235

Oslepilý. O-lí Cechové. XVI. stol. Uč.
spol. 1905. III. 29.

Osleplý nač: na obě oči. Tbz. V. 9. 343.

Oslepnouti. Nechceš-li o., nedívej se
dlouho do slunce. Tbz. III. % 202.

Oslíče, ete, n. = oslík. ČE. Hanka 33.

Oslněnosť, i, f., (sněhová slepota, Schnee-
blindheit). Ktt.

Oslniti jest sice neústrojno, ale pro rozdíl
významu třeba snad nechati. Mš.

Oslovenec, nce, m. = člověk oslovený.
Tbz. V. 1. 372.

Oslový žrnóv. Ev. olom. XXIX.

Oslýš, oslyž, e, m., convol ulus arvensis,
rostl. Vz Ott XVIII. 916.

Oslzeti, el, ení. — komu. Oči mu o-ly.
Jrsk. XXIX. 428. — proč: radostí. Luž.
Kv. I. 87.

Osmáci, octodontidae, čeleď hlodavců
dikoobrazovitých. Vz Ott. XVIII. 609.

Osmadvadcet mil. Mill. 31a.

Osmahle zažehlý ruměnec. Zvon IV. 54.

Osmek, osmyk, u, m. = strom položený
k upevnění břehu. Ott. XVIII. 917.

Osmelc (ošmelc?), e, m., pagimentum.
Rozk. P. 82., R. 56.

Osměleti = státi se smělým. Mark.

Osměliti, osmělovati se kde. O. se ve vodě
(= dříve se omyti, než se kdo ponoří). Čes.
1. X. 470.

Osmer, a, o, vz Osmerý.

Osmiboký ochoz. Čes. 1. XII. 177.

Osmička, y, f. = osm let. V zloděj. mluvě.

Osmikoňový vůz. Tbz. V 4. 91.

Osmipaprskovitý. O. kolo. Škod. II². 106.

Osmiradličný pluh do chmelnic. Nár.
list. 1904. 135. 22.

Osmirohý. O. hvězda (v erbu) Kol. Her.
I. 395.

Osmistran, u, m Jrsk. Pov. 175.

Osmistrunník, u, m., vz Oktachord.

Osmi-um, a, n, kov. Vz Ott XVIII. 918,
Vstnk. XI. 560., XII. 589.

Osmlec, vz Osmelc.

Osmnácterák, a, m. = jelen s osmnácti
výsadami na parozích, bývá devítiletý. Ott.
XVIII 918.

Osmnácterka, y, f., vz Oktodec

Osmnáctý. O. chasa (pražští myslivci
vojenští). Vz Hlk. X. 218. nn.

Osmnástý = osmnáctý. Mill. 3^a.

Osmorák, u, m. = korbáč (karabáč) ple-
tený z osmi průtkóv. Sbor. slov. 1900. 184.

Osmosový. O. voda. Nár. list. 1902. č.
233. 15.

Osmutněti, e), ění. O-ly lesy, o-něla ves.
Mršť. Obrz. 122.

Osmuzený. O. nádoba. Škd. F. 156. Sr.
Osmuditi.

Osnova. Keď si ztratil o-vu, začni to len
poznovu (plán). Rizn. 65. Vz Útek (zde).

Osnovník, a, m. = tkadlec Tk. M. r. 185.

Osoba. Abych na tom sněmu o-bú byl
(osobně). Arch. XX. 181.

Osobitnosť, i, f. O. nářečí. Rozp fil. 113.

Osobný. Dívka o-bná(singularis, zvláštní).
Hod. Žalm. 147.

Osou, u, m, v lučbě. Vz Vstnk. XI. 503.

Osotriazol, u, m., v lučbě. Vz Vstnk.
XII. 60.

Osouch, u, m. = okorek. Dšk. Km. 40.

Osoušeti. Slodkym dřevem o. (karabá-
čovati). Slez. Vyhl. II. 48.

Osovně = osobně, zvláště, zastar. Pel. XIII.

Ospice = jalové, větrné, ovčí či plaué
neštovice, drobnice, vodánky, varicellae,
Windpocken. Ktt.

Ospový. O. kleště ranhojičské, Kornzange.
Ktt.

Osrblianka, y, f. = potok na Zvolensku
na Slov. Sb. sl.

Osrdečník, u, m., pericardium. Ott. XV1II.
921. Vz Osrdec.

Osrstěný, behaart. O. medvědí kůže. Nár.
list. 26. /1. 1901.

Ostační = ostatní. O. peníze. Z manualu
arch. rožm. č. 88. Wtr. Není-li omylem m.
ostatečný. Mš.

Ostadnúti se čeho. O-dni se pýchy. Výb.
I. 954. 31. Asi chybně m.: ostavuj. Mš.

Ostarožitný. O né lidi s sebú míti. Arch.
XX. 168.

Ostatní, = poslední. O. kocur, co se myši
boji. Slez. Vlasť. I. 222.

Osteček, čku, m, Co o., to hroteček
(mléka); co majiček, to židliček. Slez. Vlasť
I. 216.

Osten Jan, vlastně: Ohrenstein, spis., nar.
1871. Vz Ohrenstein.

Osteoplastický. O. trepanace lebky.
Nár. list. 1905. 16. 3.

Ostierati, sternere. Po stěnách ostierají
a okrašlují. Pat. Jer. 136. 16

Ostnokožci. Vz Ott. XVIII. 934.

Ostojce, e, m. = kdo nepříteli ostojí, vítěz.
Baw.

Ostr, a, o, vz Ostrý.

Ostrahení, n. = osmělení. Baw. Ar. v.
2519.

Ostřáhati, vz Ostříhati, Ostříci. Um. roud.
2465.

Ostřapčený. O. páska. Jrsk. XIII. 3. 57.

Ostřapčiti co. Vz předcház. Ostřapčený

Ostravický Č. = Ant. Hüttler.

Ostravský Č., básník.

Ostraž, e, m. Nestor, ostraž Achajských
(ochrana). Msn. II. 132.

Ostraženie, n., custodium. Ev. olom. 64.
127.

Ostraženství, n. V o. jich otplata mnohá,
in custodiendis illis (juribus). Z.

Ostražnomyslný. Msn. Od. 138.

Ostrčil Jos., lék. a spis., 1843. —1897. Vz
Ott. XVIII 940. — O. Ant. dr, spis., assistent.
— O. O, hud. sklad. Sr. Zl. Pr. XXII. 132.

Ostré, acies. Bieše se přitupilo o. radlic.
Ol. 1. Reg. 13. 21. (List. fil. XIII. 393).

Ostrev, hora v Tatrách Kál. Slov. 47.

Ostří, n. Visí to na o břitvy. Škod. IP.
193.

Ostříci se čemu = uvarovati se čeho.
Nevěře se o. Baw J. v. 1366., E 3238.

Ostřidlo, a, n. O. v cihle = křemenitý
písek, šamot, tuha, moučka z pálené hlíny,
uhlí, kok, rašelina atd. Vz KP. IX. 77.

Ostřieti se, succingere. — čím: sukní.
Ev. olom. 203. 92.