Předchozí (148)  Strana:149  Další (150)
149
Kši! kší. Tak se zahání drůbež. Hruš.
158.
Kširmistr, a, m., řemeslník. Mus. 1901.
436
Kšíti = kýchati. Baw. Ap. 218a.
Kterako, kterakos, quomodo, jak. Pat. Jer.
97. 19., 22. 6.
Kterakýkolvěk. Mill. 43a.
Kterakýžkoli. Mill. 76a.
Kterakýžkolivěk. Mill. 76a., 62.
Kterakžkolivěk, quamquam. Pat. Jer.
120. 8, 126 28.
Kterýkolivěk. Mill. 125.
Kterýžkolivěk. Mill. 34a, 28., 61a. a j.
V k. den Ž. pod. Kterýmižkoli jmény jsů
nazváni List. oleš. z r. 1398. III. 122. (MS. ).
Kterýžto. Kterážto krajina. Mill. 46 aj.
Ktož tento list uzře neb čtúce slyšeti
bude Půh. brn IV. 178.
Ktvieti šp. ku ktvu m. kvésti. List. fil.
1903 359. Oprav v VI. 763.
Ku. Ku úmyslu. Ev. ol. 6b. a j. Vz Osv.
1896. 893, k, ke, ku v. Gb. Slov.
Kuba Lud. Vz Zvon IV. 587. — Jako
Kuba Bohovi, tak Bůh Kubovi. Vvhl. II.
66 — K. čemý = pečená kaše z ječných
krup, k nimž přidáno usekaných sušených
hub s česnekem, na vrch dobře omaštěná
a opepřená. U Pelhřimova. Jinde: kaše
z krupice a hub. Uvařené na drobno roz-
sekané houby a uvařená krupice se znova
zavaří s brambory, česnekem, cibulí a mar-
jánkou. Val. K. = žitné krupky s hou-
bami na pekáči pečené a silně maštěné. Vz
Čes. 1. XI. 301., 152.
Kubal, a m. = Jakub. Dšk Km. 13.
Kubánek, nku, m. = křestní roucho, pla-
chetka, jíž odívají děti, které nesou ke křtu.
Kšť Líd. 11.
Kuběnářský = chlipnický. K. život. Chč.
S. II. 20la.
Kubinka, y, f., potok, přítok Ostravice
na Slov. Sb. sl. 1901 162.
Kubka, y, f. = kobka, síňce před kostelem.
Kbrl. Džl. 5.
Kuckati se s kým. Co ty se s tím
Vlachem pořád kuckáš (obíráš a p. ). Zvon
IV. 105.
Kucmoch jáhelný, krupicový, rýžový.
O jeho úpravě vz Čes. 1. X. 90.
Kucmouch, u, m., tanec. Vz Čes. 1. XII.
366.
Kučal, u, m. = způsob rány v dram.
hrách. Vz Mus. 1864. 316. Ať neuhoní kučal
neb sekule. Hš. Ostrsp. 83.
Kůče = kamna. V kúčích to praská.
Lišov. Kub. List. fil. 1902. 249.
Kučemelový. K. barva. Val. Ces. 1. XI.
227. Vz Kučemel v VI 765., Přetáhnouti.
Kučera Bohum. Dr., spisov. a docent. —
K. Ed. spis Zl Praha 1904. — K. Kar.,
básn., nar. 1854. Vz Flg. Písm. 724.
Kučerky, pole, louky ales u Laviček.
Čas mor. mus. III. 136.
Kučina, y, f., betulium (inter fercula).
Rozk. P. 1734 — Betulum. Vel.
Kučma, y, f. Vz VI 765. O svätom Mi-
kuláši daj kučmu na uši. Slov. Rizn. 64.
Kučovánky, čásť luk bzenckých, které
povstala vvkučením lesů. Čes. 1. XIII. 475.
Kudla. Třásla se mu k. v kapse (strachem),
jakmile někomu zvonili umíráčkem. Zvon III.
73 — Kravská k. (chlupy). Z ní se dělají
míče. Čes. 1. ΧΠ. 132., XIII. 372.
Kudláč, e, m. Nad K-čem, pole u Zbra-
slavic Př. star. VII. 54.
Kudlák, a, m. = kudlař. Tk. M. r. 184.
Kudliny, pole u Červen. Lhoty. Čas. mor.
mus. III. 136.
Kudousy = paďousy. Volyně. Čes. 1. XIII.
124.
Kudra, y, f. = kudrna. Černé kudry
lítaly mu kol čela. Jrsk. Pov. 132. Sr. L
Přisp. 174.
Kudrna, y, f., vz předcház. Chlupáč.
Kudrnatosť, i, f. K. pramenů vlny. Ott.
XX. 605.
Kudy tudy. Jel kudy tudy (nazdař Bůh).
Brt. Čít. 157.
Kudyžkolivěk, quacunque. K. jdieše.
Mill. 9.
Kuhyl, a, m= kulich. Mš. exc.
Kuchař Jos., básn., nar. 1847. Vz Flš.
Písm. 710.
Kuchařinka, y, f. = kuchařka (zdrobn. ).
Když je mnoho k-nek jedné krmi, nevždy
ji dobře upraví. Arch. XX. 101.
Kuchařinský sklep. Světz. 1886. 51.
Kuchehof, u, m. Kdyžby v krámech mas-
ných. v k-fě zlořečil. 1607. Mtc. 1903. 252.
Kuchman, a m. = kdo kuchmaní, neumí
vařiti.
Hauer 12.
Kuchšreiber, z Küchenschreiber. 1554.
Uč. spol 1903. XIII. 9.
Kuchtíř, e m. = kuchař, K-ře nám od-
lúdil. Arch. XXI. 483.
Kuchyně. Kde teplá k., tam teplí přá-
telé. Lit list. XIX. 227.
Kuchyňský mistr = kuchař. Krolmns,
Ces. 1. XII. 332. — K. topení. Vz KP. IX.
318.
Kujác. Do búdy se opřéł větr a búda
kujác (shroutila se do sebe)! Val. Čes 1.
XII. 274.
Kujava, guaiava, psidium, rostl. myrto-
vitá. Vz Ott. XX. 910.
Kujeba, v, m. K. mýtský a Kujebáci
(obyvatelé Vysokého Mýta). Vz Čes. 1. XII.
395, 444.
Kujebina, y, f. = Vysoké Mýto. Vz
Čes. 1. XII. 444.
Kujný. K. železo. Vz KP. X. 149. nn.
Kujon, vz předcház. Huncút.
Kujoun, a, m., vz Kujon. Dšk. Km. 17.
Kukač, e, m. = kukačka (samec) Brt. P.
n. 873. — K. = člověk, co mrtvoly obziera.
Slov. Nár. Sbor. 1902. 6.
Kukačka, y, f., tanec. Vz Brt. P. n.
873. — K., pták. Kuká-li k. před sv. Janem
Křtitelem, bude rok příznivý, kuká-li ještě
po něm, čekají lidé drahotu a nepohody;
kuká-li k. při východu slunce, věští lidem
štěstí, požehnání a úrodu; je-li ji slyšeti při
slunce západu, značí to neštěstí a drahotu.
Mtc 1. 1897. 29. Hlas k-čky (kukaččin). Vz
Vyhl. IT. 265. — K. = hadinec, echium vul-
gare. Pacov. Čes 1. XIV. 51.
Předchozí (148)  Strana:149  Další (150)