221

Obydlo, a, n. Tu má pohnán býti, kdež
svým o-dlem (bytem) bývá. Půh. ol. III.
697.

Obykati čemu. Nechce obyknúti našemu
nálezu = podrobiti se. Arch. XXI. 192.

Obyknouti, vz Obykati.

Obytedlník, a, m. = usedlý, poddaný,
Insasse. Půh. brn. III. 368.

Obyvatelkyně, ě, f. O. královstvie. 1515.
Arch. XIX. 303.

Obývka, y, f. = daň. Císařská o. Kld. II.
95.

Obzoroměr (zrakoměr), u, m., ophthalmo-
meter, optometer. Ktt.

Obžehnutý čím: hromem. Mark.

Obžeře, e, m. (obzerzie), gulosus. Rozk.
P. 1073. Sr. Obžera.

Obžerství, n. O. kořene lidského nej-
ostřejší kosou. Tbz. III. 1. 289.

Obžínkový. O. zvyklosti, slavnost' (starší
doby). Vz Souk. 1903. 13.

Obžínky = dožinky, dožatá. Sr. Brt. Čít.
395. nn.

Obžírať sa, obžirnúť sa = obzírati se.
Spiš. Sbor. slov. 1901. 75., 85.

Obživnouti koho = zase živým učiniti.
Rozsekám tě, babo, esli mýho bratra ne-
obživneš (m.: obživníš). U Vodňan. Čes. 1.
XIII. 86.

Obživňovati. Fagif. 23b.. Sr. Obživniti
VII. 1342.

-oc m. -ovic: Hlavačoc chalupa, Koptoc
pole, mlynářoc koza, kovářoc stavení, bed-
nářoc děvče. Vz Dšk. Km. 44.

Ocas. Néma doma ani osasa (kusu do-
bytka). Slez. Vlasť. I. 239. Někde vlas, ně-
kde klas, někde jako psí ocas (o špatné
pradleně). Litom. 73. — O. = nejdelší open-
tlená větev na voze, na kterém vozí lenocha.
Chodsky. Ces. 1. X. 445. Vz Lenech (tam).
— O. noty. Nejedl. 140., 154.

Ocasí žíně (z ocasu). Msn. II. 426.

Ocáska, y, f. = pilka podobná pilce zlo-
dějské. Vz Ott. XIX. 735. — O. rostl. Vz
Myší ocásek zde.

Ocáskové, ého, n. = dar děvečce při
koupi krávy. Slez. Vlasť. I. 233. Sr. Ocasné.

Ocčík, a, m. = otčík. Kat. 632., 919.

Ocejchovati co. Mus. 1903. 368.

Ocel ještě: damascenská, temperová (kuj-
ná litina), chromová, manganová, měděná,
niklová, volframová. Vz KP. X. 158., 262.

Ocelářský syndikát, trust. Nár. list. 1902
č. 233. 14.

Ocelek, lku, m, siderit, nerost. Vz Ott.
XXIII. 129.

Ocelohávý muž (mající ocelový háv).
Msn. II. 291., 322.

Oceloholenec, nce, m. = mající ocelové
brnění na holeních. Msn. II. 117.

Ocelokrzný = mající ocelové krzno. O.
vojín. Msn. II. 232.

Ocelopancéřný = mající ocelový pancíř.
Msn. 11. 70.

Oceloryjec, jce, m. = ocelorytec. Př. star.
VIL 11.

Oceloryjectví, n. Ott. XVIII. 605. Vz
Ocelorytectví.

Ocelorytectví, n. Ott. XVIII. 605. Vz
Oceloryjectví.

Ocelot (ozelot), a, m., felis pardalis, šelma
kočkovitá. Vz Ott. XVIII. 1022.

Ocelovitý. O. pevnosť smýšlení. Jakb.
Mark. 229.

Ocelozbrojný muž. Msn. II. 106.

Ocena, y, f. = ocenění, Würdigung. Náš
prohlas došel náležité oceny. Pokr. 1885.
ě. 216.

Ocěstiti = očistiti. Šf. Poč. 23. (Mš. ).

Ocetnouti se, vz Octnouti se. — kde.
Ocetl se u omylného pokoje. Bech. Rozb.
1842. 179.

Ocimbuřený val = cimbuřím opatřený.
Zr. Leg. 60.

Ocitovati se, vz Ocítiti se.

Ocnouti se = octnouti se. 1727. Mš.

Ocouch, u, m. = osouch, okorek. Dšk.
Km. 40.

Octan, u, m, vz Ott. XVIII. 608. O. hli-
nitý, essigsaure Thonerde. Us.

Octivě = uctivě. O. mluviti. Haná. Hoch.
20.

Octnouti se kde. Ať se octne, kde vlci
vyjí. Domžl. Čes. 1. XII. 367.

Octový. Víno bylo o—vé (kyselé). 1716.
Mtc. 1903. 20.

Očamařený = v čamaru oděný. O. vla-
stenec. Kořnk. 203.

Očeti = oči. Vz Mus. fil. 1902. 196.

Očihbitě. Třeboň. Mš. exc.

Očiniti = učiniti. Šípy své horúci o-nil,
sagittas suas ardentes effecit. Snad m. uči-
nil. Mš.

Očisím, a, m. = otčim. Půh. mor. I. 355.
(1410. ). (Dle Bdl. vydání. )

Očista, y, f. = obřad, v jehožto výsledku
spatřovalo se božské svědectví viny nebo
neviny souzeného. Vz Pel. 253. O. vodou a
železem. Vz Ces. 1. XIII. 289.

Očistec, stce, m. V zimě odbýval si o.
chodské chudiny: lámal ve skále kámen a
tloukl štěrk na silnici za přeskrovnou mzdu.
Hruš. 92.

Očistiti se. Studánka se o-la (voda
v ní ne ustála), čes. 1. X. 447.

Očistník, a, m. O. starší doby, vz Arch.
XIX. 526.

Očistnosť, i, f., sinceritas. Rozk. P. 1377.

Očistnouti = státi se čistou, ustáti se, usaditi
se. Voda očistne. Hlk. IX. 140.

Očkávati = očekávati. Val. Čes. 1. XI.
43., 94, 225.

Očko, a. n. Spatřil své o. (svou milou).
Světz. 1888. 3. Wtr. — Kuří očka (oči), rostl.
Vz Sasanka zde.

Očkování, n. Vz Ott. XVIII. 614.

Očkovnice, e, f. Vz Tvořička.

Očkový. O. krajky. Vz Krajka.

Očmuchati co. Jrak. XII. 198. — čím:
svým nosem. Us.

Oční lékařství, Augenheilkunde; sval,
musculus oculi, Augenmuskel (dolení, ho-
ření, kosý, inferior, superior, obliquus, pří-
mý, rectus); pohyb svalstva očního, Augen-
muskelbewegung. Ktt.

Odařiti koho čím: zrakem. Otc. (Výb. I.
1166. ).