Huňák, a., m. = člověk houní se pokrýva-
jící (nadávka).

Huňatíce, e, f. = huňatá čepice. Jrsk.
XX. 2. 134.

Huncút, a, m. H-ta ztratil, Kujona našel.
Rizn. 69.

Hundelák, u, m. = prkenná ohrada na
ovce, karba. U Kr. Městce. Čeč. 178.

Huněk, nku, m. = oddelení valchy, do
něhož tlukou dvě kladiva; podobně jako
ve mlýně složení. Val. Čes. 1. XI. 95.

Huněnky, pl., f. Pravily (ženy) těm
střivjám (střevícům) huněnky. Včk. Vset.
359.

Huněry = rozcuchané vlasy. Kub. List.
fil 1902. 248.

Hunky, pole u Mikulovic. Čas. mor. mus.
III. 133.

Hůnor = únor. Gb. Slov.

Hunškop = hunckap, koňský náhlavek. Gb.
Slov.

Hurdati. Kolébka hurdá = nepohybuje
se rovně a proto drká. Slez Vyhl. II. 229.

Huřeji, kompar. k zle. Au by o žádného
h. nebylo. Čern. Z. 320.

Hurštovati = naléhati, nutiti, hurtovati.
Frant. 34. 27.

1. Hus J. Vz Lit. I. 917., Hrubý 12. —28.,
Zíbrt. Bibl. II. 1134. —1184. (Husovi před-
chůdci ib. 1117. nn. ). Výsledek Husovy
činnosti na poli našeho jazyka. Vz Mus.
1863. 327. Někde Luther, jinde Hus zasta-
vuji římský vůz. Proch. Hrad. 68.

2. Hus, husa: emdenská, pomořanská,
toulousská. Nár. list. 1903. č. 136. 9. Slepice
a husy mají se sázeti na vejce tehdy, když
jdou lidé z kostela, aby se vylíhlo mnoho
kuřat a housat, Na Mirošovsku, sedí-li husa
na vejcích, nesmí se poklopovat hrnec, sice
by se housata udusila. Mtc. 1. 1897. 56., 70.
Husa dobrá jen do Martina, od Martina
starým skopcem čpívá. Tbz. V. 4. 37. Di-
voké husy na odletu, konec babímu letu.
Husi sa dycky o kukurici snívá; Tak je
mu, jako husám, keď sa dostanú k žitným
klasom (dobře). Rizn. 172., 175.

Husar = zkažená slíva. Hauer. 11. Sr.
Huser.

Húsce. Každému (psu) se dá h. (hufcze).
chleba. Lbk. 37. Vz 2. Přisp. 77. a Húsečka
v VI. 394.

Húsence, e, f. = housenka, eruca Oliv-
nice naše snědla jest h Pror ol. 172^b. 2.
— H., zdrobn. house Sr. VI. 394. a násl.

Húsenčin = husi. H. vejce. Náchod. Mš.

Húsenčiska, pl., n. = housenky. Val. Ces.
1. XI. 435.

Húsenica, e, f. = housenka. Skrutil sa,
ako h. na kapustnom liste Rizn. 175.

Húser, a, m. = husař. Tk. M, r. 184.

Húserový, Ganser-. Vz Gb. Slov.

Husí pochod (jeden za druhým). Stan.
III. 165. H. rozum (hloupý). Tbz. V. I. 88.
H. nožka menší a větší, pes anserinus minor
et major (v lékařství). Ktt. H. mluva, vz
Vyhl. II. 264.

Husička, y, f., tanec. Vz Brt. P. n. 850.

Husičky = leknín, Vz Kačírky.

Hlusina, y, f. = dřevo, jež zapíná kolo
při jízdě s kopce. U Vimperka. Kub. List.
fil. 1902. 248 Sr. Šupka.

Husitství, n. Vz Zbrt. Bibl II. 1102. nn.

Húska, y, f. = houska. Vz Gb. Slov.
Hra na húsky a vlčka. Vz Sbor. slov. 1901.
141.

Huslarina, y, f. Písně zpívané s prů-
vodem h-riy. Lind. Lit. I. 774.

Húslky, pl., f. = housličky, zdrobn. housle
Vz Gb. Slov.

Húslový = houslový.

Husník, a, m. = červ, mol, pihavka; hou-
senka. Vz Gb. Slov

Husniť = psáti husím brkem. Čes. 1. XI.
67.

Hussakit, u m., nerost. Vz Vstnk. XI.
831.

Hust, a, o, Vz Hustý.

Hustá, é, f. = rychtářka. V zloděj. mluvě.

Hustiti kde co čím. Brt. P. n. XXIX.

Husto. Už mjeł na husto psané (byl
v úzkych). Val. Ces. i. XI. 229.

Hustodětý = hustotkaný. H. plátno. Msn.
Od. 102.

Hustochocholný. H. přílbice. Msn. Od.
328.

Hustokadeřný. Msn. Od. 289.

Hustomrvý trus. Msn. Od. 259.

Hustosrocený. H. včely. Msn. II. 22.

Hustota země, zemských vrstev. Strh.
Mech 95., 261., 265.

Hustovrchý. H. lůžko, postel. Msn. Od.
348., 108.

Hustý, ého, m. = soudce, rychtář, v zlo-
dějské řeči. — H. Tráva hustá jako kožich.
Jrsk. XII. 262.

Huš = prase v dětské řeči. Us.

Hušák (ušák), u, m. = hrnec s uchem
Dšk. Km. 29.

Hušťací kolébka. Slez. Vyhl II. 229.
Vz Hušťati.

Hllšťák, a, m. = představený obce V zloděj,
mluvě. Čes. 1. XI. 140.

Hušťati. Dítě na rukou h. = houpati.
Slez. Vyhl. Π. 229.

Huště = hustěji. Čím čestějie ji (vrbu)
obrubáš, tiem se h. obalí. Št. Uč. 84a.

Húště, ě, f. = housti, Baw. Ar. v. 4136.;
tlačenice. Baw. Ar. v. 3492.

Húštinka, y, f., zdrobn. houšť. Sbor.
čes. 56.

Huštvorc, e, m. Vezmi h-vorce hrsť plnú.
Lék. B 180a. Vz Húzvorc.

Huťapa, hutipa y, m. = přihlouplý
člověk. Suchdol. Kub. List. fil. 1902. 248.
Sr Huťa.

Hutněti, ěl, ění = hutným se stávati.
Bahno tuhlo a hutnělo. Hol Met. I. 143.

Hutoriť = praviti. Sbor. slov. 1901. 74.

Hüttler Ant. (pseud. Č. Ostravický) spis.
a lidový básník, nar. 1869. Vz Vyhl. I. 88.

Húzvorc. vorce, m. Vezma h. a ruoži.
Lék. B. 184a. H., Nachtschatten. Ib. 187b.
Sr Huštvorc.

Húzvurcový. II. voda. Lék. B. 187a.
Sr. předcház. Húzvorc.

Huždačka, y, f. = houpačka. Hauer 11.