138

Ktt. Čin dobrý bývá s kostmi pochován
(zapomíná se naň po smrti dobrodince). Věst.
XI. 349, — K. Kosti - kameny. V zloděj.
mluvě. — Kosti = jetelina po vymlácení se-
mínko. Žel. Brod Čes. 1. XIII. 28.

Kostecký Old., vz Seykora.

Kostel. Chodí s k-lem okolo kříže (o spo-
zdilci). Vlasť. I. 236.

Kostelíček, čku, m. Jak se dětem uka-
zuje k. Vz Vlasť. I. 134.

Kostelní člověk =jenž povinen byl platiti
úrok k záduší. Půh. ol. III. 520.

Kosterný hrob (s kostrami). Ott. XX. 5
Sr. Kostra.

Kostihnát, a, m. = rak. Msn. Hym. 93.

Kostitvorný, beinbildend. Ktt.

Kostižer, u, m. Knochenfrass. K. kloubní,
caries articulorum. K. kloubu loketního,
caries articulationis cubiti; k. kloubu nož-
ního, podarthrocace; kloubu ramenního,
omarthrocace, Schultergelenksarthrocation;
obratlový (Hniloba obratlu), spondylarthro-
cace, Wirbelcaries; prostý, caries simplex,
Ostitis superficialis, oberflächliches Knochen-
gesechwür. Ktt.

Kostka, y, f. = kůstka, zdrobn. kosť. Baw.
E. v. 503., 777.

Kostlivčina, y, f. Slád. Tříkr. 69.

Kostnatění, n. = ossifikace.

Kostnativý sarkom, ossificierendes Sar-
kom. K. zánět kosti, eburneatio, ostitis
ossifícans; k. zánět svalu, myositis ossifi-
cans; k. zánět okostice nitrolbové, pachy-
meningitis cerebralis externa ossificans. Ktt.

Kostnec, stence, m., lanceola. Mam. V.
Vz Kosfen.

Kosťokloubný zánět, Osteoarthritis. Ktt.

Kosťochruplavčitý sarkom. Ktt.

Kosťový sarkom, osteosarcoma. Ott.
XVIII.

Kostrba, y, m. = beran. Msn. Od. 139.

Kostrbatina, y, f. K-ny uhlazovati. Mark.

Kostrhún, a, m. = kdo rád k něčemu
zadarmo přijde, rád se vymkne placení. Val.
Čes. 1. XIII. 210.

Kostur, u, m. — suchá větev; sukovitá hůl;
suchý dobytek; naškrobené plátno; člověk zlý,
zpurný. Hauer 12.

Kostvol = kostel. Sbor. slov.

Kostymní podrobnosť. Cbyt. 47. Sr. Ko-
stumní.

Kostymovaný bál. Zr. Mad. 53.

Kosák, u, m., Bienenkorb. Vzala stříbrný
k. z mé truhlice (nějakou ozdobu). Půh. brn.
III. 402. (1448, ).

Košár, u, m. Vlk dosť oviec nakradne
a predsa nemá košiar (zloděj a lakomec
nikdy k ničemu neprídu). Sbor. slov. 1901.
150.

Košárný. K. ohrada, Mns. II. 439., stan.
Mns. Hym. 37. Vz Košár.

Košatky, tanec v sev. vých. Čech. Jrsk.
XXII. 202.

Koščál, u, m., maguderis. Rozk. P. 715.
Sr. Košťál, Koščial.

Koščeval, vz Koščival zde.

Koščí, lundula. Rozk. P. 98.

Košiar, u, m. = košík. Kál. Slov. 32.

Košička, y, f. = řeřicha. Vyhl. II. 221.

Košíčkový. K. krajky. Vz Krajka.

Košíkárna, y, f. = místnost, kde se pletou
kosíky. Vck. Vset. 72.

Košilán, a, m. = dítě kosilaté. Dšk. Km.
15. Sr. Košilanda.

Košle, í, pl., f. = brusle. Čes. lid. XII.
207

Košile, camissia. Rozk. P. 1758., Bhm.
hex. 520. Nenajdeš před r. 1570. košil
téměř žádných. Světz. 1886. 434. Vz násl.

Košilka. R. 1608. nalezli jsme v Pražské
knize č. 1174., košilky čili zupice'. Světz.
1886. č 434. Sr. předcház. Košile.

Košíře prý od kosířů, kteří pořezávali
proutí podél potoka a zaměstnávali se ple-
tením košatin a podobného zboží. Dolen.
Pr. 558.

Košiště, ě, n. = chvostiště (koště). Kbrl.
Džl. 15.

Košnař, e, m. Wtr. Str. 68.

