114

Jelček, lečka, m, zdrobn. jelec. Vz Gb.
Slov.

Jelének, nka, m. = jelínek, zdrob. jelen.
Gb. Slov.

Jelení rohy. Vz Krajka. J. hon. Arch.
XX. 313. J. skok (jelení hlošák), houba.
Džl. Čes. 1 XII. 383. J. růžky, vz Plavuň.

Jelenka, y, f., phallus, houba. Ott. XIX.
675.

Jelenkovitý. J. rostliny, phalloideae. Ott.
XIX. 675.

Jelešňa, ě, f., přítok Čierne Oravy na
Slov. Sb. sl. 1901. 162.

Jeliko. Vz Gb. Slov.

Jelikož = leda, nisi. Pat. Jer. 84. 13. —
J. = poněvadž. Pel. VI. J. písmo k tomu je,
aby se odstranila všeliká možnosť piklů
atd. 1308. Vck. Vset. 18. Vz násl.

Jelikožto = poněvadž. Ta slova psal jsem
potomnosti vašie, j. v těch má malosť bož-
ského domysla pochopena byla jest. Kar. 9.

Jelínek Boh., básn., 1851. —1874. Vz Flš.
Písm. 709., Zvon IV. 475. — J. Eduard. Vz
Alm. VIII. 112. —115. — J. H., spis.

Jelito. Je-li ti luto, kup si j. Slez. Vyhl.
II. 66.

Jeliž = když. Nic nemluvil, až j. světlo
s sebú měl. Chč. S. II. 189b.

Jelověda, y, f. = mathematika. Berg.
v Kroku II. b. 162. (1827. ).

Jelšavka, y, f., potok, přítok Ostravice
na Mor. Sb. sl. 1901. 162.

Jemenný = jmenný. Mš. exc.

Jemnince červený. Tbz. V. 4. 101.

Jemnobylinný. J. krmě. Msn. Od. 128.

Jemnopokárný. J. slovo. Man. Od. 140.

Jemnoruký. J. panna. Msn. Hym. 35.

Jemnostěnný lalůček. Ott. XIX. 729.

Jemnůstka, y, f. Zvon III. 543.

Jen (m. ), jě (f. ), je (n. ) = ten, ta, to (on,
ona, ono), který á, é. Vz Gb. Slov.

Jenal, a, m. = Jan. Dšk. Km. 13.

Jenda, y, m. = Jeník, Jan. Dšk. Km. 22.

Jenem = jen. Št.

Jenerál, a, m. Myslil, že přijde k j-lu
(k okresnímu soudu na Ovocném trhu, kde
bylo dříve generalní kommando). Praha 112.

Jeniak (?) = kámen budící ducha věštec-
kého. Vz Gb. Slov.

Jeník rytíř Jan z Bratříc, spis. Sr. Mus.
1880., 1897., Zvon IV. 270. nn.

Jen jen. Oči jeho jen jen svítily, gera-
dezu. Hol. Met. I. 164. Tou zvěří se břeh
jen jen hemžil. Ib. II. 47. — Udělám to.
Jen jen (opovaž se)! Us.

Jenomá, jenomejc = jenom. Mus. 1863.
339. Ale myšlínky, myslím, mívá přece
jenomejc jinde. Zvon. III. 128.

Jenomejc = jenom. Prokvítá (šediví),
tuze ještě ne, ale přece j. Zvon III. 591.

Jenoten, tna, tno asi = samoten. Podoben
učiněn jsem ptáku pelikánovi jenoten (soli-
tudinis). Ž. kl. 101. 7. (List. fil. IV. 312. ).
Sr. Jenotna.

Jenotina, y, f., pentastemon, rostl. Ott.
XIX. 453.

Jenotna, y, f. = samota, poušf. Krok 1890.
50. Sr. Jenoten.

Jenotný = jednotný. Vz Gb. Slov.

Jenoušek, ška, m. = Jan. Dšk. Km. 39.

Jeny = jenom. Brt. P. n. 1195.

Jenznúti, vz Venznúti.

Jenž. Žádal drobtóv, jenž padáchu s stolu
bohatce. Hus II. 241. Bohatci, jenž chlu-
páčky chovají (psy). Ib. II. 242. Vz Chč. S.
II. Slov. 13.

Jen že. Spařil bytosť v kozlí kůži, jen
že málo zvířeti podobnou. Tkč. Čes. pov.
II. 54.

Jeptiška, potok u Kr. Městce. Čeč. 16. —
J-ky dušiček — špitálské ženy, které ošetřo-
valy nemocné. Dolen. Pr. 207.

Jeptišský zákon (řehole). Rokyc. Post.
259.

Jer. Za původné t máme na slov. Ska-
licku tvrdé e; posel, ten atd. Vz Sbor.
čes. 83.

Jěř, renitenta, Rozk. R. 72., renicenta.
Rozk. P. 679. (Mš. ).

Jeřáb obecný, rostl. Vz Ott. XIX. 772a.
— J. — váha. Vodu vážiti jeřábem. Kr.
Městec. Čeč. 182.

Jeřabatý. J. uhlí. 1597. Čes. list. XII.
314.

Jeřábek Fr. V. Dr. Vz Alm. IV. 30. až
34. — J. Luboš. Dr., spis. Sr. Zvon IV.
183. — J. Vikt. Kamil. Vz Nár. list. 1904.
č. 277. 9.

Jeře, řete, n. = letošní ovečka. Vz Gb.
Slov.

Jeřebina, y, f. = jeřabina. Vz Gb. Slov.

Jeremiášovati = naříkati. Us.

Jeřík, u. m. Za původní l je u slov.
Skalice všude e: ovec atd. Vz Sbor. čes. 81.

Jermak, u, m. = jarmark. Ostrava. Šb.
D 59.

Jerniti. Minulať zima, jernít se čas. St.
Ě. 52b. (Mš. ). Vz násl.

Jerný, vz Jerní. J. teplo. St. É. (Výb. I.
657. 8. ).

Jeřrub (?), u, m. = sekání jeři (sena,
foeni)? Vz Gb. Slov.

Jerusalemský. J. ulice v Praze dříve:
V Sedmihradech. Dolen. Pr. 511.

Jerusalemství, n. = úhrn všeho, co patří
k Jerusalemu. Vz Gb. Slov.

Jeseníky = východní část Sudet. Vyhl. I.
17.

Jeseterovitý. J. ryby. Vz Ott. XXII. 414

Jeskyňky, vz násl. Jezinky.

Jesle —- rebrík na píci. Je na vysokých
jeslách = na chudobné stravě. Sbor. slov.
VII. 110.

Jeslky, zdrobn. jesle. Vz Gb. Slov.

Jesně, jestně, f. ? ferculum. Rozk. R 90.,
P. 1711. (MS. ). Dle Gb. Slov. = nějaké jídlo.

Jespiti = nanášeti. — co: zemi, písek.
Vz Gb. Slov.

Jestě, essentialiter. Mš. Slov.

Jestibky, pole u Červ. Lhoty. Čas. mor,
mus. III. 133.

Jestli, jestliže, -li ve spisovné řeči Pala-
ckého. Vz Mtc. 1901. 377. Jestli, sr.: esi,
esli, ešli, lesi, lesti.

Jestota, y, f. = jistota. Branšovice. Kub.
List. fil. 1902. 248.

Jestřabec, bce, m., louky a rybník u La-
viček. Čas. mor. mus. III. 133.