224

Odpásati od sebe tesák. Arch. XXI. 475.

Odpis, u, m. O. daně = urážka. Vz Ott.
XVIII. 635.

Odpláchnouti = utéci. Hav. Chamr. 186.

Odplatec, tce, m. = odplatce. Bůh jest
dobrych skutků o-tec. Beck. I 39.

Odplutí, n. Moře se vždy hýbe hnutím
plutie a odplutie (přílivu a odlivu). Exc.

Odpočatý. Kobyla je o-tá. Litom. 41.
Sr. Odpočalý.

Odpočet, čtu, m. O. akciový. Nár. list.
1903. 347. 25.

Odpočinek. I krátká chvilka odpočinku
je sladká. Zr. Strat. 225.

Odpočinouti jak: libým snem. Kom.
Did. 85., Mill. 31a.

Odpočinutý, ausgeruht. Lépe: odpočinulý.
Mš.

Odpojovací. Princip slučovací a o. Nár.
list. 17. I. 1901.

Odpolednek, u, m., často v pozůstalosti
Pflegra Moravského. Vz ku př. List. fil. 1903.
247.

Odpomahač, e, m. O. nedostatků. Tbz.
III. 2. 218.

Odpomoc, i, f., Abhilfe. To volá po
o-ci. Nár. list. 1885. č. 118. Lépe: Zde jest
třeba pomoci. Mš. Vz Odpomoci.

Odpor v civilním soudním řízení, Wider-
sprucn; o. galvanický. Vz Ott. XVIII. 636.
O o-řích starší doby. Vz Arch. XIX. 529.

Odporen, rna, o, vz Odporný.

Odporní. Svědomie strany o. NB. č. 108.

Odporučitelka, y, f. Čes. 1. X. 460.

Odporučný list, lépe: přímluvný. OMš.

Odposlouchati, ablauschen. — co. O. ně-
které frase. Nár. list. 1884. ě. 275., 1885.
č. 75.

Odpostiti se = půst skončiti. XV. stol.
Vz Mš.

Odpotiti. Hodina, kdy každá k smrti
musí o. svých šedesát minut. Krs. Ten.
III. 43.

Odpouštění, n. = propouštění. O. sedláků
v starší době. Vz Čes. 1. XIII. 242.

Odpovědač, e, m., responsor in lite. Kn.
rožm. 76. Sr. Jir. Prove 210.

Odpovídati čemu. Nebylo by mezi kovy,
co by o-dalo (entsprechen) vlatí planety.
1585. Uč. spol. 1902. 20.

Odpovna (?), y, f., responsorium. Rozk.
P. 2283.

Odpřádati co odkud: látku z kuželů.
Škd. F. 100.

Odpratat koho kam. O-tal poraněného
soka do húšťavy. Mt. S. I. 56.

Odpraviť sa z domu někam = vypraviti
se. Us. — koho: dívku z domu vybyti. Val.
Čes. 1. XI. 177.

Odpravný. O. právo. Arch. XXI. 222.

Odpředežní (od-přede-žní). Nebyl tam o.
Litom. 41.

Odpřisieci se. Hus. III. 274. Vz Odpří-
sahati.

Odpřiznávati co = nepoznávati. Msn. Od.
343.

Odprošení se rodičů. Kmk. Vz Odpros
v VII. 60.

Odprovazovati koho. Val. čes. 1. X.
464. Vz Odprovoditi.

Odprskávati. Nár. list. 1902. č. 240. 9.
Vz Odprskati.

Odpusteční = týkající se odpustků. Pa-
pežská o. bulla. Hrlš. Hus. 123.

Odpustky. Vz Ott. XV1II. 639.

Odpykati co čím: trestem. Müll. 36.

Odraditi co komu. 1513. Arch. XIX.
191.

Odrahotiti = dražším učiniti. — co čím:
kámen (cennou) obrubou. Slád. Rich. 181.

Odraný. Jan O., kostel sv. Jana před
Újezdskou branou (za starých dob). Dolen.
Pr. 552.

Odrapotati co = odrepetiti, odbreptati
Slov. Čes. 1. XII. 476.

Odraz, u, m. O. světla. Vz Ott. XVIII.
641.

Odraziti koho = odraditi. Tím ho o-zil.
Kšť Lid. 12.

Odrážka, y, m. = uprchlík. V zloděj.
mluvě.

Odřéci, vz Odřeknouti.

Odřený jak: jako vrána. Jrsk. XXV. 98.

Odřepíkovací stroj k čistění vlny. Ott.
XX. 603.

Odřepíkování vlny (když se má přísti).
Ott. XX. 603.

Odreptati komu. Rokyc. Post. 86^a.

Odřezávací stolek cihlářský. Vz KP. IX.
176.

Odřezovací přístroj na cihly. Nár. list.
1904. 138. 9.

Odrhačka, vodržná = pití, jež dává ho-
spodyně, když peří jest dodráno. Ledenice.
Kub. List. fil. 1902. 250.

Odrhoun, a, m. = vydřiduch. Dšk. Km. 18.
Také v již. Č. a na Mor.

Odrhovačka, y, f. Hráti o-čku = oby-
čejný kus často hrávaný. Kamn. Mec. 61.
Vz násl. O. pepícká, šantanová. Čes. 1.
XIII. 367.

Odrhový. O-vé a posměšné rozprávky.
Bech. Rozb. I. 184. Vz Odrhaný.

Odrich, a, m. = člověk. V zloděj. mluvě.

Odříkaný. O-ho chleba člověk nejvíce
pojídá. Luž. Kv. I. 154. Odříkávanej chléba
bejvá dobrej (který se odříká). Us. Nár.
sbor. 1902. 19.

Odříkavý. O. přísnosť křesťanského ži-
vota. Lit. II. 26.

Odrtlý = odraný. O. brky. Litom. 56.

Odrubati co. Otrub úkory mé. Ž. kap.
č. 118. 39. (amputa). — Ž. klem.: odetni. Mš.

Odrůdka, y, f., zdrobn. odrůda.

Odsaditi koho čeho = zbaviti. Tož jeho
té cti i o-di. Baw. E. v. 2135.

Odsednouti k někomu odněkud. Zvon

III. 376.

Odsek, u, m. = část. Poslední o. jeho
života. Slov. Sbor. čes. 43.

Odsekávač, e, m. = kdo co odsekává. Tbz.
VIII. 151.

Odseknouti jak = břitce odpověděti. Paní
odsekla hlasem, z něhož kapal jed. Zvon

IV. 93.

Odsiď = odsud. Kbrl. Džl. 5.
Odskákati. Jrsk. III. 262. Vz Odskočiti.