Košt, u, m. Tvorové mající k. (chuť,
smysl chuti). Kom. Did. 27.

Košťál Jos., prof. a spis., nar. 1851. Vz
Čes. 1. XI. 110.

Kosťáloví, vz Kostálí. V VI. 684. za
Košťálov chybně m. ·. Košťáloví, vz Koštálí.

Koštivol, vz Kosčival zde.

Košuľa, vz Košile.

Košulisko, a, n. = veliká nebo špatná
košila. Vyhl. II. 168. Slez.

Kot = kosť Tvrdý jako kot. Brt. D. I.
338 - K discus. Rozk. P. 2007. — Kota
honiti. Poslední den veselých svateb chodí
také ženy po domech holit muže s přísluš-
ným náčiním. Toto chodení po domech
jmenuje se, honit kota'. Světz. 1882. 528.

Kotáceti se kde. V moři vír kosti ko-
tácí. Msn. Od. 13.

Kotačka, y, f. = vlk lopuchu. Lišeň. Mtc.
1902. 445.

Kotas, a, m. = hubený dobytek, když sotva
nohy vláčí. Zbirov. Čes. 1. XI. 270.

Kotec, tce, m. = výklenek pod kamny,
kde se usazuje kvočna. U Kr. Městce. Čeč.
183.

Kotejše = pápěrky. Džl. Čes. 1. XII. 382.

Kotek, tku, m. Bubeník uhodil do
kotků. Jrsk. XXVIII. 142. - K. Seděti na
kotku = na bobku. Lišeň. Mtc. 1902. 237.

Kotevnice, e, f., rhetia, rostl. Vz Ott.
XXI. 657.

Kothurnový způsob mluvení (z vysoka).
Lit. I. 788.

Kotiš, e, m. = kočíš. Slov. Czam. Slov.
129.

Kotlinatý. K. vysočina. Hlk. XI. 81.

Kotlinka, y, f., zdrobn. kotlina. Stan.
III 93.

Kotlový. K. topení. Vz KP. IX. 319.

Kotmo, vz Kotně. Mam. V. Sr. Kot 3.

Kotoučovitě zatočený stonek. Hol. Met.
II. 124.

Kotrboul, u, m., phytelephas, rod palem.
Vz Ott. XIX. 699.

Kotrcati se jak. Vůz k-cal se od jedné
strany na druhou (nahýbal, kolíbal, házel
se. Tbz. V. 9. 203.

Kotrček, čku, m., zdrob. kotrč (chumáč).
Zelený k. fialek. Mršť. Obz. 37.



