Húžev = houžev Baw. Ar. v. 4025., E.
v. 2447.

Húžka, y, m, = houžka, skrblík. Vz Gb.
Slov.

Húžňák, a, m. = skrblík. Vz Gb. Slov.

Húžvař, e, m., vz Houžvař

Húžvička, y, f., zdrobn. húžva, houžev.
Vz Gb. Slov. Sr. Houžvička.

Hvězda, y, f. = kostelík na Stěnách (na
vrchu mezi Policí a Broumovem). Tk. —
Z Hvězdy Jan. Vz Lit. 1. 917.

Hvězdec, dce, m Domnění hvězdců. Sf.
v Pal. Záp. II. 59.

Hvězdicovitý. H. brány. Nár. list. 1903.
č. 134. 21.

Hvězdinec, nce, m., hora u Domažlic.
Čes. 1. XII. 384.

Hvězditi koho čím. Slavná noc h-la jej
tisícerými světy. Zr. Nov. ² 197.

Hvězdnatě pláti. Kká. Sion II. 182.

Hvězdně, adv. Zr. Let. I. 8.

Hvězdoplaz, a, m. = planeta. Vz Gb.
Slov.

Hvězdoprava, y, f. Obíral se h vou a ha-
dacstvím. Hrlš. Hus. 20.

Hvězdopravný, astrologisch. H. rozprava.
Nár. list. 1886. č. 1.

Hvězdořadí, n. Pl. — Lit. II. 17.

Hvězdosetý. H. nebesko. Msn. Od. 160.

Hvězdotřpytný. H. koruna, Zr. Nekl. 6.,
stan. Zr. Leg. 117.

Hvězdovid, u, m. = hvězdářský nástroj.
Vz Gb. Slov.

Hvězdovník, a, m. = astrolog. Vz Gb.
Slov.

Hvězdový, H. krajky. Vz Krajka.

Hvízdalka, y, f. = hvízdačka. Gest. U.
116. (MS. ).

Hvížď, ě, m. = jedlé lesní zvíře. Sb. slov
1901. 155. H. = hvizd (pták)? Býł jak
b. = hubený. Val. Čes. 1. XII. 131. —
H. = červivý ořech. Vz Gb. Slov.

Hvížděc, dce, m., zdrobn. hvížď. Vz Gb.
Slov.

Hvozdný kopec. Škd. F. 133. Vz Hvozdní.

Hvozdo, a, n. = hvozd. Dšk. Km. 5. Sr.
Vozdo.

Hvožděnín, a, m. = kdo bydlí ve hvozdí.
Gb. Slov.

Hyacinthový. H. oko (modré). Tbz. V.
9. 299.

Hýbati, vz Hnouti, Pohýbati, Viklati,
Lejno (i v dod. ), Pohnouti co.

Hýbavý = hýbající se. Tresť h-vá na dvě
straně. Chč. S. I. 13a. — H. = nestálý,
vrtkavý. H. svět. Ib. II. 232a.

Hyberňácký. H. náměstí v Praze (nyní:
Josefské). Jrsk. XXVI. 45.

Hyběť. Dle Gb. hyběť, hyběti interj. -běda,
wehe, heu z infinit, hyběti = hynouti. V do-
kladech známých hodí se někdy význam
inft. hynouti m. zahynouti, ale tutéž hodí
se také význam běda, ku kterému všecky
doklady jiné ukazují. Gb. Hyběť bude...
zvláště kněžím, jenž hrdlují chudé. Hus II.
392. Ba hyběť jim s ohněm pekelným. Pat.
Jer. 121. 10. (113. 1. ). Zmešká-li člověk ta-
ková dobrotu boží, hybietiť jemu bude proto
(zahynouti). Chč. S. I. 115a. Hyběť = běda.

Baw. T. v. 1075. H. = hynouti. Baw. J. v.
1651. Vz více dokladů v Gb. Slov.

Hýbl Jan. Vz Lit. I. 917.

Hyboměřický, mechanisch. H. jednání
(mechanika) Presl v Kroku I a. 12. (1821. )

Hyboměrství, n. = mechanika. Št. Sr.
Hyboměřictví.

Hybridní slovo = smíšené, složené ze slov
rozličných jazyků: planimetrie (z lat. planus
a z řec. μετρεοή, nebo tvořené ze slova ja-
zyka jednoho koncovkou jazyka druhého;
sklizuňk (z čes. sklízeti s německou kon-
covkou -ung). Ott. XI. 996.

Hydek. Je tam hydek = zima (maď. i ro-
man. ). Čes. 1. XII. 274.

Hyditi. Víra křesťanská vše zlé hydij.
Št. Nauč. mus. ruk. 1492. Ruk. mus. z roku
1465 má: hyzdí (Mš. ).

Hydrant, u, m. = výpustní přístroj na vodo-
vodu. Vz Ott. Slov. Pouliční a požární, pod-
zemní samočinně se vyprazdňující h. Nár.
list. 1903. é. 134. 21.

Hydraulika y, f. Práti acetylen v h-ce
čili v práči. Vz KP. X. 117.

Hydrinden, u, m., v lučbě. Vz Vstnk.
XI. 4.

Hydrolysa, y, f., z řec —jistý druh ště-
peni některých solí v roztoku vodném. Vot.
204., Vstnk. XI. 520.

Hydrometrie, e, f. z řec. = měření obsahu,

váhy, rychlosli, tlaku, hutnosti vody. Vz Strh.
Mecb. 493.
Hydrothymin, u, m., v lučbě. Vz Vstnk.

X. 592.

Hydrotroilit, u, m., nerost. Vz Vstnk.

XI. 820.

Hydrouracil, u, m. Vz Vstnk. XII. 55.

Hydroxamový. H. kyselina. Vot. 94.,
Vstnk. XII. 46.

Hydroxyd, u, m. H železitý, nerost. Vz
Vstnk. XI. 825., 710.

Hydroxylový kyslík, skupina. Vot. 71.,
28.

Hydroxymočovina, y, f. Vz Vstnk.

XII. 53.

Hydrozinkit, u, m.: ZnCO₃ +2ZnO₂H₂
Vz KP. X. 220.

Hyhý — kůň v dětské řeči. Us., Vyhl.
II. 23i?.

Hyhyhy. Jede h. (v dětské řeči). Čes. 1.
XI. 319. — H. = monstrance. V zloděj,
mluvě.

Hyjta, y, f. = beseda, tácky. Hruš. 8., 66.

Hýkal, vz Hejkal.

Hýknouti. Sbor. čes. 276. Vz Hýkati.

Hýl, a, m. Nadýmati se jako h. Rokyc.
Post 20a.

Hylánání, n. = vykřikování. H. vozků.
Čes. 1 XII. 419.

Hylmar Václ., prof. a spis, 1841—31. /5.
1904. Vz Nár. list. 1904. 150. 2. a jiné listy
z též doby.

Hylvát, a, m. = hulvát, hlupec 1568. Zvon.
II. 622.

Hymnický. H. písně. Vrch. Z hlub. 108.

Hyna Frant., kněz a spis. Vz Čad. 1.

Hynost? = hybnost. Vz Gb. Slov.

Hynšt, u, m. = příčný trám, který spo-
juje dva trámy vinného lisu. Čes. 1. XIII. 475.