225

Odskakovací zámek ručnice. Ott. XXII.
55b.

Odslaviti co komu. Na Šumavě jsem
matce tryznu o-vil. Tbz. XIII. 186.

Odslovanštělý. O. kupci srbští. Lit. II.
580.

Odsluní, n., vz Aphelium.

Odslúžení, n. Račte to učiniti pro naše
o. Arch. XXI. 120.

Odslúžiti se čeho. Chtěl toho se o. 1512.
Arch. XIX. 171.

Odsmetaniti co: mléko (smetanu s něho
sebrati). Nár. list. 1903. é. 136. 9.

Odsmýčiti co: les (porubati). 1512 Arch.
XIX. 128.

Odsouditi co komu. Súd sklep mu o-dil
(vzal, řekl, že mu nepatří). 1717. Mtc. 1903.
10.

Odstava, y, f. = paragraf. Mark. Ne-
ujalo se.

Odstavec, vce, m., Absatz. Dle Prk. lépe:
oddíl, článek, kus, čásť.

Odstavení dítěte (od prsu). Nejlepší čas
k o. jest, když kvetou růže, dítě bude zdrávo
a červených tváří. Mtc. 1. 1897. 58. Vz násl.
Odstaviti.

Odstaviti koho: dítě od prsu. — koho
kdy. Odstaví-li matka dítě, když jsou sena
v kopkách, bude míti štěstí, Neradno o. dítě,
když jsou měchy otevřeny t. j. když se
seje, bylo by nehospodárné a marnotratné;
Když se hora odívá do zelena, tehdy dobře
dítě o., ne však, když list nebo květ se
stromů sprchuje, pršely by s něho šaty
(mnoho by jich sedralo, byloť by příliš sko-
tačivé). Mtc. 1. 1897. 44. Odstaví-li se dítě
v čas, kdy stromy kvetou, záhy sešediví.
Ib. 58. — abs. Když kráva o-ví {přestane
dojiti). Nár. sbor. VIII. 122.

Odstonalý. Frasovitosť již o-lá (překo-
naná). Hlk. X. 182.

Odstoupiti koho = opustiti. Vz Utéci
koho.

Odstrájeti, vz Odstrojiti.

Odstrčil Jan Dr., prof. a spis. 1837. až
1888. Vz Ott XVIII. 643.

Odstředati se, vz Odstřídati se.

Odstúpiti, vz Odstoupiti.

Odstupňování, n. Nár. list. 1902. č. 233.
14. Vz nasl.

Odstupňovati co jak: stáří od desíti
k desíti létům. Nár. list. 1902. č. 233. 14.

Odsud, u, m., abjudicamen. Rozk. P.
2126.

Odsúditi, vz Odsouditi.

Odsudivě. Posudek dopadl o. Mš. tohoto
slova neschvaluje.

Odsudivý. O. recense. Vz předch. Odsu-
divě.

Odsušiti, odsoušeti. Ott. XVIII. 819b.

Odsvíčkovat = odpřisáhati. V zlodějské
mluvě Ces. 1. XI. 141.

dšinouti co stranou = odložiti. Stan.
II. 2.

Odškodněná, é, f. = náhrada za učiněnou
škodu. O-nou určiti, Entschädigung. Pokr.
1885. č. 155.

Odškoliti, vz Odfařiti.

Odškoudnouti komu. Děvče mu o-dlo
(zpronevěřilo se mu). Sá. Kř. 67.

Odštěpenský, abtrünnig. O. poslanec.
Nár. list 1885. č. 45.

Odšťúřiti koho od sebe = odstrčiti.
Val. Vck. Vset. 358.

Odšuměti, ěl, ění. Jak proud sekáčů při-
šuměl (hlučně přišel), tak o-měl (s hlukem
odešel). Hlk. IX. 149. Projev ten o-mí a
zanikne bez stopy. Nár. list. 1885. č. 330.

Odšvandročiti co jak: křivdy pohod-
kou (odmluvou odbyti). Slád. Cor. 11.

Odtáhati, odtahovati, odtáhnouti. — se

s čím. S něčím se o-vati (= něco odklá-
dati z nedbalosti). Mor. Čes. l. XII. 247.

Odtamtud. Zr. Čech. 23., 49.

Odtančiti co. Právě o-li čtverylku. Jrsk.
XVII. 407.

Odtlamati = odbreptati. — co: páteře.
Rokyc. Post. 195a.

Odtlouci. Odtloukala Liszta (na pianě;
špatně hrála). Máj. III. 6.

Odtovad. Deset mil vzdálí o. (odtud).
XV. stol. Uč. spol. 1905. I. 27.

Odtrhovač, e, m., vz Hnětadlo.

Odtřídati se. Sedláci, chalupníci a po-
druzi se odtřídali, se odstředali, poněvadž
se střídali někde pravidelně vždy ve středu.
Čes. 1. XI. 278. Sr. Střída.

Odtrnutí, n. Pocítil jakés o. (úlevu). Jrsk.
XXVI. 123.

Odtucha, y, f. Dává jim o chu, aby ne-
zúfali. Hus. Post. 30a.

Odtvorovati co odkud (z čeho) = po-
voditi. Jakb. Mar. 187.

Odtych, u, na., quies. Rozk. P. 41.

Odúčtovací sdružení. Nár. list. 1903. Č.
305. 21.

Oduhelniti, il, ěn, ění. — co: železo.
KP. X. 156.

Odule, e, f., melastoma, v bot. Vz Ott.
XVI I. 644.

Odumírati srdcem i životními částmi těla.
Stan. II. 245. Vz Odumříti.

Odumrlý. O. věc. Hus III 191.

Odúmrtí, n. O o. v starší době. Vz Arch.
XIX. 531.

Oduřený. Má hubu o-nu jak papuč, jak
škrobanče vajicko. Slez. Vlasť. I 237.

Odvanouti co čím. Dechem pápeřinu
o-nul. Nár. list. 27. /1. 1901.

Odvárka = polévka ze slív bez mléka.
Litom. 71.

Odvděčný oběd někomu přistrojiti = na
odvděčenou. Msn. Od. 235.

Odvděk, u, m. V o. někomu něco učiniti.
Vykl. Obrz. 196.

Odvečír. Bylo to o. = odpoledne. Dšk.
Km. 51.

Odvečírek, rku, m. Vod rána do božího
v-rka. Vz Litom. 23.

Odvěť, i, f. = odpověď. Přesvědčivá o.
Zub. M eg. 45.

Odvětvování, n. = odřezávání, usekávání
větví lesního stromoví. Vz Ott. XVIII. 644.

Odvíčkovací přístroj. Nár. list. 1903.
č. 139. 5. Vz násl.

Odvíčkovaťi co: plásty medu. Nár. list.
1903. č. 140. 5.