152

Kuťaberka, y, f. = gummový míč (gutta
percha). Val. Čes. X. 467.

Kuťač, e, m. = hrách, V zloděj. mluvě.

Kutě, ěte, n. Malé k. = dítě. Dšk. Km.
20.

Kutel. Čtyři kamene loje a kutel. Arch.
XX. 477.

Kutenský Jos., vz Pohořelý.

Kutikula, y, f. = kožka, povšechní blána
stěny tělné. Ott. XIX. 1011.

Kutiny. Ten dělá k. = vzteká se, hněvá
se. Deštná. Mš.

Kutloch, U, m. = výklenek pod kamny,
kde se osušuje vlhké dříví. U Kr. Městce.
Čeř. 183.

Kútní = koutní, koutový. K. kámen. Zrc.
Mus. (Mš. ). K. plachta (kútnice). Val. Pokr.
1885. č. 337.

Kutnohorský, vz Pohořelý.

Kutnonoš, e, m. = kněz. Hrlš. Hus. 156.

Kúzedlnice, e, f. = kouzelnice. Mš.

Kúzedlničí pověry. Chč. 01. 229a.

Kúzedlník, a, m., sortilegus. XV. stol.
Mam. A. 26a., Pror. ol. 14b. 2. Isa. 8. 19.
List. fil. V. 228.

Kúzedlný, funestus, superstitiosus. Mam.
A. 22b, Slov. třeb. 12.

Kuzlorka, y, f. = čarodějnice. Slez. Vyhl.
II. 288.

Kužalka v I. Přisp. 178. polož před
Kůže.

Kužalplac = kuželník. Dšk. Km. 51.

Kůže. Převedení kůže z místa na místo
jiné, transplantatio, Uiberpflanzung. Ktt. —
K. Myslí si to pod kůží (tajně). Lišeň. Mtc.
1902. 436. Ten pobodaný zrovna teď dal
kůži (zemřel). Zvon IV. 51.

Kužel. Strojiti k. u přeslice (slavnosť).
Vz Čes. 1. XI. 79.

Kůžkař, e, m. = kupovač kůžek. Čes. l. XI.
374.

Kůžní mistr = koželuh. Poč. XVIII. stol.
Čes. 1. XI. 457.

Kvačka v I. 851. = kvaka. oprav v:
kváka.

Kvádrový kámen (tesaný). Vz KP. IX.
261.

Kvákačka, y, f. Pořád natahuje měchu-
řinu své k-éky (pořád kváká). Národ. list.
1904 93. 2.

Kvalifikace, e, f., z lat. K. osobní, vě-
decká. Nár. list. 1904 93. 2.

Kvaltovní vody jdu na rybník. 1556.
Uč. spol. 1903. XIII. 2.

Kvantita českých slov. Vz List. fil. 1903.
224, 502. K. u aďj. jmenných. Vz Rozp. fil.
117. K. v památkách české literatury po-
číná se označovati již okolo r. 1300. Ib.
122.

Kvapil Fr., básn., nar. 1855. Vz Flš.
Písm. 716. — K. Jarosl., básn. Vz Flš. Písm.
728.

Kvapiti za kým. Zlom. gen. univ. praž.
24. (Mš. ).

Kvapky. Opatrně, ne v. vyšel. Rozb.
184?. 119.

Kvapno = kvapně. Vkročil k. Msn. Od.
103.

Kvar, z něm. Gewähr, cautio. Za kvar,
pro securitate. Bydž. kn, (Krok. 1888. 167. ).
Cantio, quod kvar dicitur. Bydž. kn. 146.,
324 (1106. ). MS.

Kvartana, y, f., z lat. = čtvrtodenní zim-
nice.. Rkp. lék. Ihr. 19a. (Mš. ).

Kvasák, u, m. = hrnec, v němž bývá kvas;
šátek na kvasák si uvázati = na pokos. Žel
Brod. Čes. 11 XIII. 29., 175.

Kvasivý. K. choroby, nemoci, zymosís.
Ktt.

Kvasnice pivní, lisované. Vz Čes. 1. XII.
205. — K. točiť = dětská hra. Slez. Vyhl.
II. 247.

Kvasovitý. K. boule stále se dělaly.
Neveč. 59. Sr. Vřed se kvasí

Kvatern, u, m. K. úterní, škodní relací
z komory krále J. Msti. Vz Arch. XIX.
479.

Kvěl = pláč. Baw. Ezop. 857. Vz násl.

Kvělba, y, f., planctus. Mam. V., Pror.
ol. 173a. l. Vz Kvěl.

Květ. Jsou živi jako sto květů (dobře),
čes. I. XI. 307. Tak výnos roční jak v květu
jest ovnce (dobře-li odkvete). Škd. F. 148.

Květákovitý nádor, papilloma. Ktt.

Květec, tce, m., lutra. Rozk. P. 727.,
Rostl. drk. 178b. 2. (herba).

Květen. Prší-li na začátku května, bývá
víno v nebezpečí. Když v květnu žaludy
pěkně kvetou, očekávati lze úrodný rok.
Roj v květnu stojí fůru sena, roj v červnu
skoro práce marná. Bouřky v květnu zna-
menají dobrý rok. 0 pověrách vz ve Vlasť.
I. 171.

Květinoví, n. = květiny. Šb. Vys. Mýto.
1845. 43.

Květnice, e, f. = pří vrší u Kvilic v Slansku.
Tbz. V. 9. 411.

Květnový. K. rosa činí zelený luh i háj.

Květný věnec (z květin). Krs. Ten. III.
36. — K. pondělek. Vykl. Obrz. 1893. 130. -
K. neděle (květnice). Na k. neděli nemá se
péci nic z mouky, sice se zapeče květ na
stromech tak, že se ani řádně nerozvije
a na oyoce nezasadí. Mtc. 1. 1897. 60. Vz
o ní: Čeč. 164., Progr. plzeňské realkv na
r. 1902. a 1903., Čes. 1. XIII. 275., Vyhl.
Π. 45., Vlasť I. 167.

Květolib, u, m., philanthus, vosa. Vz
Ott. XIX. 678.

Květohledný. K. jaro. Svět. knih. 420.
157.

Květohojný kraj. Škd. II². 44.

Květokrytý. K. větev. Zr. II. Nov. 334.

Květoplný strom. Č. (Lit. II. 441).

Květoplodný břeh. Er. (Lit. II. 798. )

Květošálenství, n. = přílišné zalíbení si
rostlinství. Lit. II. 154.

Kvetouň m. květoň. Dšk. Km. 17.

Kvičala. Na světě tuze ubývá mužských
a ženských je jako na podzim kvičal a
cvrčal. Rais. Vlast. 206. — K. prof. V VI.
791. v roce narození 1834., 4' nedobře vy-
tištěno.

Kvieliti. vz Kvíliti.

Kviesti, vz Kvésti.

Kvíkati. Děvče bolestí kviklo. Zvon IV.
130.