. Sb. sl. 1902. 48. Hučeti kde. A kdy olše nad řekou vichrem hučely. Zvon III. 455. Hučivě zašuměti. Tbz. XIII. 233. Hučivka, y, f. Táhl jsem zemí se svou h-kou, velikým dělem, abych je potrestal. Hrlš. Hus. 67.	Hudba. Lidová h. Vz Brt. P. n. CXXVIII. Hudbice, e, f., zdrobn. hudba. Hudcovský. H. šelma (nadávka muzikant- ská). Zvon II. 623b Hudček, dečka, m., zdrobn. hudec. Baw. J. v. 1451. Hudebně něco znázorniti. Vlč. Lit. II. 2. 26. H. vzdělaný. Us. Hudebnětheoretický. Nár. list. 1903. č 243. 15. Hudec. Vz Brt. P. n. CXXV1II. Hudeček Frant., železn. úřed. a spis. f 26, 1. 1902. Hudečstvo, a, n., figellatoria (ars). Rozk. P. 1551. H. = hudectvo, umění hudecké. Vz Gb. Slov. Húdek, dka, m. = hudec Vz Gb. Slov. Hudič, e, m. = čert. Zvon III. 597. Hudlař, hudlava (y., m. ) vlastně = kdo pracoval mimo cech, nezákonně a zajisté nic neuměl. XVI. stol. Zvon III· 594. Wtr. Hudrmanina, y, f. = nehezké řeči. Tbz. V. 9. 493. Húfa, y, f. = houf a, houf. Hauer 11. Húfnice, e, f. = houfnice. Půh. el. III. 707. Huhlání, n., vz Huhlati. Chč. S. I. 25b. Huhlati. Kaše huhlá. Hamz. 59. Húhoř = úhoř. Gb. Slov. Hujer O., spisovatel Hujšati koho kde = houpati. Hujšał ho na koleně. Čes. 1. XII. 159. a j. Húkání, n. = houkání. Huknout na koho = vykřiknouti. Brt. P. n. 928. Sr. Houkati. Hukobučný skot. Msn. Od. 227. Hůl. Přivedl to až na hůl (na žebrotu) Tbz. V. 6. 334. — H. na obruče (z které se dělají obruče). Mtc. 1903. 319. Hulákal, a, m. = křikloun. Dšk. Km. 12. Hulákavý pokřik. Stan. I. 284. Hulán, a, m., tanec. Vz Brt. P. N. 832, 878. Hulinovo, a, n., vrch v Gemersku na Slov. Sb. sl. 1901. 166. Hulstra = holstra. Vz Gb. Slov. Hulvaterie, e, f. = hulvatství. Nár. list. 1902. č. 297. odp. Humanism-us, u, m. = vzdělání lidské zvl. studiem jazykův a literatur staroklassi- ckých. Dolen. Pr. 475. Humanitaření, n. Mělké h. Osv. 1896 465. Humna, pl., n. Moje nohy nebyly jen za humny = viděl jsem svět. Tbz. V. 1. 13. Humnový. H. seno, foenum areae. Vz Gb. Slov. Humorný vtip. Nár. list. 1904. 147. 13. Humpal - Zemanová Josefa, spis. Sr. Zvon IV. 27. Humpolácky něco dělati (mizerně). F. Schulz. Humulečka, y, f. = homolka. Prus. Slez. Čes. 1. X 422. Vz Homolka v II. Př ísp. 76. Hun, u, m. = hon (míra). Slez. Vyhl. II. 278. Huňa = druh župky sahající až po ko- lena a podobající se slovácké haleně, jenom že byla v zádech užší. Těšín. Vyhl. II. 193.