	138

	Ktt. Čin dobrý bývá s kostmi pochován (zapomíná se naň po smrti dobrodince). Věst. XI. 349, — K. Kosti - kameny. V zloděj. mluvě. — Kosti = jetelina po vymlácení se- mínko. Žel. Brod Čes. 1. XIII. 28. Kostecký Old., vz Seykora. Kostel. Chodí s k-lem okolo kříže (o spo- zdilci). Vlasť. I. 236. Kostelíček, čku, m. Jak se dětem uka- zuje k. Vz Vlasť. I. 134. Kostelní člověk =jenž povinen byl platiti úrok k záduší. Půh. ol. III. 520. Kosterný hrob (s kostrami). Ott. XX. 5 Sr. Kostra. Kostihnát, a, m. = rak. Msn. Hym. 93. Kostitvorný, beinbildend. Ktt. Kostižer, u, m. Knochenfrass. K. kloubní, caries articulorum. K. kloubu loketního, caries articulationis cubiti; k. kloubu nož- ního, podarthrocace; kloubu ramenního, omarthrocace, Schultergelenksarthrocation; obratlový (Hniloba obratlu), spondylarthro- cace, Wirbelcaries; prostý, caries simplex, Ostitis superficialis, oberflächliches Knochen- gesechwür. Ktt. Kostka, y, f. = kůstka, zdrobn. kosť. Baw. E. v. 503., 777. Kostlivčina, y, f. Slád. Tříkr. 69. Kostnatění, n. = ossifikace. Kostnativý sarkom, ossificierendes Sar- kom. K. zánět kosti, eburneatio, ostitis ossifícans; k. zánět svalu, myositis ossifi- cans; k. zánět okostice nitrolbové, pachy- meningitis cerebralis externa ossificans. Ktt. Kostnec, stence, m., lanceola. Mam. V. Vz Kosfen. Kosťokloubný zánět, Osteoarthritis. Ktt. Kosťochruplavčitý sarkom. Ktt. Kosťový sarkom, osteosarcoma. Ott. XVIII. Kostrba, y, m. = beran. Msn. Od. 139. Kostrbatina, y, f. K-ny uhlazovati. Mark. Kostrhún, a, m. = kdo rád k něčemu zadarmo přijde, rád se vymkne placení. Val. Čes. 1. XIII. 210. Kostur, u, m. — suchá větev; sukovitá hůl; suchý dobytek; naškrobené plátno; člověk zlý, zpurný. Hauer 12. Kostvol = kostel. Sbor. slov. Kostymní podrobnosť. Cbyt. 47. Sr. Ko- stumní. Kostymovaný bál. Zr. Mad. 53. Kosák, u, m., Bienenkorb. Vzala stříbrný k. z mé truhlice (nějakou ozdobu). Půh. brn. III. 402. (1448, ). Košár, u, m. Vlk dosť oviec nakradne a predsa nemá košiar (zloděj a lakomec nikdy k ničemu neprídu). Sbor. slov. 1901. 150. Košárný. K. ohrada, Mns. II. 439., stan. Mns. Hym. 37. Vz Košár. Košatky, tanec v sev. vých. Čech. Jrsk. XXII. 202. Koščál, u, m., maguderis. Rozk. P. 715. Sr. Košťál, Koščial. Koščeval, vz Koščival zde. Koščí, lundula. Rozk. P. 98. Košiar, u, m. = košík. Kál. Slov. 32. Košička, y, f. = řeřicha. Vyhl. II. 221.	Košíčkový. K. krajky. Vz Krajka. Košíkárna, y, f. = místnost, kde se pletou kosíky. Vck. Vset. 72. Košilán, a, m. = dítě kosilaté. Dšk. Km. 15. Sr. Košilanda. Košle, í, pl., f. = brusle. Čes. lid. XII. 207 Košile, camissia. Rozk. P. 1758., Bhm. hex. 520. Nenajdeš před r. 1570. košil téměř žádných. Světz. 1886. 434. Vz násl. Košilka. R. 1608. nalezli jsme v Pražské knize č. 1174., košilky čili zupice'. Světz. 1886. č 434. Sr. předcház. Košile. Košíře prý od kosířů, kteří pořezávali proutí podél potoka a zaměstnávali se ple- tením košatin a podobného zboží. Dolen. Pr. 558. Košiště, ě, n. = chvostiště (koště). Kbrl. Džl. 15. Košnař, e, m. Wtr. Str. 68. Košt, u, m. Tvorové mající k. (chuť, smysl chuti). Kom. Did. 27. Košťál Jos., prof. a spis., nar. 1851. Vz Čes. 1. XI. 110. Kosťáloví, vz Kostálí. V VI. 684. za Košťálov chybně m. ·. Košťáloví, vz Koštálí. Koštivol, vz Kosčival zde. Košuľa, vz Košile. Košulisko, a, n. = veliká nebo špatná košila. Vyhl. II. 168. Slez. Kot = kosť Tvrdý jako kot. Brt. D. I. 338 - K discus. Rozk. P. 2007. — Kota honiti. Poslední den veselých svateb chodí také ženy po domech holit muže s přísluš- ným náčiním. Toto chodení po domech jmenuje se, honit kota'. Světz. 1882. 528. Kotáceti se kde. V moři vír kosti ko- tácí. Msn. Od. 13. Kotačka, y, f. = vlk lopuchu. Lišeň. Mtc. 1902. 445. Kotas, a, m. = hubený dobytek, když sotva nohy vláčí. Zbirov. Čes. 1. XI. 270. Kotec, tce, m. = výklenek pod kamny, kde se usazuje kvočna. U Kr. Městce. Čeč. 183. Kotejše = pápěrky. Džl. Čes. 1. XII. 382. Kotek, tku, m. Bubeník uhodil do kotků. Jrsk. XXVIII. 142. - K. Seděti na kotku = na bobku. Lišeň. Mtc. 1902. 237. Kotevnice, e, f., rhetia, rostl. Vz Ott. XXI. 657. Kothurnový způsob mluvení (z vysoka). Lit. I. 788. Kotiš, e, m. = kočíš. Slov. Czam. Slov. 129. Kotlinatý. K. vysočina. Hlk. XI. 81. Kotlinka, y, f., zdrobn. kotlina. Stan. III 93. Kotlový. K. topení. Vz KP. IX. 319. Kotmo, vz Kotně. Mam. V. Sr. Kot 3. Kotoučovitě zatočený stonek. Hol. Met. II. 124. Kotrboul, u, m., phytelephas, rod palem. Vz Ott. XIX. 699. Kotrcati se jak. Vůz k-cal se od jedné strany na druhou (nahýbal, kolíbal, házel se. Tbz. V. 9. 203. Kotrček, čku, m., zdrob. kotrč (chumáč). Zelený k. fialek. Mršť. Obz. 37.